Pan prezident si na tiskovce minulý týden ve Varšavě neodpustil další ze svých zvlášť vtipných narážek, tentokrát na adresu poměrně nedávno jím jmenovaného premiéra Sobotky. Že prý se teprve učí zahraniční politice, a že kdo se učí, dělá logicky i chyby. Převedeme-li tento výrok do jazyka odborníků na didaktiku sebevzdělávání dospělých, což je u nás od doby doc. Livečky dost zanedbávaná oblast, pak se podle prezidenta u nás tímto způsobem vzdělávají i osoby ve funkcích, které by měly zastávat už jako hotové, připravené a vyzrálé osobnosti. Samozřejmě že svět se kolem nás, premiéry nevyjímaje, neustále mění a oni také. Harmonizace způsobu řízení čehokoliv s realitou je nezbytná, ale to už nelze považovat za učení se. To je součást jejich kvalifikace, včetně té premiérské. Existují funkce a oblasti působení jejich nositelů, které by měly být dostupné a přístupné jen pro ty, kteří jsou pro ně takto připraveni. Jiná věc ovšem je, zda tomu tak doopravdy je.
Za poslední čtvrtstoletí takto připravených premiérů zjevně nepřibylo. Na vině je nejspíše jejich celkově slabší IQ a hlavně tzv. etický kvocient. Nebyli a nejsou to žádní lumeni. Někteří si proto, jako třeba bývalý výpravčí, dodělávali až v této funkci vysokoškolské vzdělání. Pokud si vzpomenete, tak na filiálce plzeňské právnické fakulty v Praze. V Plzni snad „dělal“ už jen doktorát. Za výjimku nelze považovat ani prvního polistopadového premiéra Čalfu, byť s úspěchem zvládl složitosti předávání moci těm, kteří střídali normalizační garnitury, aniž by přitom v podobě bývalých soudruhů Tošovského, Fischera a Rusnoka minulý režim ztratil na vedení polistopadových vlád vliv. Mezi bývalými premiéry však není asi nikdo, kdo by nezvládl tzv. za pochodu jemnosti takových procesů jako umění předvádět se na veřejnosti jako diletant, prodejný a neschopný člověk. O všech – včetně Zemana – lze zaslechnout dokonce i horší věci, i když některým z nich se asi křivdí. Třeba Stráskému či Špidlovi. Nikdo, kdo nepremiéroval, nemůže mít jistotu, že aspoň tito dva korespondovali s úřadem, který zastávali. Ta funkce je totiž vrcholová a dosáhnout na ni by měl jen ten, kdo na vrcholu svých schopností je.
Je pozoruhodné, jaké podobnosti lze při srovnávání těchto prominentů zjistit s využitím dostupných informací o jejich kvalitách z veřejných internetových zdrojů. Tedy velmi děravých, těžko ověřitelných a jinak nedostatečných dat. Většinou třeba za sebou mají už zkušenost z ministrování, rozumí se toho vládního, nikoliv toho, co se praktikuje v katolických kostelích. U většiny z nich to bylo ovšem spíše jejich neštěstí, protože se učili od špatných mistrů-premiérů. Čalfa od Adamce, a pak už jeden od druhého. Jen Stráský, Tošovský, Zeman, Topolánek a Fischer svoje zkušenosti potřebné pro výkon premiérství získávali někde mimo vládu. V parlamentu, Senátu či v institucích mimo vládu. Byli tedy něco jako samouci, pokud bereme ministrování za formu učení se být premiérem. Někteří z nich asi byli dokonce i ministranti v tom původním slova smyslu (z prominentů minulého režimu se k tomu přiznal i Husák). Nejspíše to byl Nečas, jak o tom svědčila při výkonu funkce premiéra jeho náboženská horlivost v podobě hluboké oddanosti myšlence církevních restitucí, možná i Sobotka si o tuto přípravku škrtl, jak tomu nasvědčuje jeho neochota nečasovskou restituční krádež přehodnocovat. Dokonce i za cenu toho, kdyby to mělo stát ČSSD prohru v příštích volách. Bohuslav asi ví, co svým patres dluží. To, že Sobotka dělá a bude dělat vážné chyby, ví kde kdo, včetně toho, že ČSSD nezadržitelně směřuje v příštích volbách do parlamentu k porážce. Dokonce k tak velké porážce, že už nepůjde o vítězství ve volbách, ale o to, zda tato partaj projde pětiprocentní bariérou. Nejde přitom o chyby typu Sobotkova prohlášení „nepodporujeme významnější zvyšování vojenské přítomnosti USA v Evropě“ což v tomto kontextu zmiňoval prezident. Tedy chyby dost podobné té, kterou kdysi udělal A. Novotný, když vytkl novým vládcům Kremlu po odvolání svého přítele Nikity, že tohle přehnali. Myslí si ale Zeman, že v Milovicích by mohla být rozmístěna armáda, kterou talibánský zajatec Bergdahl označil za armádu lhářů, bláznů a šikanujících (a protože v ní sloužil, lze mu věřit, že mluvil z vlastní zkušenosti)? Jestli ne, měl to říci otevřeně a naplno. Bonmotující prezident si ale asi nic takového netroufne. Další prezidentské volby jsou sice ještě daleko, ale ani on by neriskoval, že na něco takového se v Bílém domě zapomene. V Kremlu to také Tondovi nezapomněli. Brežněv to ovšem tehdy přehnal, když v odvetu za mírnou kritiku o pár let později údajně sdělil protinovotnovsky zaměřeným soudruhům: Eto Vaše dělo.
