Quo vadis, ČSSD?

ČSSD má jeden velký problém a to již hezkou řádku let. Jakkoliv to může mnohým připadat zvláštní, tak od doby odchodu Miloše Zemana z jejího čela, jde o stranu v očích veřejnosti ideově vyprázdněnou. Za vlády dnešního důchodce z Vysočiny každý věděl, jakou mají sociálni demokrati vizi a jaké budou pro to podnikat kroky – nejde o hodnocení těchto kroků a vizí, ani o hodnocení Miloše Zemana dnes, jde o strohé konstatování faktu. Při vší úctě k Vladimírovi Špidlovi, ten sám to možná věděl, ale za své vlády to nikomu pořádně nepověděl, a hlavně se dal strhnout kouzlem vlády s těmi nejlepšejšími hochy od pana Václava Havla. A táhl se v jejich závěsu. Ti měli svou kouzelnou aurou zbavit socdem nádechu té stařecké partaje nasáklé becherovkou, co nás stejně chce zavést někam před rok 1989. Přebírání středopravicových receptů ČSSD nijak nepomohlo, pro lepší lidi zůstala póvlem a pro velkou část tradičních voličů se stala obtížně volitelná. Dorazil to naprosto vyprázdněný Standa zvaný Křišťálový.

V této situaci přišel hyperaktivní Jiří Paroubek a na rok dosedl do premiérského křesla a následně i do čela ČSSD. Podařil se mu nebývalý kousek, jakým byl bleskový návrat sociální demokracie do voličské přízně, ale nedosáhl toho nějakým uceleným plánem do budoucna. Byl schopný rychle reagovat na aktuální potřeby a požadavky lidí, dokázal je popsat i navrhnout nějaké řešení. Vše se ale týkalo horizontu nejbližších dnů, když se podíváte pečlivěji na téměř všechny kroky, vládní, volební či později opoziční, postrádaly nějakou jasnou dlouhodobou vizi našeho státu. Tahle slabost se plně obnažila v posledních parlamentních volbách, kde ČSSD nebyla schopna na permanentní kampaň a následný mediální tlak nabídnout něco více, pouze se koncentrovala na detaily z několika oborů. Ty určitě nebyly bezvýznamné, ale dalo se je jednoduše karikovat, a místo aby partaj ukázala, ale to není vše, podívejte sem támhle a ještě onam, posuzujte to v rámci celku, tak jen do blba opakovala stále stájná tři čtyři hesla.

Jakou to má spojitost s dnešní volbou? Velmi prostou, oba kandidáti (během psaní se předsedou stal Bohuslav Sobotka) veřejnosti zatím vlastně nic zajímavého nenabídli. Ano veřejnosti, ne nějakým partajním srazům či lokálním buňkám, ale voličům, těm bez kterých je jejich existence vlastně zbytečná. Co nabízeli pan Hašek a pan Sobotka voličům? Velmi hlasité a neustálé distancování se od svého ošklivého předchůdce, se kterým asi nikdy nic neměli společného, a pokud měli, tak o tom nevěděli. K tomu se připojovaly relativně jemné útoky na konkurenta a nebo velmi tvrdé na někoho z okolí konkurenta (nesmyslná bitva Rath vs. Haškův štáb). Oba pánové sicě mají jakous takous programovou vizi (v obou případech to na mně působí více jako fráze bez hlubšího obsahu, chybí nějaké konkrétnější kroky, jak čeho dosáhnout), ale její znalost mezi veřejností je vlastně nulová. Tam se ví, že Sobotka je komouš, Hašek pravičák a Rath žere malý děti. A žere je spolu s nějakým cizím Paroubkem. Jestli s tímto nábojem půjde sociální demokracie do dalších měsíců a následně voleb, tak se určitě dočkáme skvělé výhry, podobné té z loňského června.

Převzato z Modré Šance

Foto: zdroj