Únor 26, 2012
Postní období představuje pro nás věřící mimořádný nápor na nervy a na sebeovládání. K trvalým a nezbytným trápením způsobeným vládou několika katolíků a celkovou občanskou otupělostí si ještě přihodíme utrpení prováděná vlastní zbožnou rukou.
Představte si dítě, které se rozhodne, že si lásku rodičů na tvrdo odpracuje. Založí si deníček a v něm pilně zapisuje své denní pracovní výkony. Buďme šlechetní a přiznejme mu stovku za hodinu a bez daně, i když by se katolíci Kalousek a Drábek zlobili za tu nezdaněnou černou práci. A jiné dítě vesele rozbíjí talíře, málem zapálí barák a málem zmrzačí sourozence. A rodiče jsou spokojení, protože ono nepočítá jak ten malý neurotik. Vesele si žije a my s ním a na stará kolena máme o čem vykládat, viz naše digitální babička.
Postní doba si vzhledem k Bohu zaslouží něco slušnějšího a vůči Ježíši i něco adekvátnějšího. Nazaretský učitel byl trvale obžalováván z bezbožnosti. Tehdejší kněží toho dobrého a zbožného na lidi nasadili tolik, až jim málem zlomili hřbet. A když pravověrní Židé pilně odpracovávali své nekonečné a nesmyslné dluhy vůči Bohu, tak si vůbec nevšimli, že to staré dluhové hospodářství už dávno skončilo. Zato světové zadlužení u bankovních lichvářů zatím trvá, protože je udržujeme při životě vlastní hloupostí a občanskou pílí. Nietzsche správně viděl vyjímečnost člověka v tom, že je to zvíře schopné slibovat a slib dodržet.
Převzato z Umlaufovin
