Říjen 02, 2011
Někteří z nás viděli, jak se tento den přibližuje a varovali před jeho příchodem, ale byli vypískáni a umlčeni „patrioty“, kteří vnímají americkou ústavu jako nástroj, který nadržuje kriminálníkům a teroristům a stojí v cestě presidentovi, který musí jednat, aby nás ochránil před nebezpečím.
Lawrence Stratton a já jsme v naší knize Tyranie dobrých úmyslů (The Tyranny of GOOD Intentions) ukázali, že zákony ve Spojených státech dlouho před 11. zářím 2011 přestaly platit a byly přeměněny na zbraň v rukou vlády. Událost označovaná jako 9/11 byla použita k povýšení výkonné moci nad zákon. Ve chvíli, kdy president schválí nějaký nezákonný čin, stávají se zaměstnanci exekutivy nepostižitelnými zákonem, který tento trestný čin zakazuje. Zaštítění presidentovými pravomocemi, může vládní moc porušovat americké zákony proti špehování Američanů bez povolení soudu, zadržování na neurčitou dobu i mučení, aniž by to pro ně mělo nějaké s tím spojené následky.
Mnozí očekávali, že president Obama obnoví vládní podřízenost zákonům. Místo toho zašel dál než dvojice Bush-Cheney a uplatňoval neústavní moc nejen k zadržování amerických občanů ve vězení na dobu neurčitou bez vznesení obžaloby, ale také jejich popravy, aniž by k nim byli odsouzeni soudem. Obama navzdory americké ústavě trvá na tom, že má právo páchat atentáty proti americkým občanům, které považuje za „hrozbu“ bez náležitého soudního procesu. Jinak řečeno, každý americký občan, který se dostal do kategorie „hrozba“, už nadále nemá žádná práva a může být popraven bez soudu a bez důkazů.
Obama 30. září použil tuto údajnou novou presidentskou pravomoc a zavraždil dva americké občany, Anwara Awlakiho a Samira Khana. Khan byl podivínská figura spojená s časopisem Inspire, a je těžké si jen představit, že by byl vážnou hrozbou. Awlaki byl umírněný americký muslimský duchovní, jenž po 11. září 2011 sloužil jako poradce americké vlády, který jí radil, jak postupovat proti muslimskému extremismu. Awlaki se postupně radikalizoval v důsledku Washingtonem používaných lží k ospravedlnění vojenských útoků na muslimské země. Stal se kritikem americké vlády a prohlašoval, že muslimové nemají pasivně přijímat americkou agresi a mají právo se bránit a bojovat proti nim. V důsledku toho byl Awlaki démonizován a stal se hrozbou.
Všichni víme, že Awlakiho kázání bylo podáváno kriticky vůči nevybíravým útokům Washingtonu na muslimské národy. Washington argumentuje, že jeho kázání mohla mít vliv na ty, kteří jsou obviněni z pokusu o teroristickéh činy, a tím byl Awlaki zodpovědný za tyto pokusy. Obamova tvrzení, že Awlaki byl nějakou součástí velící struktury Al-Káidy, je opravdu jen jeho tvrzení. Jason Ditz došel k závěru, že důvod, proč byl Awlaki zavražděn místo toho, aby byl postaven před soud, je to, že americká vláda neměla žádný skutečný důkaz o tom, že by Awlaki byl aktivním členem al-Kájdy.
To, co Awlaki udělal, nebo mohl udělat, je však nepodstatné. Americká ústava požaduje, aby i ten nejhorší vrah nemohl být potrestán dříve, než je soudem podle práva odsouzen. Když Americká unie občanských svobod (American Civil Liberties Union) napadla u federálního soudu Obamovo tvrzení, že má pravomoc nařídit vraždy amerických občanů, Obamovo ministerstvo spravedlnost (sic!) tvrdilo, že Obamovo rozhodnutí zabít Američany bylo tou pravomocí exekutivy, jež je mimo dosah soudní moci. V rozhodnutí, které zpečetilo americký osud, ignoroval federální soudce okresního soudu John Bates ústavní požadavek, že nikdo nesmí být zbaven života bez řádného soudního řízení, a žalobu zamítl s tím, že bylo už na Kongresu, aby o tom rozhodl. Obama jednal před tím, než mohlo dojít k přelíčení v odvolacím procesu, takže využil souhlas soudce Batese k nařízení exekuce a prosadil tím onu přeměnu prezidentského systému v císařství, která již začala za George W. Bushe. Advokáti Glen Greenwald a Jonathan Turley zdůrazňují, že Awlakiho zabití ukončilo ústavní omezení na výkon státní správy. Nyní americká vláda nejen že může přepadnout občana Spojených států a zavřít ho do vězení na zbytek života bez předložení důkazů a usvědčení, ale také ho může zastřelit na ulici nebo rozmašírovat na kaši bezpilotním letadlem.
