Je to válka, třídní válka

Vypadá to, jako by ti elitní zmetci, co se každoročně slétávají do Davosu, konečně pochopili, že jde z tlustého do tenkých. Začínají, jeden po druhém, hovořit o vzrůstajícím riziku „měnových válek“. Jaký to plutokratický eufemismus a double-speak pro závody v znehodnocení měn. V dostihy v tvorbě inflačních, ničím nekrytých peněz a zbídačování všech, co nemají doma tiskárnu na peníze. I jen zmínka o reálně probíhající konfiskaci majetku neprivilegovaných je provozovateli dnešního Ponzi systému finančních podvodů, prodávaného masám jako „ekonomika“, označována jako hulvátství. Hulvátstvím „neúspěšných“. Úspěšnými v tomto systému však může být jen ten, účastnící se nebo napojený na podvodech, tunelování, zcizování majetku jiných. Tak či jinak nemorálních parazitů zneužívajících svoji moc a nepostižitelnost. Davosští začínají chápat, že slunné dny končí a řady úspěšných početně tají jako led. Úspěšní se začínají rvát o zbylou kořist i mezi sebou a v dramaticky se zmenšujícím prostoru pro systémový parazitismus se vynořují teroristické billboardy s nápisy „keynesiánská ekonomická teorie nefunguje“ a masy stále naštvanějších přítěží kasinového jánabráchystického kleptoimperialismu – nezaměstnaných a nepotřebných. Talmudické elity jim vzkazují s výsměchem zotročenému stále totéž – nemůžeš-li být zdrojem našeho zisku, nemáš-li nic zcizitelného – chcípni. Historie se stále opakuje, a to bez ohledu na to, jestli ji někdo zná, nebo jestli ji pochopil. Ve vzduchu se vznáší revoluce. Otázka je čí a jaká.

Většina lidí nechápe, že aby vůbec mohl pokračovat dnešní klientelistický a mafiánský společensko-ekonomický systém založený v roce 1971 na dluhu, nesplatitelném dluhu a dluhu, který dlužníci ani nemají v úmyslu uhradit – je nutná neustále vzrůstající míra zadlužení a tvorby reálnými hodnotami a reálně oceněnými hodnotami nekrytých „peněz“. Krátce řečeno, kreditní bublina se musí musí stále nafukovat, jinak tento tunelářský betl globalizace končí. Jinými slovy, není cesta ven. Buď kreditní bublina praskne množstvím pseudopeněz v oběhu sama (žádnou bublinu nelze nafukovat donekonečna) nebo zastaví tiskařský stroj a celá konstrukce dnešního finančního podvodu imploduje. Často se v odborných kruzích diskutuje o tom, že tou finální, vše devastující bublinou je bublina vládních obligací, vládních úpisů. Technicky úzce vzato, je to tak. Celospolečensky správná interpretace je ale, dle mého názoru, širší a nadřazená. Jde o bublinu globálního finančního podvodu – kriminality úžeru. Ta exploduje v okamžiku, kdy životní úroveň obyčejných lidí práce, tedy těch, co vytvářejí nikoli imaginární, ale reálné hodnoty, poklesne do pásma nedostatku uspokojení základních životních potřeb, bídy. To pásmo chudoby je sice všude na světě jiné, ale jde o ten relativní a univerzální pokles.

Taková „měnová válka“ je a v historii vždy byla příznakem přezrálé, finální fáze cyklu tržní ekonomiky, zvané někdy nesprávně jako krize z nadvýroby, přičemž jde o krizi kolapsu devastované poptávky, malinvestic, šmeliny a předlužení, klesající míry ziskovosti a devastace tvorby reálného kapitálu. Někdy se tomu vývoji také říká „závody ke dnu“. Všechno má svůj konec. I globální podvod. Na jeho konci je garantovaná destrukce světa, jak ho nyní známe. New World Order.

