Kardinál Duka už s restitucemi začal. Zrestituoval nám části pozůstatků našich pěti českých světců a nacpal si je do svého šperku – rovnoramenného kříže, který měl při své inauguraci v Římě. Jaká to pýcha! Uloupnout si ze svatých ostatků jako z perníčku a pověsit si je ke své větší slávě na tlustou hruď.
Pro císaře Karla IV. byly ostatky svatého Václava, svaté Ludmily, svatého Vojtěcha a svatého Víta nejsvětějším pokladem a stejně tak i pro Českou republiku. Kdo dal Dukovi právo jejich část znehodnotit? V čem se Duka považuje za lepšího ve srovnání se svými předchůdci, kteří si podobné vandalství nikdy nedovolili? Podle vlastních slov tam chtěl dostat symboliku katedrály – to mohl také odloupnout pár drahých kamenů z pokladu a bylo by to menší znesvěcení.
Ostatky svatého Václava jsou dodnes pohřbeny ve Svatováclavské kapli při jižní stěně a lebka je pietně uložena v relikviáři v klenotnici chrámu sv. Víta. Jak se k nim kardinál dostal? Ukradl kus lebky z klenotnice nebo znesvětil hrob největšího českého světce? A jak se dostal k ostatním? Co na to policie České republiky? Jak výstižný příklad přístupu katolického kléru k České republice a její nejsvětější symbolice – Duka si odloupl kus svatého Václava. Zbytek našich světců by mohla církev podle Dukova příkladu rozkouskovat do různých ozdobných předmětů a prodávat je v katedrále turistům za tučný peníz. V Čechách by tato církevní inovace Kristovy pokory už asi nikoho nepřekvapila.
Zdroj: Zlatník skryl do Dukova kříže prášek z kostí pěti světců
