Tak si můžeme konečně pochvalovat. Nastal konec práce. Je to prosté. Nemáte-li peníze, nemůžete nic dělat a nemůžete ani žít. Peníze konečně ovládly práci a život. Můžete sice dělat nějakou dobrovolnickou práci, kterou vám nikdo nezaplatí, ale jak dlouho to vydržíte? Stojí to za pokus. Pokuste se sbírat po ulicích za druhé psí výkaly, vajgly, obaly a stříkačky. Dělejte druhým chvíli vola!
Jedinou práci, na kterou nepotřebujete peníze, je vybírání odpadků z kontejneru. Musíte ovšem snížit své požadavky na životní standard a hygienu. Dále, abyste u těch kontejnerů na ulici přežili, musíte udržovat stálou hladinu alkoholu v krvi. Na ten již ovšem potřebujete peníze, které si musíte nějak sehnat. A jste zase v pasti, ze které jste chtěli uniknout!
Mříže, omezující tolik sprostě vyřvávanou svobodu, nejsou vidět. Z jednoduchého důvodu. Stěny vězení jsou z průhledného skla a my jako akvarijní rybičky brousíme po jeho povrchu a domníváme se, že máme nějakou možnost svobody a volby. Myslíme si totiž, ze v akváriu je uzavřen akvarista, který nám posluhuje. Občas, když nezapomene, tak nám hodí trochu krmiva nebo peněz. Není to politik, který nám slouží?
Vesmír začíná být rozparcelovaný až na nanomilimetry. Hranice soukromého majetku, co je moje a co tvoje, se proplétá mezi jednotlivými atomy. Zatímco se vlastníci vesmíru nad sebou nadýmají pýchou, nebetyčná ubohost triumfuje.
Nastal konec práce. Již není co dělat. Všechno je již hotovo! Nebude jistě dlouho trvat a peníze ovládnou a zastaví i všechny naše životní funkce. Vypustíme duši. Naše myšlení a vědomí již dávno mají peníze v hrsti. Ámen nebo nemá?