Ať tlampače zkorumpovaných médií křičí ze všech stran, co jim vlastníci řeknou, tištění ničím nekrytých peněz přináší zrychlující se inflaci, růst životních nákladů těch neprivilegovaných dole. Elitami kontrolované statistické úřady i think-tanky mohou zveřejňovat cokoli, centrální bankéři mohou vidět situaci, jak chtějí (spíše jak se jim líbí), realita je neúprosná. Stále více „peněz“ honí stále menší objem reálných, tržně realizovatelných či realizovaných hodnot. Sterilizace nesterilizace, dočasný úspěch kartelu centrálních bank v potlačování inflačních tlaků nebo ne, inflace se tlačí do systému zezdola – od růstu cen surovin (vstupů do výroby), přes dramatický nárůst cen potravin, benzínu a základních denodenních potřeb a služeb pro každého člověka na ulici. Toho moc nezajímá pokles cen lokomotiv, komerčních realit nebo luxusních jachet, ani jejich váha v oficiálním spotřebním koši. Při současné vzrůstající míře nezaměstnanosti, částečné či občasné zaměstnanosti, počtu lidí závislých na podpoře státu a ztrátě životních perspektiv pro staré i mladé je jasné, že se svět vyvoleného podvodu blíží ke koncovce. Ta koncovka je blíže, než by si i kovaní pesimisté uměli představit. Specifikem fenoménu inflace v celých dějinách monetárních systémů je, že ji lze snadno vyvolat (dnes hlavně k umoření nesplatitelných dluhů a umělému zvyšování cen akcií a cenných papírů v rukou pár procent obyvatelstva), ale nikdo ji neumí, ale hlavně nechce „kočírovat“, protože je nejskvělejším způsobem transferu majetku neprivilegovaných do rukou těch privilegovaných. Proto proslovy, že Výmar, či Zimbabwe, nějaká verze stagflační hyperinflace se v podmínkách rozvinutého Západu nemůže, ale vskutku nemůže opakovat, prozrazují debila nebo krátkozrakého benefitujícího parazita. Ono totiž, jak uvedeno výše, jakákoli opatření k zastavení akcelerující inflace vyžadují v první řadě omezení moci a práv tiskařů, návrat ze světa lží a podvodů k reálnému tržnímu ocenění všeho na světě, znamenající bankrot banksterů a jejich systému institucionalizovaného podvodu. A to přece nejde ….. tedy bez revoluce. I jejího zrcadlového NWO obrazu, kdy se sice položí bank a svět, ale mocným zůstane zcizený „nedotknutelný“ majetek neprivilegovaných a zejména právo tisknout další globální FIAT měnu v pořadí.

Na obou stranách Atlantiku i Pacifiku probíhá obrovské absurdní sci-fi divadlo. V žoldu stejného Pána na něm vystupují servisní elity a vyvolené systémové celebrity, které za koncentrované podpory globálních médií, kontrolovaných šesti rodinami, vytvářejí pro neprivilegované scénky intelektuální úrovně červené knihovny, děl Rosamunde Pilcher a rodokapsů. Kdo těm zcestným, iluzorním, oblbujícím a zavádějícím scénkám bezmyšlenkovitě podlehne jako nezpochybnitelnému slovu Božímu, tomu není pomoci. Žraloci se takovým naivním, hloupoučkým a důvěřivým materiálem živí. Pitomý optimista je pak nejlepším revolucionářem, neb přijde o všechno – majetek, důvěru i iluze o sobě, svém statusu a o svém vysněném místě v Systému.

Je jasné, že dobrovolné utlumení pudů sebezáchovy, samostatného myšlení, cesta s davem je pohodlná, v dnešní době je ale zároveň cestou na jatka. Jsme totiž ve válce, třídní válce božích elit proti zbytku světa. Proti „Elity, spojte se!“, třídně i amorálně sjednocené panské jízdě stojí rozpadávající se armáda subvertovaných národních států, secesionistických hnutí (už i v USA), deziluze z „pokroku“ v Impériu, ztráty víry a důvěry v cokoli a kohokoli, zpitomělá střední třída nechápající svoje reálné místo ve společnosti, resentimenty minulosti a hrůza z budoucnosti, atomizovaný, mediálně debilizovaný underclass, který v boji o přežití nedohlédne to, komu vděčí za boj o holý život. Krátce, podmínky pro další revoluci kvapem dozrávají. Stačí zdvihnout to korýtko podstatně výše – neviditelnou inflací a daňovým zatížením. Kdo je schopen spatřit, kam směřují špagáty loutek, čí ruka hýbá servisními maňásky?

Na té finanční scéně hraje dominantní úlohu US Dolar. Stále ještě světová měna. Když dolar posiluje, každý chlapík pochopí bez problémů, že to je dobře, silná měna znamená silnou ekonomiku. To platilo tisíce let, ale díky chicagským banksterům a jejich FIAT měnovému systému to již neplatí. Překvapení? No, jednak iluze nuzáků na ulici nikoho ve slonovinové věži banksterské akademie a společnosti kubánských cigár nezajímají, jednak posilování dolaru vůči jiným měnám je pro ty nahoře vážný problém. Znamená, že Amerika prohrává, zaostává za ostatním v závodě ke dnu a prohrává svoji hru o smazání významné části svých dluhů vůči svým obchodním partnerům – pomocí devalvace světové měny tiskem pyramid srandovních „Monopoly money“.

