Listopad 09, 2012
Demokraté by nevyhráli tak hravě bez rozhodnutí Citizens United, které umožnilo bratřím Kochovým utratit miliardy na podporu pravicových kandidátů, kteří štěkali a vrčeli jako ovčáčtí psi, takže voličůmn nedali jinou alespoň strochu civilizovanou možnost, jak hlasovat pro "menší zlo." Tohle bude odkaz prezidenta Obamy budoucím historikům. Tea Party organizovala volby jako sérii wrestlingových zápasů, její sponzoři utratili miliardy dolarů na to, aby udělali z prezidentovy strany "dobrého policajta" proti stereotypním soupeřům útočícím na práva žen, Hispáncům a téměř proti jakýmkoliv dalším zájmovým skupinám naturalizovaných Američanů..
Senátní kandidátka Linda McMahonová utratila v Connecticutu nahlášených 97 milionů dolarů (včetně těch dřívějších, jež měly posílit její ego), na vylepšení obrazu svého demokratického soupeře. A tak tomu bylo v celé zemi. Republikáni předstírají, že lomí rukama nad svou porážkou a nechali Demokraty, aby je porazili v jejich volebních obvodech a odložili tak svou ostudu o čtyři roky.
Obamova dvě vítězství v presidentských volbách nám dávají lekci o tom, jak se jednomu procentu podařilo vyhnout se zachráně ekonomiky – a především svého vlastního panování – v zájmu maximalizace svého bohatství. Budoucí političtí analytici posoudí tento přísun voličů wallstreetským sponzorům Obamovy kampaně jako splnění jeho historického úkolu. Navzdory drtivé volební opozici Bushově a Cheneyho politice, sejmul tento president břemeno požadavků lidu na záchranu ekonomiky z jednoho procenta nejbohatších. Místo toho, aby podporoval slíbenou naději a změnu, která spočívala v konfrontaci s Wall Streetem, farmaceutickými a zdravotnickými monopoly, vojensko-průmyslovým komplexem a velkými těžařskými společnostmi, usmířil se s nimi, jako by neexistovala žádná alternativa.
Pokud jsou republikánská obvinění správná, když obviňují prezidenta Obamu z nasměrování Ameriky na „evropský” kurs, nejde samozřejmě o socialismus. Jsou to neoliberální finanční úspory řeckého stylu. Jeho úkolem v průběhu příštích dvou měsíců bude zabránit používání deficitních výdajů na oživení ekonomiky.
Neoliberálové, kteří byli jmenování Obamou a tvoří většinu členů v Simpson-Bowlesově komisi, již nafoukli své zkušební balonky tvrzením, že vláda musí vyrovnat rozpočet osekáním sociálního zabezpečení, Medicare a Medicaid, nikoli obnovením progresivní zdanění. Můj kolega z Missourijské univerzity Bill Black o tom hovoří jako o velké zradě. "Jen Demokrat může umožnit Republikánům, kteří nenávidí záchrannou síť, aby ji rozpárali,” poznamenává k tomu.
Po jmenování členů Bowles-Sipsonova výboru, kteří se snaží přesunout daňové zatížení z podnikání na spotřebitele, bude prezident připravovat cestu pro privatizaci v Bushově stylu. Obama při své první diskusi s Mittem Romneym své posluchače ujistil, že se shodují o potřebě vyvážit rozpočet (jeho eufemismus pro snížení důchodů, Medicare a Medicaid). President Obama tím, že to označil za "výhodnou koupi," pouze zjemnil orwellovský doublethink. Je to totéž, jakoby George Orwell šel pracovat na Madison Avenue.
Ekonomika před čtyřmi lety stála u potenciálního bodu obratu ve válce financí proti pracujícím a průmyslu, prezident Obama mohl zmobilizovat veřejnou podporu politikům, kteří byli ochotni zachránit naději na prosperitu. Mohl jmenoval ministra financí a předsedu Federálního rezervního systému, který by využil vládní většinové kontroly Citibank, Bank of America a dalších "problémových aktiv" k tomu, aby je držitelé převedli do vládního sektoru uplatněním svého předkupního práva. Mohl snížit dluhy na splatitelnou úroveň pouze za zlomek nákladů, které byl použity na záchranu Wall Streetu. Obamova politická genialita se tomu vyhnula a přesto zachovala v očích ulice jeho obraz hodnostáře, který brání 99 % před 1 % nejbohatších.
