Karel Kryl má v jarním období dvě výročí. Datum narození: 12. 4. 1944 a datum odchodu z našeho světa: 3. 3. 1994. Člověk, který si dokázal zachovat svojí tvář a nazývat věci podle cítění svého srdce. ČT kdysi vytvořila jeden zajímavý dokument, který jsem našel na You Tube. Tak pokud máte po ruce láhev něčeho dobrého, tak ji otevřete, podívejte se a popřemýšlejte o lidech v Čechách, jak je viděl jeden z našich zpěváků, který překročil krokem více než mílovým svojí dobu.
Pokud nebude odkaz na YouTube fungovat, najdete film v archivu ČT.
První Krylovy písničky jsem slyšel někdy ve čtrnácti, v roce 1984. Kdosi z příbuzenstva tehdy donesl samizdatovou kazetu. Tenkrát se magnetofonové kazety kopírovaly jedna z druhé, což bylo samozřejmě na úkor kvality. Po roce 1989 jsem si kupoval Krylovy desky, které mám dodnes. V devadesátých letech jsem v textech Karla Kryla viděl pouze obraz tehdejšího Československa, protestsongy proti tehdejšímu systému, včetně období normalizace. V jeho nových textech po roce 1989, bylo znát rozčarování a nesouhlas s tehdejším polistopadovým děním. Bylo to vyjádřeno stejně dokonale jako v dobách minulých. Nedávno jsem si snažil připomenout, co jsem si vlastně na konci roku 1989 představoval o budoucnosti, která nastane. Tak nějak jsem si tehdy, velmi naivně myslel, že z těch čtyřiceti let socialismu si vezmeme to pozitivní, co fungovalo, podíváme se k sousedům do kapitalismu, co jim funguje dobře, a vytvoříme nějaký nový životaschopný model. Dneska vidím, že jsme si prostřednictvím svobodně zvolených politiků, vybrali z obou systémů to nejhorší. Tomu odpovídá i současný stav naší země… Stačí se jen trochu zamyslet nad ekonomikou, zadlužením, sociálním prostředím a právním systémem.
Někdy mám pocit, že Karel Kryl to tak nějak tušil a v podstatě to byla příčina jeho smrti. Respektive, že jako člověk, který měl velký smysl pro humanismus, se v podstatě utrápil stavem věcí. Ono je to také, ve výše uvedeném filmu řečeno. A právě ten vnitřní humanismus, lidskost a schopnost zachytit podstatu věci do krásného a výstižného textu, to je genialita a jedinečnost Karla Kryla. Nedávno mě tak napadlo v souvislosti s děním okolo instituce, která se nazývá ÚSTR, že by bylo podstatně přínosnější pro Český národ, kdyby tato instituce, u které je téměř 100% jistota, že nikdy nebude apolitická, byla zrušena. Místo ní by stát mohl zakoupit autorská práva, která se vztahují ke Karlu Krylovi. Veškerá jeho tvorba, včetně té polistopadové, včetně koncertů, dokumentárních filmů atd., by byla přístupná veřejně na internetu. Byl by to i projev úcty k jednomu z našich nejvýznamnějších vlastenců. Každý, by si v těch textech mohl asociovat období minulé i současné, takové přirozené, lidské a nezpolitizované zrcadlo nejenom Českých dějin.
Ještě bych se rád vrátil k textům Karla Kryla a dnešní době. Dovolím si zde popsat můj dnešní, čistě osobní a subjektivní pohled. Přemýšlel jsem, co by na dnešní dobu Karel Kryl řekl, kdyby se jí dožil. Jak by například reagoval na války, které přišly: Jugoslávie, Afghánistán, Irák… Jak by hodnotil chování našich dnešních politiků, církevní restituce atd. To už se nikdy nedozvíme. Pouze můžeme přemýšlet o těch textech… V těch devadesátých letech jsem opravdu viděl pouze protestsongy proti tomu, co dnes nazýváme totalitou. V dnešní době, době globalizace, dostupných informací z otevřených archívů druhé strany železné opony, vidím ten smysl již poněkud také, řekněme globálněji, neboli na obou stranách mince. To co známe z naší nedávné historie, jako vykonstruované justiční zločiny s trestem mnoha let vězení, nebo trestem smrti, gulagy, šikanování umělců a odpůrců režimu, zavírání do vězení, vyhazování z práce, intervence zahraničních vojsk atd., můžeme ve stejném duchu a pojetí objevit na druhé straně tehdejší železné opony. Uvedu několik příkladů: Manželé Rosenbergovi[1], Mccarthismus[2], rasová diskriminace černošského obyvatelstva, farmaceutické pokusy na chudých černošských obyvatelích, nebo vězních[3], pokusy na vojácích při jaderných testech[4], šikanování skupin různého politického zaměření tzv. program COINTELPRO (např. Jean Sebergová, John Lennon)[5], operace v zahraničí s cílem změny vlády státu[6], přímé intervence – válečné konflikty v zahraničí[7].