Světové finanční trhy, které totálním opuštěním férovosti, legality a tržních principů ztratili svoji hlavní funkci „objektivního mechanismu nacházejí tržních cen a zprostředkovatele kapitálu pro podkapitalizované“, se změnily v drogově závislého (na QE programech), blábolícího jedince ztraceného v lese iluzí jejich majitelů o povaze světa a úloze terciální sféry ve společnosti. Podvody, insider trading, vysokofrekvenční automatizovaný trading, šalba a klam, manipulace a intervence státu i centrálních bank, informace v rozpětí – polopravda-totální lež, manipulace sentimentem pomocí kontrolovaných sdělovacích prostředků – to je obraz destrukce páteře tržního hospodářství. A tato nenapravitelně (majitelé to nedopustí) deformovaná páteř vykazuje skvělé výsledky – hodnoty hlavní burzovních indexů a ceny rostou, zfetované statistiky naznačují hospodářský růst! Doslova natruc zvyšující se nezaměstnanosti, informacím o poklesu zakázek i hospodářské aktivity obecně, tisíci a jednomu indikátoru, že reálná ekonomika už je v kytkách a směřuje ještě do větších hloubek. Kdo si dnes troufne říci, že jsme na druhém vrcholu „W“ hospodářské deprese, v podmínkách podobných roku 1937 v USA, tedy těsně před 50 a více procentním pádem cen na burze – je zesměšňován prosystémovými optimisty, kartelovými PR manažery a blby stejně jako v onom roce 1937. Wallstreetská ždímačka je plná outsiderů nacucaných levnými a lehce vydělanými penězi a další se nehrnou – je čas tuto přihlouplou intelektuální spodinu vyždímat. A elity cvaknou spínačem ždímačky již letos, a to dříve než se nadějeme. Takto totiž funguje nejefektivnější a v historii nejvíce osvědčená metoda koncentrace kapitálu. S překvapením nejdál dojdeš, ve financích i ve vojenství.

V celém tom kolotoči pozitivních a ještě pozitivnějších zpráv z globálního finančního systému jako obvykle zanikají dost podstatné zprávy z tichých úst chicagskými barony peněz opovrhované reálné ekonomiky. Ta zpráva je jednoduchá – mizí návratnost investic. Ergo, skoro nikdo neinvestuje. Neinvestuje-li ekonomika, nemá růst, a trvalý růst je podmínkou přežití kasinového košerkapíku, bonanzy úžeru.

V této již tak prekérní situaci k tomu přibývají dvě další fatální zprávy – kamikadze v US službách Abe iniciativně pokládá japonskou ekonomiku, coby jeden z pilířů Impéria. A dále, Kanada je ve stádiu  dobře utajené exploze bubliny realitního trhu ne nepodobné té, která počala v USA v roce 2007, a z které se USA dosud nevyhrabaly. Dopad na USA bude bezprostřední, vezmeme-li v úvahu jen faktor vlivu Kanady na komoditních trzích. A pak tu máme FEDem "stabilizovanou Evropu" totálně nestabilních, předlužených národních států se stále hlubšími interními rozpory – od strukturálních po konflikt periferie s centrem. Myslí-li si někdo, že evropská selanka přežije několik měsíců, ať se zabývá reálným marasmem Španělska, Itálie a zejména Francie a nemediálními obrázky z života v koridorech pro vyvolené. A to jsou jen tři nejvýznačnější externí faktory, které v příštích měsících roztrhají banksterskou mediální selanku na cucky.

Kouzlem doby je, že vzhledem k tomu, že páni globálního finančního trhu jaksi mění pravidla hry dle libovůle každý den a nějak o tom neinformují outsidery. Outsideři již přišli o kalhoty, odmítají si hrát s někým, kdo proti zákonům trhu i rozumu stále vyhrává, protože jediný disponuje správnými informacemi, stanoví pravidla hry a rozdělování banku. Účast některých je pak v gardu – my ti dáme grátis peníze, investuješ je, jak ti řekneme, že o svoji investici našich peněz přijdeš – a my zase vyhrajeme. Na finančním trhu, světe div se, tedy už nejde o peníze, ale o vítězství – politické vítězství a moc měnit svět dle libovůle. S pistolí u hlavy protivníka je diplomacie jednoduchá. A přínos pro lůzra? Nechají ho občas vyhrávat na tréninkovém, vedlejším hřišti, mimo hlavní zájem kartelu, nebo mu FED vyplatí úroky za sterilizaci rezervních aktiv. Proč ne, když si ty papíry-bankovky tiskne, jak ho napadne.

