Medveděv má ruce nad hlavou, jako kdyby chtěl strašit malé děti, a titulek Lidových novin zní: Medveděv chrastí zbraněmi. Hrozí návratem studené války.
Slabší povahy ucíkly strachy.
Ve skutečnosti šlo o to, že si Rusko vyhrazuje právo na odvetná opatření v tom případě, pokud Západ vybuduje protiraketovou obranu, namířenou proti Rusku. Na obraně jistě není nic špatného, ale na té, která porušuje atomární rovnováhu strachu, je špatné všechno, a obě strany to vědí a respektují už od šedesátých let.
Jinak řečeno, pokud jedna strana vybuduje štít proti strategickým raketám, což jí umožní beztrestně provést první úder (protistrana nemá možnost protiúderu), považuje se tato obrana za porušení rovnováhy a agresi, se všemi důsledky.
Sám autor inkriminovaného článku také říká, že Medveděv „vyzval Západ, aby Rusko přizval ke spolupráci na protiraketovém štítu“ a že (M.) považuje za možné dosáhnout ve sporu dohody, dále cituje jeho slova: „Pokud toho nedosáhneme, budeme muset přijímat odvetná opatření, což se vůbec nechce, a tehdy bude řeč o urychleném posilování úderného potenciálu.“
Tedy článek je celkem objektivní, cituje podstatné pasáže Medveděvova projevu, tak tedy proč ten titulek? Je označení autora nadpisu za zákeřného blbce dostačující a přiměřené?
***
Jak krásně a jednoduše je možné naznačit taktiku současné vlády rozpočtové neodpovědnosti a prokorupčního jednání, to předvedl Marek Benda v článku z Novinek.cz, ve zdánlivě nepodstatné formulaci úplně na konci: „…nepředpokládáme, že bychom v nejbližších letech byli v opozici…“ Ano, oni jsou ke svým židlím přilepeni, mají hroší kůži, nemají v těle kapku studu a cti, ale kdo by je měl, za ty peníze?
***
Miroslava Němcová v nedělním pořadu Partie v TV Prima odmítla, že by vláda byla v krizi. Ano, to je pravda, nelze pozorovat, že by se vláda teď momentálně dostala do nějaké krize. Ona je totiž v krizi neustále, permanentně, furt. Kdyby jenom na chvilku v krizi nebyla, občan by zvedl hlavu, zaposlouchal se a pravil: „Slyšíš, mámo, to podivné ticho?“
Politici říkají nesmysly, lžou, podvádějí, páchají. Tato dáma má jednu mimořádnou vlastnost: neřekne nikdy nic, co by záležitost někam posunulo, neobjeví nějaký neotřelý úhel pohledu (s výjimkou toho, že Klaus je génius), nepřijde se zajímavým a překvapivým řešením. Opakuje omšelá klišé, mele opršelé mantry, naučené pohádky. A když už by musela na něco přímo reagovat, když je zahnána do kouta, řekne: „O tom se nechci bavit.“
Jaký recept má Němcová na řešení vládních krizí, které vlastně ovšem žádné nejsou? Většinový volební systém. To nevymyslela, takové nebezpečí nehrozí, to je stálezelená píseň z programu ODS. Jenom by mě zajímalo, jestli jí došlo, že při většinovém systému by teď byl premiérem Paroubek a sněmovně by šéfoval Rath.
***
Státní zastupitelství (i soudy, o policii ani nemluvě) je jedním z hlavních viníků současné české morální a společenské tragédie. Místo aby státní zástupci stavěli zločince před soud, dělají politiku, třídí případy na „vhodné“ a „nevhodné“ k šetření, viz aféra Vesecké a Čunka. Dalším typickým příkladem je tato maličkost, takřka nicotnost. V největším korupčním skandálu od dob Lájose Bácze a Radžíva Sinhy, v Drobilově aféře, která by stačila porazit všechny vlády v EU, padly by jak vůl pod palicí řezníkovou, se státní zastupitelství staví k věci odpovědně, státotvorně, jak je jeho zvykem, a začalo s úklidem. Rampula drží zvednutej koberec a Hercegová zametá. Pospíšil se ale Rampulu odvolat bojí, protože ještě nemá vyhotovenou stou a první analýzu, třístý padesátý pátý expertní posudek se teprve dodělává, ale také ovšem má jistý úzký profil, nedostává se mu tam, kde naopak Topolánkovi přebývalo. To je zákon, když má někdo něčeho moc, někomu jinému zase to samé chybí.
***
Tohle by nemělo zapadnout, Jan Keller:
„Bilancování dvaceti let porevolučního vývoje je v plném proudu. Ti jednodušší mezi námi začínají i uzavírají své vlastní bilancování zvoláním, že dnes už nemusejí stát fronty na banány. Schopnost posuzovat situaci podle toho, kolik banánů mám právě na dosah, jsme nepochybně převzali od svých opičích prapředků. Chceme-li se od nich odlišit ještě výrazněji, měli bychom být schopni hlubšího posouzení.“
Diskuze je otevřena také ZDE.
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