Pokud se zamyslím nad počátkem komunismu v Rusku, tak tam jsou vidět hromady mrtvých. Pokud se zamyslím nad počátkem a průběhem kapitalismu, tak tam vidím opět hromady mrtvých (genocida původních obyvatel Ameriky, války a koloniální systémy). Zločin zůstává stále zločinem a mrtvý mrtvým… Na toto téma existují tři knihy: Černá kniha komunismu (1997), Černá kniha kapitalismu (2000) a Černá kniha globalizace (2005). Jinými slovy, půjdete-li stále na východ, dojdete na západ. Půjdete-li stále na západ, dojdete na východ… Během té cesty si každý sám může zhodnotit, kde se mu žilo lépe. Každá strana z těch dvou konců má tendenci tlumit a zlehčovat vlastní sviňárny a zviditelňovat a zdůrazňovat ty na druhé straně. Dnešek je tomu zářným příkladem. V rozpadajícím se právním systému na bázi ekonomické totality s gradujícím sociálním rasismem, na hnojišti klientelistické korupce, nejsme schopni vidět a pochopit podstatu současných zločinů (některé raději ani vidět nechceme). Ale o to pečlivěji, tu část z levého konce historie zkoumáme pod mikroskopem. S patřičnou propagandou, zastírající dnešní plenění lidských duší…
Kdysi jsme bojovali o lepší zítřek. Dnes bojujeme už pouze sami mezi sebou o vlastní přežití. Leckdy již bez pravidel a co hůře, bez špetky soucitu. Tak nějak, bych to nazval, ekonomický kanibalismus rostoucího růstu. Pořád obíháme s hesly ideálů po kružnici dvě strany mince. Z leva doprava a zprava doleva. To jsou v podstatě celé smutné dějiny lidstva. Někde uprostřed té kružnice se krčí skutečné ideály lidství, obklopujíce Pandořinu skříňku. V ní je stále a pořád zavřená naděje lidstva, čekající až lidé najdou odvahu změnit svůj osud… Až jednoho krásného dne voliči pochopí, že oni jsou stát, že oni jsou zaměstnavatelé a politikům velmi důrazně vysvětlí, že oni jsou jejich zaměstnanci, zaměstnanci voličů, zaměstnanci státu, nikoliv naopak, až voliči vůči politikům začnou naprosto nekompromisně aplikovat jakousi obdobu zákoníku práce, včetně hmotné zodpovědnosti, tak se nám konečně začne blýskat na lepší časy. A teprve tehdy, skutečně přestaneme rýt džkou v zemi… Za mnoho let nám možná středem té pomyslné kružnice opět proletí nějaká kometa, která nás na chvíli ozáří svým jasným světlem. V té poslední kometě vidím právě Karla Kryla.
Další články o Karlu Krylovi na OM najdete zde, zde, zde a zde
Zdroje informací Wikipedie a veřejná média:
[1] http://cs.wikipedia.org/wiki/Man%C5%BEel%C3%A9_Rosenbergovi
[2] http://cs.wikipedia.org/wiki/Mccarthismus
[3] http://cs.wikipedia.org/wiki/MK-ULTRA
[5] http://cs.wikipedia.org/wiki/COINTELPRO
[5] Film USA versus John Lennon/The U.S. vs. John Lennon (Zde se člověk dozví nejenom zajímavé věci tehdejší doby, ale uvidí i zajímavé archivní záběry.)
[6] http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Northwoods
[6] http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Northwoods
[6] http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%8Dr%C3%A1nsk%C3%A1_krize
[6] http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Gladio
[7] http://cs.wikipedia.org/wiki/Incident_v_Tonkinsk%C3%A9m_z%C3%A1livu
