Dvanáct klíčů od Anonu: Osmá Modlitba Stáří

Osmá Modlitba Stáří

Shrbená, na kolenou,

korálky růžence počítám jako dny,

které mi ještě zbývají do života.

V kamenném domě mého mládí

podlaha sem tam povrzává a záclony tančí menuet,

když vánek odpolední

dýchne skrze otevřená okna.

Znavené slunce sotva udrží víčka

a zeleň stromů se roztéká

na paletě indiánského léta.

Předivo života jak pavučinka

vznáší se nízko nad zemí.

Hodiny v předsíni si naříkají na revma,

kývadlo znaveně bije

jako moje srdce, takřka ze zvyku.

Vybledlé tváře blízkých se usmívají

z rámečků pokrytých prachem.

Bože, moje krev je jako med,

a můj dech se podobá bezvětří.

Mé tělo se rozpadá v hlínu z které vzešlo

a moje duše se vznáší nade mnou

jako balónek na tenké nitce.

Zavírám oči a barevné obrazy vzpomínek

mě zaplavují teplem a láskou.

Bože, moje srdce je jako opuštěná katedrála.

Naplněné prázdnotou a smírem.

Symboly člověčenství a božskosti

splynuly v jedno.

Člověk se již nevzpíná

ve snaze uniknout své malosti.

A Bůh se přestal sklánět,

litovat své syny.

Vinná réva obepnula zdi

a tráva vypučela mezi dlaždicemi.

Sochy svatých s otlučenými nosy

valí se pod svými piedestaly.

Kol kolem příšeří a ticho.

Jen starostlivá matka tiskne svoje jezulátko,

naposledy je líbá a hladí,

zdráhá se je vydat smrti do rukou.

Nenaříká, na nic se neptá.

Však paprsek její bolesti proniká

hluboko do mých útrob.


Bože, dej mi sílu přejít přes propast tvých světů

po paprsku této bolesti.

Ať nepřestane zářit,

Bože, dej ať bodá jako vzpomínka,

kterou (prese všechno utrpení) nedokážu

a ani nechci ztratit.

Amen.

Copyright © 2005 Dominika Dery

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments