Francouzské literární salony pro odbornou veřejnost
Teze je naprosto jednoduchá: zabijácká forma kapitalismu 21. století způsobila, že je lépe žít z cizího než ze své vlastní práce (Mieux vaut hériter que mériter). Nashromážděné bohatství určuje dnešní systém stejně jako za dob Otce Goriota
Francie se dnes stala zemí více či méně chudých rentiérů, stejně jako Velká Británie nebo USA, a to zejména díky stoupajícím cenám nemovitostí. Spekulativní bublina a pád hypoték v USA výmluvně ukazuje, jak je toto rentiérství křehké. Výsledek rentiérství je ovšem devastující pro ekonomiku země. Zisky z uloženého kapitálu přesahují zisky získané z poctivé práce a z investic do klasických způsobů podnikání. Jedině ty generují pracovní místa a zisk pro celou společnost. Celý tento neblahý vývoj začíná podle autora na přelomu 70. a 80. let. Dnes vrcholí rozvracením celých států kvůli dluhům a surovinám jako Řecko, Kongo, Libye nebo Sýrie.
Společenský výsledek tohoto vývoje popisuje známý francouzský sociolog Pierre Bourdieu
Výsledkem kapitalismu 21. století je zhroucení zakládajícího mýtu meritokracie, který tvoří základní ospravedlnění kapitalismu. Prostě už v současném systému bankovních a jiných rentiérů obecně neplatí, že kdo pracuje, podniká, přemýšlí a riskuje, ten si také v tomto systému více vydělá. Vydělávají jen ti, kteří už peníze a kapitál mají, ale nikoliv díky vlastní práci. Stačí se podívat na české politiky posledních deseti let, kteří odešli na svůj ekonomický výměnek, o politických a mafiánských kmotrech nemluvě. Kapitalismus vinou vládnoucí rentiérské třídy přišel ve 21. století o svůj zakládající mýtus, a tím i o své faktické dějinné ospravedlnění. U nás je tento nihilismus kapitalistických hodnot uspíšen rozkrádáním státu skrze tzv. neo-neokoloniální systém koncesních zakázek. Viz hesla "neo-neokolonialismus
Klíčovou hodnotu knihy mají zejména statistiky distribuce bohatství za poslední tři století, z nichž je jasně vidět celkový vývoj kapitalistického systému a jeho dnešní podoba. Autor připomíná, že pro politickou a pro teoretickou ekonomii byla distribuce bohatství základní ekonomickou otázkou v 19. století (Ricardo, Marx) i ve 20. věku (Kuznets). Dnešní mytická víra v ideologické floskule typu "neviditelná ruka trhu" jen ukazuje bídu myšlení současné ekonomie, podotýká Piketty.
Jeho kniha je zajímavá spojením několika faktorů, které dokazují rozhled současných francouzských intelektuálů, včetně ekonomů. Mezioborový výzkum do sebe zahrnuje znalost historických souvislostí, filosofie, ekonomie a sociologie. Knihu zcela pochopitelně charakterizuje kritický osvícenský pohled na současné selhání ekonomického myšlení neoliberalismu.
Převzato z e-republika.cz