P. C Roberts: Má Evropa mozek vymytý až tak, že ji vztahy s Ruskem nezajímají?

Soudě podle prohlášení, pronesených vůdci zemí G7 na jejich posledním srazu, ani uvalení amerických sankcí na Evropu a americký nezájem o evropské potřeby, ani odmítavý americký postoj brát jakýkoli ohled – s výjimkou Izraele – na prospěch svých partnerů, nedokázaly přimět Evropany k tomu, aby se v reakci na toto demonstrativní americké otočení k nim zády přiklonili k Rusku.

Britská premiérka řekla, že G7 se shodlo na potřebnosti použít dalších restriktivních opatření proti Rusku, bude-li toho zapotřebí. A americká loutka ve Francii Macron obvinil neoprávněně Rusko – jedinou zemi, dodržující minské dohody – z toho, že tyto dohody nedodržuje. Kromě toho obvinil Macron Rusko z agrese proti Ukrajině a Krymu, aniž by vzal do úvahy, že Rusové byli na Krymu přítomni vždy, a to na základě 50 leté smlouvy o Krymu jako námořní baště ruského námořnictva.

Jak francouzský prezident jistě dobře ví, vše, co Rusko učinilo, bylo, že vyslyšelo jednotný hlas obyvatel Krymu vrátit se zpět do náruče Ruska, v níž spočíval po tři staletí, a tedy stejnou dobu, jak trvá existence USA, než ovšem byl Krym nelegálně připojen k Ukrajině.

Politikové G7 obvinili Putina z „destabilizujícího jednání“, z „podkopávání demokratických systémů“ a z „podpory Sýrie“.

Evropa tedy zůstává vůči Washingtonu v servilním hlubokosklonu bez ohledu na všechno, co Trump učinil, aby evropské vazaly Washingtonu ponížil.

Putinovou odpovědí na to, co nazval „tvořivým blábolením“, byla jeho výzva, aby se Evropa s polečně s Ruskem dala do práce na obraně jejích obapolných společných zájmů.

Tyto společné zájmy existují a Putin je vidí, ale jak prohlášení zemí G7 naznačuje, G7 vnímá jen ruského nepřítele.

Z hlediska Západu je Putin problém, protože trvá na ruské suverenitě. Když totiž Západ obviňuje Rusko z „destabilizujícího jednání“, míní tím, že ruská nezávislost destabilizuje washingtonský světový řád. A Rusko je prohlašováno za destabilizujícího činitele, protože nepřijímá hegemonii Washingtonu.

Putin ovšem nedokáže tento západní postoj k Rusku změnit ústupky a rozumným chováním. A bylo by tedy pro Rusko smrtelnou iluzí věřit, že laskavá slova mohou zmírnit hněv samozvané hegemonie.

Putin přijímá urážky, provokace i mrtvé na ruské Ukrajině. Přijímá i izraelské útoky na Sýrii, která v boji za osvobození od amerických „rebelů“ obětovala své zdroje, aby Evropanům dokázala, že Rusko není hrozbou. Soudě ovšem podle prohlášení G7, resp. G6 (Trump předčasně schůzku opustil), nedbají evropští politikové skuečností a hrozbou je pro ně i nadále Rusko. Washington předal prostě Evropě ruský scénář a Evropa podle něj jede. Bez ohledu na to, jak se chová Rusko a jak s Evropou jedná Washington.

Zdroj: Paul Craig Roberts
Vybral a přeložil Lubomír Man