Předtím, než mi někteří čtenáři napíší, že Awlakiho vražda není velký problém, protože americká vláda vždy zabíjela lidi, mějte na paměti, že atentáty CIA byly zaměřeny na zahraniční protivníky a nebyly veřejně vyhlášenými událostmi, natož s presidentovým tvrzením, že on je nad zákonem. Ve skutečnosti byly tyto atentáty popírány, ne prohlašovány za legitimní kroky presidenta Spojených států. Ohijští národní gardisté, kteří zastřelili studenty univerzity Kent State protestující proti americké invazi do Kambodže v roce 1970, také netvrdili, že provádějí rozhodnutí výkonné moci. Osm z těchto gardistů čelilo obžalobě před velkou porotou. Gardisté vystoupili s vlastní obhajovací řečí. Většina Američanů se zlobila na protiválečné demonstranty a obviňovala studenty. Soudní moc přijala tuto zprávu a trestní případ byl nakonec zamítnut. Občanský případ (neoprávněné usmrcení a zranění), byl urovnán za 675 000 dolarů s prohlášením lítosti žalovaných. Nejde o to, že vláda zabila lidí. Důležité je to, že nikdy před prezidentem Obamou se nestalo, že by prezident využil svou pravomoc k vraždění občanů.
Za posledních 20 let prošly Spojené státy svou vlastní proměnou ve stylu Mein Kampfu. Kniha Terryho Eastlanda Energy in the Executive: The Case for the Strong Presidency, která představila myšlenky spjaté s Federalist Society, organizací republikánských právníků, která usiluje o to, aby se snižovaly legislativní a právní zábrany směrem k výkonné moci. Pod rouškou válečných událostí (válka proti teroru), využil režim Bushe a Cheneyho tyto argumenty, aby zbavil presidenta zákonné odpovědnosti a Američany jejich občanských svobod. Válka a národní bezpečnost poskytly prostor pro uplatnění nových pravomocí, a směs strachu a touhy po pomstě za 11. září vedl Kongres, moc soudní i lid k tomu, že souhlasili s těmito nebezpečnými precedenty. Civilní i vojenští vůdci nám po celá léta říkali, že válka proti teroru je třicetiletý projekt. Poté, co tato doba uplyne, presidentský systém dokončí svoji přeměnu v císařství a nebude cesty zpět. Neokonzervativní Projekt pro nové americké století (PNAC) však objasňuje, že válka proti teroru je pouze příležitostí pro neokonzervativní imperiální ambice, kterými je vybudování nadvlády Spojených států nad celým světem. A protože válečné agrese i imperiální ambice jsou podle mezinárodního práva válečnými zločiny, vyžadují takové války doktríny, které povyšují vůdce nad zákony a Ženevské konvence, byl Bush povýšen svým ministerstvem spravedlnosti (sic) jenom s minimálním zapojením soudní nebo zákonodárné moci.
Nezákonné a protiústavní akce také vyžadují umlčování kritiků a potrestání těch, kteří odhalují vládní zločiny. Tak je Bradley Manning zadržován rok, většinou v samovazbě za ponižujících podmínek, a to bez jakýchkoli obvinění proti němu uvedených. Federální velká porota pracuje na spřádání špionážních obvinění proti zakladateli Wikileaks Julianu Assangeovi. Další federální velká porota pracuje na spřádání teroristických obvinění směrovaných na protiválečné aktivisty. „Terorista“ a „poskytování podpory teroristům“ jsou stále pružnější pojmy. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost prohlásilo, že rozsáhlá byrokracie federální policie se přesouvá od teroristů na „domácí extremisty.“ Je možné, že Awlaki byl zavražděn, protože byl účinným kritikem americké vlády. Prohlášení policie nebyla plnohodnotná. Zpočátku mohli ospravedlnit své nezákonné jednání démonizací svých cílů a tím vytvořit precedens pro nevypočitatelnou moc. Jakmile vláda ztotožňuje kritiky s poskytovateli „pomoci a komfortu“ teroristům, což dělají s protiválečnými aktivisty a Assangem, nebo s terorismem samotným, jak to dělal Obama s Awlakim, bude to jen malý krůček k podání žaloby proti Glennu Greenwaldovi a ACLU.
