Většina japonských občanů nereagovala na komentář pana Jaczko, který vyjádřil daleko bezútěšnější pohled na probíhající jadernou krizi, a to z toho prostého důvodu, že japonská zpravodajská média o nich takřka neinformovala… Technická povaha tohoto problému možná souvisí s tendencí japonských médií bránit vládu. Reportéři, monitorující činnost úřadů a ministerstev, jsou totiž organizováni v tiskovém klubu, který má blízké vztahy k představitelům státu a rozhodují, o čem se bude informovat – a o čem ne. Média postupovala ve shodě, pokud se jedná o nezájem, který věnovala komentářům pana Jaczko.
Chtěl bych vědět, jaké to je, být občanem státu, který je sužován „tendencí zpravodajských médií bránit vládu“ kvůli „těsným vztahům s jeho představiteli“ ze strany „redaktorů, kteří se zabývají úřady a ministerstvy“. To musí být příšerné. Spojené státy naštěstí mají svobodný tisk, a proto k tomu nikdy nedojde. Poté, co někteří kolegové novináři zaútočili na Michaela Hastingse za to, že publikoval prohlášení generála Stanley McChrystala, jež vedlo k jeho propuštění, časopis Politico to ochotně vysvětlil takto:
McChrystal, expert na boj proti terorismu a povstalcům, byl dlouho považován za člověka s jedinečnou kvalifikací pro vedení v Afghánistánu. Neprokázal však mediální obratnost. O Hastingsovi, který podle tohoto časopisu zpravodajsky pokrýval válku v Iráku a Afghánistánu dva roky, na ministerstvu obrany příliš mnoho nevědí.
A přitom by tam měl být, jako reportér na volné noze, považován rizikovějšího na to, aby dostal neomezený přístup, ve srovnání s kmenovým reportérem, který by přece neriskoval, že spálí všechny mosty tím, že zveřejní příliš mnoho z McChrystalových poznámek.
Krátce poté, co Politico zveřejnilo svůj článek s těmito dvěma odstavci jen zřídka kdy vyslovené pravdy, je rychle smazalo, takže teď můžeme předstírat, že nikdy neexistovaly. Naneštěstí pro nás a naši usilovnou snahu zapomenout, John Burns z New York Times zatím na pravicové debatní rozhlasové stanici také kritizoval Hastingsův způsob podávání informací na základě toho, že „to má a bude mít tak nepříznivý dopad na současné velmi dobré vztahy mezi armádou a médii“, a že Hastingsovo zpravodajství je v protikladu k „tomu druhu důvěry“, který si váleční reportéři „vybudovali“ s důstojníky armády a jež „není nikde výslovně zmiňována, ale prostě tady je“, a že tyto těsné vztahy mezi reportéry a generály by měly určovat rozhodnutí „o čem je nezbytné podávat zprávy“.
Zkrátka a dobře, deník New York Times napsal, že důležité události jsou v japonském politickém diskursu potlačovány, protože – tam u nich – „reportéři, kteří informují o úřadech a ministerstvech … mají těsné vztahy s jejich představiteli a rozhodují se, o čem informovat – a o čem ne.“
Převzato ze Salon.com
Překlad: Stan
Foto: Glenn Greenwald