Odezírání ze rtů Číny

NEW HAVEN – Číňané už dlouho obdivují americkou ekonomickou dynamiku. Ztratili ale důvěru v americkou vládu a její dysfunkční ekonomickou správu. Takové poselství bylo jasně a zřetelně patrné během mých nedávných cest do Pekingu, Šanghaje, Čchung-čchingu a Hongkongu.

Debata o dluhovém stropu a rozpočtovém deficitu, jdoucí tak těsně v patách krize podřadných hypoték, je už poslední kapkou. Vysoce postavení čínští představitelé jsou konsternováni, jak Spojené státy dovolují, aby politika trumfovala nad finanční stabilitou. Jistý vysoký funkcionář v půli července poznamenal: „Tohle je vážně šokující… Chápeme politiku, ale vytrvalé hazardérství vaší vlády je ohromující.“

Čína není jen nevinným svědkem amerického sprintu do propasti. Po odeznění asijské finanční krize konce 90. let Čína nahromadila asi 3,2 bilionu dolarů v devizových rezervách, aby svůj systém odizolovala od vnějších šoků. Plné dvě třetiny z tohoto úhrnu – tedy kolem dvou bilionů – jsou investovány do dolarových aktiv, velkou měrou do cenných papírů ministerstva financí a agentur USA (tj. Fannie Mae a Freddie Mac). Čína v důsledku toho koncem roku 2008 předstihla Japonsko coby největší zahraniční držitel amerických finančních aktiv.

Nejenže se Čína cítila bezpečně, když na kdysi relativně bezrizikové složky světové rezervní měny tolik sázela, ale její kurzovní politika jí nedávala mnoho na vybranou. Aby udržela úzkou vazbu mezi žen-min-pi a dolarem, Čína byla nucena recyklovat neúměrnou část svých devizových rezerv v aktiva založená na dolarech.

Ty dny jsou pryč. Čína si uvědomuje, že nemá smysl, aby nadále lpěla na své současné růstové strategii, silně opřené o kombinaci exportu a masivního nárazníku tvořeného devizovými rezervami denominovanými v dolarech. K tomuto závěru přivedly čínské vedení tři klíčové události:

Zaprvé, probuzení přišlo s krizí a Velkou recesí let 2008-2009. Čínská exportní odvětví si sice zachovávají silnou konkurenční schopnost, ale panují pochopitelné pochybnosti nad postkrizovým stavem zahraniční poptávky po čínských výrobcích. Od USA přes Evropu po Japonsko – krizí vyčerpané vyspělé ekonomiky, na něž kolektivně připadá víc než 40 % čínských vývozů – je pravděpodobné, že poptávka na koncových trzích v nadcházejících letech poroste pomalejším tempem než za exportního boomu Číny během posledních 30 let. Exportem tažená pobídka, dlouho nejvýznamnější hybná síla čínského růstu, má teď značná negativa.

Zadruhé, politické riziko zvýšilo cenu pojistného – obrovské, převážně dolarové zásoby čínských devizových rezerv. Vzhledem k tomu, že jsou teď ve hře splátky amerického vládního dluhu, zpochybněno je samotné pojetí bezrizikových aktiv založených na dolarech. Čínský premiér Wen Ťia-pao i prezident Chu Ťin-tchao v posledních letech opakovaně vyjádřili obavy o fiskální politiku USA a o status amerických státních obligací jako bezpečného útočiště. Čínští předáci jsou přesvědčeni, tak jako většina Američanů, že se Spojeným státům nakonec podaří před kulkou přímého úpadku uskočit. O to teď ale nejde. V současnosti panuje značná skepse nad podstatou jakéhokoli „řešení“ – zejména takového, které spoléhá na kouřové clony s cílem oddálit smysluplnou fiskální korekci. To vše způsobuje trvalou újmu věrohodnosti washingtonského úsilí o „plnou důvěru a uznání“ pro vládu USA. Vznikají vážné pochybnosti nad moudrostí rozsáhlých čínských investic do aktiv denominovaných v dolarech.

Konečně, vedení Číny dbá na rizika plynoucí z jejích vlastních makroekonomických nevyvážeností – a všímá si úlohy, jíž k zachovávání těchto nevyvážeností přispívá tamní exportem tažený růst a hromadění deviz založených na dolarech. Číňané navíc chápou politický tlak, který růstově vyhladovělé vyspělé země vyvíjejí na pevné řízení směnného kurzu žen-min-pi k dolaru – tlak pozoruhodně připomínající obdobné úsilí namířené vůči Japonsku v polovině 80. let minulého století. Čína se však na rozdíl od Japonska nepodvolí výzvám ke strmé jednorázové revalvaci žen-min-pi. Zároveň si uvědomuje nutnost s těmito geopolitickými pnutími se vypořádat. Čína tak ale učiní zajištěním stimulace interní poptávky, čímž se odpoutá od závislosti na dolarových aktivech.

Při zohlednění těchto úvah se Čína přiklonila ke zcela transparentní reakci. Vše je řečeno v jejím novém 12. pětiletém plánu – posun ke spotřebě v čínské ekonomické struktuře, který se s neudržitelnými čínskými nevyváženostmi zpříma vyrovná. Důrazem na tvorbu pracovních míst ve službách, mohutnou urbanizací a rozšířením záchranné sociální sítě vytvoří silnou vzpruhu pro příjmy pracujících a kupní sílu spotřebitelů. Podíl čínské ekonomiky na spotřebě by se díky tomu mohl do roku 2015 zvýšit přinejmenším o pět procentních bodů HDP.

Spotřebiteli vedená úprava rovnováhy se vypořádá s mnoha z výše zmíněných pnutí. Odvede hospodářský růst dál od nebezpečně silné závislosti na vnější poptávce a zároveň nasměruje podporu k nevyužité vnitřní poptávce. Navíc zklidní situaci kolem podhodnocené měny jako opory růstu exportu a dá Číně značný prostor pro uspíšení tempa měnových reforem.

Zvýšením podílu spotřeby na svém HDP ale Čína rovněž vstřebá velkou část svého přebytku úspor.  To by její běžný účet mohlo do roku 2015 přivést do rovnováhy – ba možná i do mírného deficitu. Takový vývoj ostře sníží tempo akumulace deviz a skrojí časově neohraničenou poptávku Číny po aktivech denominovaných v dolarech.

Čína, největší zahraniční kupec cenných papírů americké vlády, tedy brzy řekne „dost“. Další bezduchá dohoda nad rozpočtem, doprovázená v nadcházejících letech slabším růstem USA, než se očekávalo, věští vleklé období zbytnělých vládních schodků. To vyvolává největší otázku ze všech: opadne-li čínská poptávka po vládních dluhopisech, jak se americká ekonomika, chudá na úspory, bude financovat, aniž by utrpěla prudký pokles dolaru a/nebo výrazný vzestup reálných dlouhodobých úrokových sazeb?

Povýšená odpověď zaznívající od washingtonských zasvěcenců říká, že rozehrát takovou koncovku by si Číňané netroufli. Vždyť kam jinam by své sázky na aktiva směřovali? Proč by riskovali ztráty ve svých obřích portfoliích naditých aktivy založenými na dolarech?

Čínské odpovědi na tyto otázky jsou jasné: Čína už není ochotná riskovat finanční a ekonomickou stabilitu na základě planých slibů Washingtonu a jeho poskvrněné schopnosti řídit ekonomiku. Číňané konečně říkají ne. Odezírejme jim ze rtů.