Dvanáctá Modlitba Práce
Ruce moje, ruce, pohněte mými prsty
ať moje životní síla neprotéká na zem,
zmarněná a nepokřtěná.
Srdce moje, srdce, nasaj a vstříkni
kuráž do mého těla.
Ať se moje údy rozehřejí
a chuť do života a radost
ať proudí mojí páteří.
Ať se kolo mlýna pohne a roztočí,
pára se stlačí v pístech
a vítr ať foukne do plachet.
Jen jedním směrem třeba je plout,
s úsvitem slunce se probouzet
a trpělivě vkládat svou duši
do jediného díla.
Zhluboka dýchat a věřit,
věřit v plody svých květů.
Cítit jejich vůni a opájet se představou
jejich sladkostí.
Bože, co jen člověk nezmůže,
když doopravdy chce a věří?
Pár kostí pokrytých masem
táhnou jako o život,
navzdory gravitaci, navzdory smrti.
Ruce, moje ruce, probuďte se a chopte se díla,
srdce, moje srdce, nezoufej a plesej.
Nohy, moje nohy, odřené a zkrvavělé,
neste mně kupředu k lepším zítřkům.
Já nesnesu tu stát a váhat.
Chci se odrazit od starých břehů
a plavit se oceánem času,
který mi ještě zbývá.
Bože, odpusť slabost lvům,
kteří si vylámali zuby
a požehnej krabům,
kteří zmrzačili svoje vlastní údy.
Pohlédni na mne, Bože,
olověná kulka mého osudu
vězí hluboko v mých játrech.
Zvednu se však,
zakřičím a vstanu z popela i bláta.
Uchopím nástroj, který jsi mi svěřil
a pustím se do usilovné práce.
Budu se modlit a zpívat o lásce
a prameny mé síly
budou proudit do srdcí lidí,
kteří žízní po tvém slovu.
Amen.
Copyright © 2005 Dominika Dery
Foto: Street Art in Pentiction: Destroy Destroy, Art by longzijun
