Churchill a ohlas afér českých

Reklama


Rakouský deník Der Standard, máme-li říci pravdu, jemně naznačil, že prezident Zeman má zřejmě stejné problémy, jako svého času Sir Winston Churchill, který prý vypil (za život) přes dvacet tisíc lahví šampaňského. Aféře Nečas se list věnoval také, ale po někoika dnech s jedním komentářem, zatímco komentářů k pití a nepití Zemanovu bylo několik desítek.


Pravda, Zeman ničím nesahá po dokonalosti Churchillově. Abychom byli přesní, a aniž bychom museli něco odněkud vyklepávat, řekněme si, že Churchill popíjel už v Africe, jako sotva zletilý mladík, a vzpomíná na to, že bylo těžké, dostati nezávadnou vodu, a proto bylo jistější, spolehnouti se na tekutinu jinou. Na whiskey. Další zkušeností byla bitva u súdánského Omdurmánu v roce 1898, kde kvůli suchému zákonu, který platil na britských válečných parnících, byl jeden důstojník nucen zbaviti se svých zásob  šampaňského vhozením do Nilu. Churchill v pamětech napsal: "Naštěstí, břeh byl mělký, a bylo možné je vylovit…"


Válku Churchill  doslova proplul na láhvi (nebo v ní). Zatímco jeden z velitelů napsal do CV "I neither drink, nor smoke and I am 100% fit", Churchill poznamenal: "Kouřím, piji, a fit jsem na 200%". Kdykoli onemocněl, dávali mu lékaři z Harley Street léky do drinku. "Drinkable, but not remarkable", bývaly jeho poznámky, neboli pitné, nezaznamenatelné.


Během platnosti suchého zákona ve Spojených státech se také Churchill  poctivě vyhýbal Americe i americkému velvyslanectví v Londýně. Tam prý platil suchý zákon dvojnásob. Znechucovalo ho, že po "projevech na ambasádě" musel být vždy odvezen do klubu, kde teprve spláchl  nijaký, ne-li špatný dojem z nudného večera.


Dvě značky měl  sir Winston nejraději: šampaňské Pol Roger (francouzské) a Johnny Walker Red Whiskey. Říká se, že Churchillovo véčko nemělo s vítězstvím nic společného. To jen zdálky objednával dvě láhve šampáňa, i když, touha po Victory zde byla také. Před výsadkem v Normandii řekl svým generálům: "Remember, Gentlemen, it is not just France, we are fighting for, it is Champagne!"  Bojujeme za kraj Champagne, ne Francii. Ve stáří pak  sir Winston prohlásil: "Vzal jsem si z alkoholu více, než si on vzal ode mne". Pití, nepití a kouření sira Winstona bylo zajímavé, zábavné, svěží, a takové vstoupilo i do dějin světa,  nejen Británie, o níž jsme jako děti věděli děsivou skutečnost, že totiž za sladkost, sweets, se zde považuje  i "mrkvový dort" (mrkev má po cukrovce nejvyšší obsah cukru). Vstoupilo totiž  do dějiny literatury,  tak jako její autor, nositel Nobelovy ceny, zatímco český moták-bonmoták se vmotal jen do našich, jinými řádně alterovaných osudů.

Přejít do diskuze k článku