Omlouvám se všem svým čtenářům, že jsem naskočil na „homofobní vlnu“, kterou místní čeští neokons úmyslně nastartovali. Podle stále rostoucího počtu příznaků je totiž stále zřejmější, že jde jen o odvedení pozornosti od důležitějších věcí a přípravu na návrat Václava Klause do víru politického dění po jeho odchodu z prezidentské funkce.
Homosexualita a pochody LGBT+ komunity jsou opravdu marginálie ve srovnání s tím, co se na nás v tuto chvíli valí. Dle mého názoru mají máslo na hlavě obě strany sporu, obě se na tom sporu navzájem posilují a zviditelňují, přičemž faktické dopady tohoto sporu jsou pro zbytek společnosti negativní, ať už v něm „zvítězí“ jedna nebo druhá strana. Celé by se to dalo přirovnat k hádce osazenstva Titanicu o to, jaký repertoár má hrát kapela v hlavním tanečním sále.
Titanic se totiž potápí, a pokud se potvrdí, že velké evropské banky typu francouzské SocGen jsou na pokraji bankrotu (jenž ovšem nesouvisí s řeckou krizí, jak se nám kdosi snaží namluvit, ale spíše s toxickými americkými aktivy v jejich portfoliích), potom nás čeká další ničivá vlna krize, proti níž byl rok 2008 selankou.
Věnovat bychom se velmi intenzivně měli také tomu, co se děje v Lybii a západoevropských zemích, podle pravidel analogie by totiž měly každou chvíli nastat údery proti Londýnu, jehož policie se rozhodla brutálně zasahovat proti mladým lidem, kteří demonstrují za své nezadatelné právo si svobodně nakrást, stejně jako to na počátku krize dělali povstalci v Lybii, a stejně jako to po celá desetiletí dělají jejich politici a banksteři. Nedivil bych se, kdyby na cestě už byly lybijské lodě s nákladem zbraní a munice pro tyto londýnské bojovníky za svobodu. Ostatně v podobném duchu informují o londýnských nepokojích nezávislá média na Západě i média v Rusku, Číně a zemích třetího světa.
A pak je tady ještě jedna zdánlivě drobná a nesouvislá věc – vládou navržené rušení zdravotních ústavů, což je věc hrozící nedozírnými důsledky pro občany, jejich zdraví a peněženky, a další velký krok k postupné „amerikanizaci“ českého zdravotnictví. Tou hlavní věcí v domácím prádninovém dění ovšem je, že v červenci prošly prvním čtením v poslanecké sněmovně „balíky reformních zákonů“, které jsou generálním útokem na naši životní úroveň a sociální zabezpečení. Média tomu ovšem věnovala asi setinu pozornosti, kterou věnují současné „kauze Prague Pride“.
Všude kolem nás vidíme stále se zrychlující nástup totalitních tendencí. „Odpovědní občané“ předali většinou svých hlasů řízení státu stranám, které vycházejí z ideologie, podle níž je stát „největší nepřítel“. Není žádným překvapením, že politici těchto stran ve svých nových funkcích loupí a drancují jako dobyvatelé v obsazeném městě.
Proti tomu všemu je sexuální orientace a její manifestace účastníky Prague Pride či jejich kritiky věc se zanedbatelným významem, a já se ještě jednou všem omlouvám, že jsem se neudržel a celou tuhle „maškarádu“ neignoroval. To vše jsou důvody, proč se jí už osobně nehodlám věnovat ani v článcích, ani v komentářích.
