O demokracii a demokratuře

Když sleduji každodenní politický cvrkot a četné užívání slůvka demokracie v ústech politiků, nedá mi abych se krátce nezamyslel nad obsahem pojmu demokracie. Obecně se má zato, že demokracie je vláda lidu (lidovláda), že moc politiků pochází z vůle lidu, že lid deleguje pravomoc rozhodovat o svém osudu svým voleným zástupcům – politikům. K lepšímu ozřejmění pojmu bych použil tzv. negativní vymezení. 


Jinými slovy – podle čeho poznáme, že něco již zaručeně není demokracie? Řekl bych, že půjde především o tyto jevy:


1/ Politici ignorují své voliče. Volič se pro ně po revoluci, potažmo po volbách, které politiky vynesly k moci, poté co odevzdal na základě volebních slibů svůj hlas určité politické straně, politickému (často neznámému) uskupení a kandidátům stává pro zvolené politiky "ulicí, lůzou" nesvéprávným jedincem neschopným rozhodovat o sobě, svém osudu, neřkuli o širších souvislostech. Jedním slovem stává se v očích těch, kterým vystavil bianco šek prakticky na cokoliv a kteří vzešli z řad voličů, dotěrným hmyzem.


2/ Pláda ignoruje opoziční politické síly, přehlíží je, nereflektuje jejich návrhy, nebaví se s nimi, z principu, byť by návrhy opozice byly sebelepší, je nerealizuje.


3/ Politici, resp. vláda cíleně lžou a manipulují veřejné mínění, zavádějí a mystifikují. V argumentační nouzi a tísni se nezastaví ani před ostrakizováním, potažmo iniciováním pogromů vůči nepříjemným názorovým oponentům.


4/ Politici ve své nadutosti, mluvíc o občanské společnosti a rovnosti, si pro sebe uzurpují zvláštní výsady a privilegia, která jsou přímým popřením řečí o občanské rovnosti.


5/ Neexistuje zpětná vazba mezi voličem a politikem, politik se stává prakticky nesestřelitelným a vědom si své "věčnosti" se mnohdy přímo do očí vysmívá svému voliči.


6/ Vláda byť s minimální většinou, založenou třeba na podpoře politických přeběhlíků, kteří nereprezentují volenou politickou stranu ani vůli voličů si uzurpuje privilegium činit nevratná (resp. těžko vratná) opatření významně a dlouhodobě poškozující zájmy svých voličů – zaměstnavatelů bez ohledu na jejich názor.


7/ Politici jednají s voličem z pozice síly, neostýchají se použít vůči projevům jejich vůle různých forem zastrašování, případně otevřeného násilí, kriminalizovat oponentní názor a pod.


8/ Politici cíleně vytvářejí podmínky pro omezování občanských práv voličů, prohlubování jejich závislosti a bezmocnosti vůči mocenským strukturám.


9/ K posilování politické moci jsou využívány sofistikované prostředky sledování, monitorování, konspirace.


Na základě výše řečeného každý zajisté dokáže na základě svých zkušeností rozlišit, které politické strany v českém politickém systému (bez ohledu na to, co mají v názvu) jsou anebo nejsou demokratické, potažmo posoudit demokratičnost politického systému jako celku.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments