Byla to zpráva s tak pikantním nábojem, že se objevila snad ve všech sdělovacích prostředcích: Bohumil Kulínský, momentálně vězeň ve výkonu trestu odnětí svobody za mnohonásobné pohlavní zneužívání sboristek souboru Bambini di Praga (jemuž se z toho důvodu občas přezdívá Hambini di Praga), byl o Vánocích na několik dnů propuštěn z vězení, přičemž propuštění využil k návštěvě koncertu svého souboru, na kterémž zatoužil si zadirigovat. Jelikož mu byl uložen rovněž desetiletý trest zákazu činnosti, vztahující se na práci s osobami do 18 let věku, mladší sboristky musely za tím účelem opustit sál.
Pozoruhodné je, že nikdo z vystupujících ani z diváků proti tomu neprotestoval: jako by to, čeho se Kulínský dopustil, byl pouhý gentlemanský delikt, který se ve společnosti toleruje, cosi jako zastřelení soka ve fairovém souboji za úsvitu; vystoupení delikventa bylo naopak, soudě z nepřesvědčivého dementi, přivítáno ovacemi vestoje.
Vina je tedy prominuta, poklesek definitivně zapomenut. Tomu nasvědčují i další indicie, např. na webových stránkách Bambini se o Kulínském píše jako o jednom z aktivních sbormistrů, v prostorách souboru, jak je zjevné z fotografií, dodnes visí Kulínského portrét.
Co to znamená? Jedno jediné: že Pražané z lepší společnosti, pro něž je posílat potomky do kulínčat už ve třetí generaci otázkou prestiže, jednání sbormistra tolerují a akceptují, že za možnost společenského uplatnění, které se jejich dcerám v souboru nabízí, je normální platit takříkajíc v naturáliích – sexuální povolností. Není nic špatného na tom, že sbormistr – údajně stejně jako kdysi i jeho otec, Bohumil Kulínský st. – tuto úplatu vyžadoval a přijímal; až budou dcery studovat na vysoké škole, stejně přirozeně zaplatí třeba za zkoušku z předmětu, ve kterém nebudou právě vynikat.
A vlastně proč ne, tak to v české společnosti chodí a není na státu, aby do zavedeného schematu, s nímž jsou všichni evidentně srozuměni a nestěžují si, jakkoli zasahoval. Jen je dobře to vědět.
Převzato ze Slepecké hole