Poté, co získal ohromný mandát voličů, mohl pan Obama zvrátit ostrý konflikt mezi věřiteli a 99 procenty – průmyslem, vlastníky realit, městy a státy – které jimi byly stále více tlačeni do finančních nesnází. Jeho politika místo toho od počátku finanční krize v roce 2008 umožnila jednomu procentu monopolizovat 93 % amerických příjmů.
Potenciální bod obratu ze směru, který nabrala americká ekonomika, její záchrana a změna byly odmítnuty. Byli jsme svědky klasického příkladu cynického orwellovského doublethinku. President Obama, který před čtyřmi roky sliboval naději a změnu, splnil svoji roli, kterou bylo zadržet příval a přesměrovat tlak voličů na změny. Zachránil finanční odvětví a 1 % nejbohatších, podporoval republikánskou privatizaci zdravotnictví místo možnosti všeobecné zdravotní péče a vyvedl 13 bilionů dolarů ze státního rozpočtu do podřadných hypoték, tedy převážně podvodných půjček, které držely Fannie Mae a Fredie Mac (ta samotná za 5,2 bilionů dolarů) a dalších nepovedených hazardních her kasinového kapitalismu. Obama byl bílým koněm Wall Streetu.
Trik byl v tom, že znovuzvolený Demokrat spíše než Republikán podpoří plány zdravotní péče, které byly na zakázku vyrobeny institutem Cato bratří Kochů, a dosadí bankovní lobbisty z Wall Streetu do vedení ministerstva financí a (de)regulačních úřadů. A jak se povedlo, že president Obama, jako představitel tzv. umírněných Demokratů, vypadal lépe než jeho protikandidát?
Odpověď je jasná, když se podíváme na ostatní alternativy. Na tahu byli Republikání, kteří Obamu označili za socialistu, což není příliš přitažené za vlasy, když se podíváme, jak evropské socialistické, sociálně demokratické a labouristické strany podporovaly úsporná opatření, protiodborovou politiku, privatizační výprodej a další neooligarchické strategie. Tak vypadá socialismus dneška. Zatímco zisky korporací se úspěšně zotavují, úspory a majetek většiny lidí klesají. To je ekonomicky neudržitelné. Něco se bude muset obětovat – a voliči se obávají, že to budou oni, jejich mzdy a úspory. Penzijní fondy jsou ořezavány nebo snižovány bankroty, jejich podfinancování naznačuje, že dluhy vůči důchodcům nebudou splaceny – kromě těch z Wall Streetu. Velké ryby požírají malé ryby a 1 % nejbohatších si pochutnává na zbylých 99 procentech. Ti, kteří popisují celý mechanismus, jsou obviněni z vyvolávání třídního boje.
To není staromódní třídní boj průmyslu vůči zaměstnancům. Je to válka financí proti celé ekonomice. A Warren Buffett to okomentoval tak, že finanční třída vítězí. Namísto rozbití bank, narostlo pět největších, které jsou „too big to fail” do ještě větší velikosti. Použily podporu Bílého domu a jeho záchranné balíčky TARP na skoupení menších bank a přeměnily finanční sektor na obrovský monopol, který pilně privatizuje volební procesy, takže teď drží vládu jako své rukojmí.
Celá myšlenka rovnosti a spravedlnosti v ekonomice se hroutí a politici se snaží změnit trhy takovým způsobem, aby sloužily 1 % nejbohatších. Většina voličů odmítala záchranné balíčky z roku 2008. Republikáni byli dost politicky chytří, aby pro to nehlasovali a mohli získat body tímto svým populistickým postojem. Romney však po této linii neútočil, i když mu to mohlo umožnit porazit prezidenta, v nějž většina jeho voličů ztratila důvěru.
Panuje rozčarování a mnoho mladých lidí, menšiny i "demokratické křídlo Demokratické strany" bylo zaneprázdněno psaním úvodníků a blogů o tom, že tentokrát budou „volit prdelí” – tím, že zůstanou doma. Přesně to ukázaly volební výsledky. Stěžují si, že president Obama porušil takřka všechny sliby, které dal svým voličům – ale ani jeden jediný slib, který dal sponzorům své volební kampaně!
