“Bůh je Brazilec“
Lula –Luiz Inácio da Silva, v době kdy byl prezidentem Brazílie
“ Papež je Argentinec, ale Bůh je Brazilec“
Dilma Rousseffová, v době kdy je prezidentkou Brazílie
Dění v Brazílii zahraniční masmédia zpočátku naprosto přehlížela. V České republice téměř dva týdny. Zde ovšem byly domáci problémy, skandál a skandálky, záplavy, ale také chytlavé zástupné problémy. Brazílie je daleko a zdá se, nebo se chce, aby se zdálo, že je nedůležitá. Istanbul je blíže a válka v Sýrii mnohem tragičtějsí. Latinská amerika však bezvýznamná není. Egon Bondy kdysi prohlásil “Jestli západní kulturní tradici zbývá poslední záloha, je jí už jen Latinská Amerika. Tam bychom měli vyvinout největší úsilí.” Čas mu dává za pravdu
V for Vinegar foto
Obr se probudil
Po nějakou dobu se zdálo, že Brazílie byla postižena netečností a ospalstvím z přízemnosti. Situace nejchudších se zlepšila. Vzrostla střední třída, která se jevila jako nepolitická nebo ustrnulý, spíše pravý, střed. Prezident Lula byl nazván “nejůspěšnějším a nejpopulárnějším politikem planety.” Úspěšným a populárním bezesporu a po zásluze byl. Ač kritizován zprava i zleva, přivedl Brazílii na světovou scénu a změnilo se více než se očekávalo. Problémy byly za oponou. První demonstrace se konaly 17. května, tehdy šlo především o problémy školství, zdravotnictví, korupci, ještě jednou korupci a tichý, vtíravý neo-liberalismus. Problémy země, která nepřipravena vyskočila na 6. místo ve světové ekonomice a dostala se i do několika mezinárodních a nadnárodních Rad bohů, se akumulovaly a došlo k explozi. Květnové demonstrace federální vláda i vlády jednotlivých států nepochopily. Politické strany regulovanými cestami nemohly dosáhnout ničeho a ani se příliš nesnažily. Začátek nynějšího povstání v Sao Paulo, 6. června, byl docela prozaický. Netýkal se sice pouze zvýšení jízdného, jak se tvrdí, ani zoufale předražené přípravy Mistrovství světa a Olympiády, ale možná (?) u toho mohlo zůstat. Dočasně. Hlupci od moci proti demonstrantům poslali policii, která se chovala vice než neúměrně a nepřiměřeně situaci. Hlavní třídu města zavalil veletok lidu. Brazilci necinkají klíči a z demonstrace se stalo povstání. Postupně se demonstrace, nepokoje a boje rozšířily do zhruba 80 měst.. Stejně tak je banálně samozřejmá nedostatečnost investigativní žurnalistiky. Brzo jako odpověď na policejní brutalitu došlo v některých městech k útokům na úřední budovy, házení kamenů, molotovových koktejlů, zapalování aut, blokádě silnic, do které se zapojili i mnozí automobiliste a řidiči kamiónů. Někteří demonstrani, hlavně studenti, se snažili o udržení mezí a vytvořili pořádkovou službu, ale málokde měli úspěch.
…
Nejostřejší byly střety a destrukce v Rio de Janeiro a Salvadoru, který byl na čas zcela paralyzován. Prezidentka odletěla do Sao Paulo poradit se z bývalým prezidentem Lulou, který ji v posledních volbách neprozřetelně národu doporučil. Co ji poradil není známo. Na veřejnost nevystoupil a nezdá se, že by se chtěl angažovat. Ústava dovoluje třetí zvolení do úřadu prezidenta po uplynutí čtyř let po skončení předchozího prezidentského období. Zda na to myslí a má šanci je nejisté. Také mu patrně další politickou aktivitu po vyléčení rakoviny, která postihla několik jihoamerických prezidentů a odvedla ze života Huga Chaveze, zdravotní stav nedovolí. Svým mlčením však zklamal. V některých městech se policie dokázala chovat disciplinovaně a stejně tak demonstranti.
Celý článek: Observatório Aula Virtual e Democracia