Obamův režim, stejně jako režim Bushe a Cheneyho, je režimem, který nechce být omezen zákonem. A nebude to chtít ani jeho nástupce. Ti, kteří bojují o zachování právního státu, největšího úspěchu lidstva, jsou házeni do jednoho pytle společně s odpůrci režimu a je s nimi zacházeno stejně. Toto velké nebezpečí, které se vznáší nad Amerikou, zůstává nepovšimnuto většinou lidí. Když Obama před vojenským shromážděním oznámil svůj úspěch, spočívající v zavraždění amerického občana, vypukl jásot. Obamův režim a média předestřela událost jako zopakování (údajného) zabití Usámy bin Ládina. Dva „nepřátelé lidu“ byli triumfálně zlikvidováni. To, že president Spojených států, který to hrdě prohlašoval k jásajícímu publiku, přísahal hájit ústavu, je vrah, a že byla současně zavražděna i americká ústava, je mimořádným důkazem toho, že Američané jsou neschopni rozeznat ohrožení své svobody.
Lidé emocionálně přijali nové pravomoci prezidenta. V případě, že prezident může vraždit americké občany, není žádný velký problém ani s jejich mučením. Amnesty International vydala varování, že americký Senát je připraven přijmout zákony, které by udržely věznici Guantánamo otevřenou donekonečna a že senátor Kelly Ayotte (Republikán z New Hampshire) by mohl předložit opatření, které by legalizovalo „zesílené vyšetřovací techniky“, což je eufemismus pro mučení. Místo toho, aby v tom viděli nebezpečí, většina Američanů pouze dochází k názoru, že vláda je stále neústupná vůči teroristům a že se setkává s jejich souhlasem. Se spokojeným úsměvem nad pádem svých nepřátel jsou Američané vedeni stále blíže k panování vlády nespoutané zákonem a vyzbrojené nástroji středověkého žaláře.
Američané mají přesvědčivé důkazy z novinových zpráv a videozáznamů na YouTube o tom, jak policie v USA brutálně zneužívá ženy, děti a starší osoby, o brutálním zacházení a vraždění vězňů nejen v Abu Ghraibu, Guantánamu a tajných zahraničních věznicích CIA, ale i ve státních a federálních věznicích v USA. Moc nad bezbrannými přitahuje brutální a zlé lidi. Brutálními sklony je teď postižena i americká armáda. Video s americkými vojáky, jak ze vzduchu, a podle jejich slov a činů i s potěšením vraždí civilisty a kameramana zpravodajské televize nevinně kráčejícího po ulici, ukazuje vojáky a důstojníky bez jakékoli humanity a vojenské kázně. Tito naši vojáci ve svém vzrušení z vraždění zopakovali svůj zločin, když byli kulomety postříleni otec a jeho dvě malé děti poté, co se zastavili, aby poskytli pomoc zraněným.
Je toho tolik: Znásilnění mladé dívky a zabití celé její rodiny; nevinní civilisté, kteří byli zavražděni a poté byli vedle nich umístěny samopaly AK-47 jako „důkaz“ o tom, že jsou to povstalci; radost, které si při mučení v Abú Ghraibu a na Guantánamu (aniž věděli, koho mučí), užívali nejen nedostudovaní vysokoškoláci, ale i vyškolení agenti CIA a lidé s doktorátem z psychologie. A za tyto činy nebyl nikdo pohnán k odpovědnosti, kromě dvou vojáků s nízkou hodností, kteří byli nápadně vystaveni na některých fotografiích z mučení.
