V poslední době mě zaujaly některá čísla o zadlužení českých domácností, jednotlivců a firem. Připomínka způsobu, jakým se v dějinách lidstva tvořily elity společností, tj. závislost na jedincích vlastnících např. výrobní prostředky, přístup k vědomostem či prostředky na ochranu životů naznačují, že lze očekávat v brzké době podobný vývoj. V ranných dobách vývoje společností byl tento vývoj díky absenci vědomostních společností zcela legitimní a logický. V současné společnosti pak má násilný charakter, který má gradující tendenci. Do tohoto soukolí zapadá i kriminalizace chudoby projevující se např. chystanými žaláři pro dlužníky, které si společnost sama vytváří tím, že jim cíleně zamezí v přístupu k zakladním energetickým a potravinovým zdrojům jejich likvidací, privatizací či globalizací. Způsob omezení přístupu ke (kvalitnímu) vzdělání, zdravotnictví a bezpečnosti pak jen dotváří tento jinak zcela harmonický a radostný přechod k otrokářské společnosti.