V padesátých létech se malí budoucí komouškové (samozřejmě přeháním, jenom někteří z chlapečků se stali komunisty, jiní se vyučili řezníky, číšníky, zelináři, malá část dělala veksláky, sem tam i prognostik, ale všichni dohromady vytvořili pevný základ Klausova českého kapitalismu) mohli dočíst v čítance pro první stupeň základních škol příběh sovětského člověka, úderníka, kotláře, který vynalezl novou metodu na rovnání plechů. Ty mrchy (plechy) se totiž po svaření různě a hlavně nehezky pokroutily, tu vyboulily, tu naopak propadlina, a rovnalo se to kladivem. Velkým kladivem. Palicí. Když bouchnete takovým kusem železa do jiného kusu železa nešikovně, tak vám to v palici (vaší) až zazvoní, jak se to přenese z té dolní.
Ten dělník, když už si připadal jak zvoník od Matky Boží, odhodil nástroj do kouta dílny, popadl autogen a pronesl větu, která mi zůstala v hlavě ještě po stu létech, nebo kolika vlastně: „Oheň tě zkroutil, oheň tě srovná! Davaj!“
A přejížděl plamenem citlivá místa na plechu, pokud se ovšem o citlivých místech v tomto případě dá vůbec hovořit, a za ohněm zůstávala dokonale hladká ocelová dálnice. Řekněme, že německá, jiná není blíž po ruce.
Dnes je dnes a včerejšek jsou trosky, zpívá Werich v jedné písničce. Po půl století se však z trosek znovu vynořili úderníci, zlepšovatelé, kteří mají na řešení složitých národohospodářských problémů jednoduché a jedině správné recepty. Jako kuřata ke kvočně se tihle řešitelé skoro všichni tulí k ODS. Modrá kvočna je pro ně asi něco podobného, jako fialová kráva Milka pro haranty.
Jeden z nich, Marek Šnajdr, expert ODS na jednoduchá řešení ve zdravotnictví, naznačil v rozhovoru pro Primu (cituji z Novinek), že korupci v tomto oboru zamezí privatizace: „Nepodceňuji riziko korupce, musíme ale znát její příčiny. K tomu je třeba změna legislativy v zadávání zakázek, ale ne populistická, ale systémová. Je třeba vycházet z toho, že čím méně stát vydává, tím méně se rozkrade. A dalším opatřením, o kterém se na vládě moc nemluví, je privatizace, privatizace, privatizace. Neznám soukromé zařízení, kde by kupovali předražené léky, kde by kupovali předražené CT.“
Marek Šnajdr ve chvíli, kdy ho napadlo jednoduché systémové řešení. (Foto archiv Práva)
Privatizace, privatizace, privatizace. Učit se, učit se, učit se. (Správně šésky je prý Učit se, učit, učit.)
V devadesátých létech se po zprivatizování hospodářství zvýšila korupce (oproti totalitě) asi tak tisíckrát. Nebo milionkrát. Soukromé vlastnictví je v českých poměrech jedinečným prostředím pro korupci, asi jako lejno pro chrobáka.
Marek vypadá jako mladý chlapec, patrně díky farmaceutickým firmám, a musí se ještě učit, učit, učit. Potom se snad někde dozví, že jsou firmy, soukromé, které si navzájem fakturují a platí nehorázně předražené částky za pouhé suché z nosu, dodávané ovšem v kožených deskách se zlatým plastickým písmem.
Povšimněte si ale zásadního sdělení, takřka objevu: „Čím méně stát vydává, tím méně se rozkrade.“ Svatá pravda. Čím méně budete jíst, tím méně toho vykakáte.
„Privatizace tě zkřivila, státe, privatizace tě narovná!“ zvolal úderník Marek, odhodil rozum do kouta a popadl privatizaci za pačesy.
Zbývá jenom vybrat, co by asi novodobé úderníky narovnalo nejlépe.
Ani kladivo, ani autogen, jejich hloupost je nárazu i ohnivzdorná.
Ale když se tak dívám na úderníka, napadá mě: privatizace, privatizace, privatizace! Odluka ODS od státu, žádné peníze ze státního rozpočtu, všichni politici hybaj z dozorčích rad státních a polostátních firem, i ty, Šnajdře, skleněné kufříky a průhledné financování, každý dar od soukromníků zdanit stoprocentní sazbou.
A ministři a poslanci a státní úředníci včetně policistů a soudců pracují v úkolové mzdě, pěkně podle skutečného výkonu, a se srážkami a pokutami za zmetky.
A jakoby teď ten kapitalismus a privatizace začaly někomu zapáchat. Smrdět. Jako kdyby se pálily plechy.
(K tématu je možné diskutovat i ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