Strojovna Impéria jménem USA kryje 50 % svého rozpočtu penězi-nepenězi, tedy každý druhý dolar v ekonomice není kryt žádnou reálnou hodnotou. Podíl FEDu na nákupu US vládních obligací dosáhl šílených 80 %. Oficiálně. Podíl investorů z jiných zemí je navíc zpochybňován existencí velkých měnových swapů. Je tedy docela možné, že peníze FEDu jsou i za těmi 20 zbývajícími procenty. Je jen těžko vyjádřit, co je to za debakl, jaké je to vyjádření odporu cizinců k US dolaru a podvodu, který dnes symbolizuje, jaké implikace to má pro stávající světovou měnu. Asie, BRIC a další státy se US dolarů a dolarových aktiv postupně zbavují a nahrazují stávající měnu transakcemi v národních měnách a na bázi barteru. Čas dolarové hegemonie USA neodvratně končí – a to je recept na válku, recept na největší válku dějin – Válku civilizací. Impérium okopává kotníky konkurenci v Africe, na Středním Východu i podél kritických dopravních cest spojujících Čínu se zbytkem světa. Připomeňme si, že Japonsko bylo do 2. světové války dohnáno i americkým embargem, odříznutím jeho ekonomiky od zdrojů strategických surovin. Případný útok na Irán, propagovaný a prosazovaný Izraelem a jeho americkými neocony představuje útok nejen proti Rusku a jeho zájmům ve Střední Asii, Číně, s její závislostí na energetických zdrojích Iránu, ale i proti Japonsku s jeho křehkou ekonomikou a 52 odstavenými jadernými elektrárnami. Vše naznačuje, že přicházející krach na burze přijde ruku v ruce s dalším krveprolitím. Dříve nebo později.

Výše uvedené může nastolit otázku, když krach a 2. fáze „W“ deprese, proč právě teď?

Na těžkou otázku snadná odpověď. Protože v zákulisí, šedé zóně mimo pozornost médií, dochází k zásadní změně sentimentu a chování. Gambleři na trhu papírových, neregulovaným a mimo oficiální trh obchodovaných finančních derivátů začínají kapitulovat. Jinými slovy ztrácet důvěru v tento podvodný trh a ve zvýšené míře se obávají krachu svých riskantních investic v řádu 1 tisíce bilionů US dolarů. Celých 56,91% těchto gamblerů sází na krach, a to včetně 4 nejvýznačnějších hráčů této extraligy hazardu. A to číslo dramaticky roste. Sentiment nesentiment, hovoříme o insiderech s přístupem k privilegovaným informacím. Oni disponují pudem sebezáchovy. Oni v tom „jedou“ a ti čtyři „nejlepší a nejúspěšnější“ ty deriváty – finanční zbraně hromadného ničení – vymysleli a prosadili na trh. Měli by tedy vědět, o co kráčí, jak se sedí na tikající bombě.

Že se kapitalistická, či tržní ekonomika vyvíjí v cyklech, nikoho nepřekvapí. Kdo způsobuje krize a proč – viz výše zmíněný princip ždímačky – též překvapí málokoho. Teoreticky mělo dojít k fázi vyčištění, rekuperace systému již na konci 90. let minulého století, ne-li dříve. Pánové Pyramidy opustili tržní hospodářství jako bázi Impéria z politických důvodů a nahradili ho mocenskou, centralistickou, manažerskou, totálně neprůhlednou, zkorumpovanou mafiální bází hodnou bývalého Sovětského svazu. Toho útvaru, kterému se vyspělý Západ posmíval jako obru na hliněných nohou.

Dnes připomínají obra na hliněných nohou všechny pilíře Impéria – USA, Japonsko, EU, Velká Británie i Švýcarsko. Jsou hlavními obětmi politické krize a „měnové války“. Těma hliněnýma nohama je 99 % mančaftu bezostyšně okrádaných tisícinou procenta nenažraných, co si, v duchu postulátu Karla Mordechaje Marxe, kopou vlastní hrob rýčem vylisovaným z vlastních podvodů.

Ale tuhle příležitost, si přece nenechají ujít ………….. pokolikáté už?

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments