Peníze mají v nejlepším případě sloužit jako prostředek k zajištění štěstí, ale to leží jinde. To píší dokonce i moderní filosofové, kteří si nadprůměrně vydělávají na Harvardu a ze štěstí si udělali literární živnost. A když to říkají na Harvardu, tak na tom něco bude, i když to známe z mudroslovných rčení starých nejméně tři tisíciletí. Už loni jsem psal o zajímavé zemi jménem Bhútán, která měří výkon ekonomiky lidským štěstím.
Ve vykradeném Česku, které letos podniká poslední kroky ke svému ožebračení, stojí za to, zamyslet se nad dvěma věcmi: zda je možné všechno měřit penězi; zda těm bohatým opravdu učiní život šťastným nakradené peníze. To první zamyšlení patří nám, kteří bráníme res publica jako veřejný zájem a nezištnou činnost vedoucí ke štěstí. To druhé je varováním pro ty, kteří chtějí obecné rozkrást a tak si pomoci k úspěšnější honbě za zlatým prasátkem. Ať se raději podívají na "šťastné" zloděje ze svých vlastních stran. Příkladů mají za dvacet let dost a dost.
Převzato z Umlaufovin