Prezidentova slova o tom, že premiér se zatím učí být premiérem, stojí za zamyšlení. Koho vlastně on sám jmenoval premiérem, a koho potvrdili poslanci opírající se o hlasy voličů v tak důležité funkci? Nehotového, nepřipraveného ňoumu? Není snad už na čase zapracovat do ústavy věkový limit, který by stanovil, že lidé mladší 30 let by neměli kandidovat do parlamentu, a lidé mladší 45 či 50 let by zase neměli zastávat funkci premiéra, protože nejsou pro ni vlastně v nižším věku připravitelní ? A také vybavení (přece jen v tomto období jsou schopni se otáčet i za sukněmi a u některých s prodlouženou pubertou – jako u Nečase – dokonce i po čtyřicítce) a hlavně zařizují hnízdo (což byl problém např. Grosse). Stačilo by, kdyby si občan tohoto státu mohl přečíst na internetu nikoliv jen lustrační list potvrzující , že si uchazeč o funkci nezadal s StB (což může být poměrně brzy – obsadí-li tuto pozici hnutí ANO – velmi zajímavé a aktuální!!), ale i jeho kompletní životopis, včetně výčtu jeho skutečných zásluh o stát a společnost tak, aby to šlo ověřit. Třeba i o tom, v jakých jazycích kromě češtiny a slovenštiny se nový premiér dokáže plynně domluvit. A také koho považuje z místní galerky (i té právnické) za své kamarády. Je neudržitelné (do budoucnosti), aby se o svých premiérech dozvídal občan ex post, do jakých korupčních afér byli už dříve zataženi, jaké lobbistické kamarádšofty se jich týkají. Docela by bylo zajímavé a asi i poučné vědět nejen to, jakou školu kdy Bohouš vystudoval, ale i jakou diplomku dělal (a měla by být na internetu dostupná, aby si našinec udělal o její kvalitě a rozsahu případného opisování představu). Nemáme snad jako voliči a plátci daní právo na to, abychom o těchto lidech věděli vše, co by mohlo v budoucnu ovlivňovat výkon jejich vládní funkce? Tedy i to, co by mohlo být obsahem případných kompromateriálů? Vždyť v tomto státě jsou už dlouho kompromateriály připravované nejspíše na všechny, kdo o takové funkce projeví zájem. Jedině tím, že se s tím spojené prohřešky zveřejní včas, lze jejich účinnost minimalizovat. Ať tedy prezident řekne jasně proč, v čem a jak se premiér podle něj má ještě učit, protože tak jak to řekl, to Sobotku silně dehonestuje. I kdyby měl za sebou něco zvlášť nepříjemného, lze se tomu bránit. V nejhorším, pokud to opravdu není nic pěkného, lze provést i jisté pokání a zbavit se tím této zátěže. My, kteří jsme po jejich jmenování do funkce vystaveni důsledkům způsobu jeho vládnutí, bychom to možná pochopili a možná i odpustili (ve stylu “kdo je nevinný, ať hodí kamenem“). Přirozeně včetně toho, kdyby řekl, jaký byl jeho podíl na prodeji OKD Bakalovi či na jiných kauzách, do kterých byl jako ministr financí v letech 2003-2006 zatažen. Možná by se dusná atmosféra v této společnosti začala trochu rozvolňovat, zvlášť kdyby se to stalo příkladem i pro ministry a další činovníky státní správy, justice a jiných struktur.
Člověk může dělat chyby – jak říká i Zeman – ale neměl by je dělat proto, že ho přesahují, protože je blbý, či protože je nečestný. Může dělat chyby jen určitého druhu – tzv. chyby na úrovni. Chyby, které nevyplývají z nedostatečnosti jeho přípravy na řešení problémů, které zde již byly, ale z toho, že jsou zcela nové a že se s nimi ještě nikdo nesetkal. Člověk by se neměl za lidi v nejvyšších funkcích stydět tak, jak se v posledních letech musí stydět Češi za své představitele. Zkuste na to, prezidente Zemane, dát národu užitečnou a hlavně použitelnou radu. Na bonmoty a jiné pitomosti se můžete pro jednou vykašlat.
Stanův komentář: Na rozdíl od pana prezidenta i autora článku si myslím, že si Bohuslav Sobotka vede ve své funkci nad očekávání dobře. Důkazem budiž, že je kolem jeho vlády v porovnání s tím, co se dělo u vlád předchozích, mediálně téměř "ticho po pěšině".