Toto je podstata existence dnešního politika – poskytnout hlasy svých voličů volebním sponzorům. V tomto ohledu je Barack Obama jen americkou verzí Tonyho Blaira, či na druhé straně Margaret Thatecherové a Neville Camberlaina v jedné osobě. Pro popis tohoto jevu potřebujeme nové slovo – něco více než prosté slovo „ironie”.
Samozřejmě, že to není jen Obama. Jsou to vedoucí představitelé Demokratické strany. Můžeme sledovat test lakmusovým papírem: Do kterého výboru a v jaké pozici začlení americký Senát Elizabeth Warrenovou? Bude jmenována za předsedkyni senátního bankovního výboru? Bude v něm vůbec? Stala se skutečně překážkou sponzorů Demokratů z Wall Streetu, nebo jen výkladní skříní, která nám má dát pocit, že tato strana je něco jiného než kryptorepublikáni?
Hnutí Occupy Wall Street inspirovalo před rokem spontánní protest nejen proti presidentu Obamovi, ale také proti Demokratické straně a jejímu nedostatku skutečného úsilí o zastavení nástupu pravice. Demokraté se nezvedli na obranu OWS, i když někteří její členové se pokusili naskočit do čela průvodu a svést je do obvyklé liberální slepé uličky. (Neuspěli!) Voliči si přáli právě opačnou politiku než obrat Demokratů doprava, ale americký politický systém vylučuje třetí strany, není založen na poměrném zastoupení, jako je tomu v Evropě. „Podle ovoce poznáte je.” Demokraté bez námahy získali voliče z řad odborářů, menšin a střední třídy, protože ti nemohli jít nikam jinam, díky Mittu Romneymu, který poskytl Obamovi široký prostor na pravé straně politického spetktra. Je to scénář politického wrestlingového zápasu, který byl takto napsán.
A teď můžeme vidět rozuzlení. Stejně jako v Británii byly vybrány pracovníci veřejného sektoru. Chicagský starosta Rahm Emanuel, bývalý personální šéf Bílého domu, se vybarvil (a popudil progresivní Demokraty) tím, že podepsal smlouvu s dodavatelem asi 350 pracovníků letištní údržby, aby snížil jejich platy o 5 dolarů na hodinu (z 15 na 10 dolarů). Jak na to budou reagovat ti neumírnění Demokraté? Postaví se Elizabeth Warren, Bernie Sanders, Sherrod Brown, Tammy Baldwin a Alan Grayson v Senátu a Sněmovně proti prezidentovým úsporným opatřením a jmenování dalších wallstreetských lobbistů do jeho vlády?
Dilema, kterému čelí americký prezident, je takové – trhy se zmenšují a spotřebitelé mají splácet své staré dluhy z období opojného „bublinového” hospodářství, které zkolabovalo v roce 2008. Splácení těchto dluhů jim ponechává méně peněz na zboží a služby. Produktivita práce narůstá, ale mzdy stagnují. Zatímco ovocem záchranných balíčků jsou zisky, které jsou vypláceny jako úroky a dividendy, neoliberálové požadují, aby byl důchodový věk navýšen, nikoliv snížen, a aby pracovní doba byla prodloužena, nikoliv zkrácena. Vrtulník předsedy Federálního rezervního systému Bena Bernankeho se vznáší pouze nad Wall Streetem, nikoliv nad zbytkem ekonomiky.
Střední třída, která v tak velkém počtu před čtyřmi lety hlasovala Obamu, se nyní ocitla v presu. Očekávám, že příští čtyři roky se k popisu jejich situace objeví nový slovník, který nějak opíše, co se děje: dluhovou deflaci a neofeudalismus, zatímco klasické výrazy rentiér a oligarchie se mohou opět stát populárními.
Ani jedna z amerických stran však tato slova používat nebude. To může udělat jen třetí strana. Právě teď se jejím potenciálním členům říká "Nezávislí." Nový titul je zapotřebí pro příznivce prozaměstnanecké a protimilitaristické koalice, která by obnovila ducha skutečné reformy, progresivního zdanění a právního státu (to znamená zavřít finanční podvodníky do vězení). Hospodářství čelí problému, jak oživit mzdy a spotřebitelskou poptávku, a odepsat osobní dluhy, nikoliv vládní dluhy. Pan Obama se spojil s Republikány v překrucování významu slov tím, že předstírá, že problémem je vláda, nikoliv její volební sponzoři z Wall Streetu.
Překlad: Clair
Převzato z CounterPunch
