Václav Klaus má stále docela velkou skupinu příznivců. Když začne mudrovat o ekologii nebo Evropské Unii, najednou se obejme komunista s liberálem a začnou si notovat, jak je ten pan profesor moudrý. Přesto obskurní politické uskupení, které podpořil, projelo volby na plné čáře. Je to už takové prokletí českých prezidentů, kteří sice vyhrávají různé průzkumy oblíbenosti či váženosti, ale jejich političtí favoriti pak buď úplně pohoří, nebo výsledek velmi zaostává za očekáváním. S tímto faktem by se aktuální či bývalé hlavy státu měly asi už smířit. A ne se pak vykrucovat, že vlastně oni s tím neměli nic společného.
Klaus pro iList.cz: V jednu chvíli se zdálo, že by to bylo nadějné, a že by mě to i svým způsobem lákalo. Rychlost příchodu voleb a krátká doba se mi ale zdály být neúnosné, abych se do toho zapojil. To je třetí bod. Další bod je to, že oni pak byli moc zklamáni, takže jsem řekl: „Já sice do toho s vámi v žádném případě nejdu a důvody jsem vysvětlil, ale podporu vám vyjádřím.“ Že paní Bobošíková mé slovo „vyjádřím podporu“ přetaví v to, aby se má fotka dostala v celé naší republice na billboardy, jsem netušil.
Abych to specifikoval, myslím, že největší úder tomu dalo jedno seskupení, jedna malá strana, která je nám jinak názorově velmi blízká, ale která se v žádném případě připojit nechtěla.
Takže Klaus vše domlouvá, hledá spojence, vyjadřuje podporu, ale vlastně ani nezná program, s nikým do toho nešel a samozřejmě neodpovídá ani za výsledek.
Převzato z Modré Šance
