Tak se nám vylíhl přerozkošný tvor, nádherný vzorek současného stavu. Stavu politického celé naší země: Jaromír Drábek, ministr pečující o pracovní návyky. Těch druhých, pochopitelně.
"Pokud někdo má například vysokoškolské vzdělání, tak ho určitě využijeme na jiné práce než zametání chodníků", slibuje v pořadu Máte slovo (24.11.20110) pan Drábek.
"No a co půjde dělat, pane ministře?", ptá se opakovaně paní Jílková.
"Například bude tu veřejnou službu organizovat!", triumfuje pan Drábek, a já si říkám, že ten vysokoškolák by musel být úplný idiot, aby vykonával práci za úředníky, dělal dráb(k)a nad kolegy – nezaměstnanými, a k tomu všemu zadarmo.
"No a co ještě?", dotazuje se dále paní Jílková. Do diskuse se hlásí paní Jana Šturmová, vedoucí Střediska veřejné služby Nový Jičín:
"Já bych vám ráda řekla z praxe, protože za dva a půl roku mi – dá se říct obrazně – prošlo rukama bezmála 400 osob, a mám na veřejné službě v našem městě evidované inženýry, bakaláře, magistry, prosím pěkně, a oni chodí ke mně do práce rádi. Velice rádi."
"No a co tam dělají, prosím vás?"
"Ano, protože pokud ten člověk se osvědčí, pokud chodí do práce včas, poctivě, na tu veřejnou službu, těch třicet, pouhých třicet hodin, tak může nejen zametat a odklízet sníh, ale může pracovat v mateřské školce, v základní škole…"
"A tam dělá co?"
"…eee… v podstatě může začít na pomocných úklidových pracech, ale může se i vypracovat! Máme tam lidi, kteří dělají různé nátěry, jsou to natěrači. Malují, jsou to malíři…"
"Prosím vás, nezlobte se, jenom mi řekněte, to je jako kariéra, že jako propuštěný inženýr začnu na úklidových pracech ve škole a vypracuji se na natěrače?"
"Je to určitě lepší kariéra než kariéra nezaměstnaného, který doma pláče nad rozlitým mlékem", odpovídá konečně vítězoslavně a s úsměvem paní úřednice.
Představuji si inženýra, který je po čtyřech letech studií na vysoké škole, případně ještě po letech praxe v náročném oboru šťastným natěračem, vykonávajícím práci zdarma. Romantické.
Tentýž duel, 31. minuta:
"… nekvalifikovaná práce může být třeba i práce v mateřské školce s dětmi, kdy prostě pomáhají tam ty pracovnice …", upřesňuje paní úřednice Šturmová.
"A v nemocnicích by dělaly co?", chce vědět paní Jílková.
"Tak v nemocnicích by samozřejmě pomáhali zase tou nekvalifikovanou pracovní silou."
"A to je co tedy třeba?" ???
"Nicméně tady zaznělo, prosím pěkně, terminus technikus nekvalitní práce. Já, prosím, si myslím, že práce je nekvalitní pouze tehdy, pokud je nekvalitně provedena. Ale není možné říct, že zametání je nekvalitní práce. Jestli ten člověk – nemáme teda tady už totalitní společnost, což je krásné, a je to výborné, takže ten člověk má spoustu jiných možností. V totalitě je neměl. Tam prostě musel být každý zaměstnán, jinak byl zavřený jako příživník, a teď má spoustu jiných možností, jako třeba tady paní Hanušová, překládat a tlumočit", ukazuje úřednice Šturmová na zástupkyni nezaměstnaných, kterou již dva a půl roku nikdo nepřijal do zaměstnaneckého poměru.
!!!
Drábkův člověk. Je to výborné. Když neví co říct, libuje si, že už nežijeme v tom hrozném socialismu. To je takové universální. Ono to dřív fungovalo, tak si z toho Drábkův tým udělal strategii. Jenže věčně to fungovat nebude.
Takže: v minulém režimu musel být každý zaměstnán, jinak byl zavřený jako příživník, a teď má spoustu jiných možností. Z té spousty mě tedy začíná jímat závrať. A vrtá mně hlavou, co bylo tak špatného na tom, že musel být každý zaměstnán, když měl současně bydlení, když měl vždycky na jídlo, a jistotu důchodu a zdravotnictví zdarma. V tomto chyba přece nebyla.
V diskusích se tu a tam objeví, že tři čtvrtiny lidí v minulém režimu vlastně stejně nepracovaly, byla to taková jedna velká flákárna. A tak si říkám, že lidi už zapomněli a mladým to včas neřekli: kdo by asi tu práci udělal?
Československo byl jiný stát, než jak známe ČR teď – a na to se zapomíná, přátelé! To nebyl plac, kde nebylo v podstatě do čeho píchnout, rozkradený, plný heren, manažerů, makléřů a jiných vykuků. Byl to stát s rozvinutým průmyslem a vlastní zemědělskou výrobou. A všechno patřilo Čechům a Slovákům, a na ornou půdu se nesmělo sáhnout pro jiné účely, než pro "rostlinnou výrobu". Práce byla ve strojírenství, v textilním průmyslu, v potravinářství,… a sama se neudělala!
Prosím vás, já tedy nevím, ale ta "strategie" hrozby socialismem, či dokonce komunismem, už by je mohla přestat bavit. Pořád říkají, že máme být rádi, že přece bylo hůř, že už jsme venku z bryndy… Ale my jsme v ní právě až po uši, a po materiální stránce pro většinu lidí hůř nebylo, a tudíž ať si tyto hrozby strčí konečně za klobouk.
Hůř by tak bylo jen pro ně – pro politiky, zloděje a úředníky přiblbé.
Převzato z blogu autorky na blog.idnes.cz