Jaký osud teď asi čeká Američany, když „válka proti teroru“ zničila jedinou ochranu, kterou jim poskytovala americká ústava? Pokud bylo skutečně nutné zavraždit Awlakiho, proč Obama nechrání americké občany před precedentem, že jejich smrt je možné objednat bez řádného soudního procesu tím, že by nejprve zbavil Awlakího amerického občanství? Pokud může vláda zbavit Awlakiho jeho života, tak ho jistě může zbavit i občanství. Je těžké odmítnout závěr, že výkonná moc touží po pravomoci zabíjet občany bez řádného soudu. Vlády opouštějí svoji právní odpovědnost v několika fázích. Washington chápe, že ospravedlnění pro jeho války jsou zincenovaná a neobhajitelná. Prezident Obama dokonce zašel až tak daleko, že prohlásil, že vojenský útok na Libyi, který autorizoval bez porady s Kongresem, nebyla válka, a proto mohl ignorovat Zákon o použití vojenské síly z roku 1973, což je federální zákon, jehož účelem je kontrola práva presidenta zapojit Spojené státy do ozbrojeného konfliktu bez souhlasu Kongresu.
Američané se začínají zbavovat fangličkářství. Někteří začínají chápat, že na začátku byli zavedeni do Afghánistánu, což měla být pomsta za 11. září 2011. Odtud byli dále zavlečeni do Iráku, a to z důvodů, které se ukázaly být jako falešné. A najednou je tu stále více a více amerických intervencí – Libye, Jemen, Somálsko, Pákistán, a teď se vyzývá k invazi do Pákistánu a pokračuje v řinčení zbraněmi před útokem na Sýrii, Libanon a Írán. Finanční náklady na desetiletí "války proti teroru" se začínají projevovat doma. Explozivním tempem rostoucí roční federální rozpočtové deficity a státní dluh ohrožují systémy zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení. Dosažení limitů zadlužení způsobuje hrozbu platební neschopnosti vlády.
Lidé začínají naslouchat kritikům války. Vláda nemůže začít umlčování kritiků obviněními proti kongresmanům Ronu Paulovi a Dennisi Kucinichovi. Začíná se protiválečnými demonstranty, kteří byli přejmenováni na „protiválečné aktivisty“, což je možná jen předstupeň k „domácím extrémistům“. Washington začíná s občany, jako jsou démonizovaní muslimští duchovní, radikalizovaní válkami Washingtonu proti muslimům. Washington takto vytváří dojem, že odpůrci války povzbuzují teroristy, a tím jim pomáhají. To stanoví precedent, že ti Američané, kteří jsou považováni za hrozbu, nejsou chráněni zákonem. To je ta šikmá plocha, na níž se teď nacházíme. Obamův režim loni otestoval možnosti své strategie, když Dennis Blair, ředitel Národní zpravodajské služby, oznámil, že vláda má seznam amerických občanů, které hodlá v zahraničí zavraždit. Toto oznámení, pokud by bylo zveřejněno v dřívějších dobách, například Richardem Nixonem nebo Ronaldem Reaganem, by vyvolalo celostátní pobouření a bylo podnětem k odvolání presidenta. Avšak Blairovo oznámení sotva zčeřilo hladinu. A režimu tak nezbylo nic jiného, než vytvořit podmínky pro jeho realizaci.
Čtenáři se mě ptají, co mohou udělat. Američané nejenže se cítí bezmocní, oni jsou bezmocní. Nemohou dělat nic. Vysoce koncentrovaná, korporátně vlastněná a vládě podřízená tisková a televizní média jsou k ničemu, a jsou nadále neschopná plnit svoji historickou úlohu ochrany našich práv a vedení vlády k zodpovědnosti. Dokonce i mnoho protiválečných internetových stránek kryje vládu před skepticismem kolem 11. září 2011, většina z nich brání vládní „spravedlivý úmysl“ ve válce proti teroru. Přijatelná kritika musí být formulována slovy jako např. „to neslouží našim zájmům“.
Volby na to nemají žádný vliv. President hlásající „změnu“ je horší než duo Bush-Cheney. Jonathan Turley na toto téma tvrdí, že Obama je „nejkatastrofálnějším prezidentem v naší historii“. Ron Paul je jediný presidentský kandidát, který hájí ústavu, ale většina Američanů je k ní příliš lhostejná, aby ho za to ocenila.
Očekávat spásu od voleb je mylná představa. Jediné, co můžete udělat, pokud jste na to dost mladí, je opustit zemi. Budoucnost Ameriky se stala zlým snem.
Převzato z Global Research
Překlad: Aram
