Září 01, 2012
Ode dneška, 1. září 2012, se zvyšuje ve Španělsku daň z přidané hodnoty. Pro většinu obyvatelstva, z něhož je plná čtvrtina nezaměstnaná, a z mladých už je to víc jak každý druhý, to znamená pěkný vítr v peněženkách. Mnoho odvětví bude postiženo obzvlášť tvrdě. Běžná sazba DPH se zvyšuje z 18 na 21 procent a snížená z 8 na 10 procent. Třetí sazba, která zde existuje, tzv." super snížená sazba" ve výši 4 procent, zůstává zachována. Tato čtyřprocentní daň se týká potravin a knih. Těžkou ránu tak obdrželi rodiče dětí, které nastupují v novém roce do školy, poněvadž se zvedla cena sešitů a školních pomůcek díky nárůstu zvýšení sazby ze 4 % na 21 %. Když je potřeba šetřit, je první na ráně pochopitelně kultura. Zvýšení sazby z 8 % na 21 % bude znamenat pokles návštěvnosti a tržeb. Jenom kina, divadla a koncerty navštívilo v loňském roce 43 miliónů návštěvníků. Provozovatelé kulturních zařízení počítají s uzavřením 20 % zařízení a hrozí ztráta 4200 pracovních míst. Protestní dopis premiérovi Rajoyovi podepsalo 4000 provozovatelů z kulturní branže. Rajoy slíbil před volbami, že DPH nezvýší. Koneckonců máme u nás stejný problém. Jenom blázen by ještě věřil politikům jediné slovo, když vidíme, co se děje v celé Evropě a pro koho politici vlastně pracují.
Španělsko, jak už jsme dříve psali, není jedním z nejvíce zadlužených států v Evropě. Jejím problémem jsou banky, které nacpaly peníze do realit, jež nikdo nechce. Tyto banky se ocitly v bryndě. Nikdo vlastně přesně neví, kolik stovek miliard eur španělský bankovní sektor ke svému uzdravení potřebuje. Stejně tak není jasné, o kolik dalších miliard se navýší španělský státní dluh a kolik spolkne jenom obsluha dluhu ze státního rozpočtu. Rajoy přišel totiž s geniálním nápadem, který známe velmi dobře z naší posametové epochy. Založí státní "Bad Bank", špatnou banku – obdobu naší Konsolidační agentury, do které budou převedena toxická aktiva bank a bankám se zvýší kapitál, který zaplatí evropští daňoví poplatníci. Na to máme přece ty záchranné evropské fondy. Je záhadou, které státy budou schopny do těchto fondů přispívat. Všechny státy už jsou předlužené a skoro všechny pomoc potřebují, nebo ji budou v brzké době potřebovat. A to všechno proto, aby vše běželo dál postaru, aby si s námi finanční trhy hrály, jak se jim zamane. A hlavně: aby banky mohly dále udržovat stejné status quo, viz jejich americké sestřičky.
Americké banky mají peněz evidentně pořád dost. Posledním výstřelkem podvodné Morgan a Stanley, která se proslavila machinacemi s úrokovou sazbou PRIBOR a dalšími podvody, bylo, že uhradila nedávno bývalému francouzskému prezidentovi Sarkozymu za 45 minutovou řeč 250 000 eur (zdroj: Canard Enchainé). Je to sice málo ve srovnání s Tony Blairem, který dostal za svou řeč od GP Morgan 2,5 miliónu liber. Bill Clinton od nich v roce 2011 inkasoval dokonce 13,4 miliónu dolarů. Socialista nebo konzervativec, všechno jedno. Skvělého honoráře se tak dočká možná brzy i premiér Rajoy, který dnes ujišťuje frustrovanou španělskou veřejnost, že jeho plán nebude stát daňové poplatníky ani euro. Možná se dočká, pokud se toho ovšem ve zdraví dožije. Španělé mají, jak známo, horké hlavy.
U nás jsme jiní machři. Knihy jsou podle naší vlády zbytečným luxusem, o snížené dani 4 procent se nám může jenom zdát. Prudce se zvyšující ceny základních potravin z důvodu importované inflace v důsledku sucha, ale i spekulací finančních trhů. Negativní vlivy jsou pro českou vládu dobrý důvod pro vyšší výnos daně z přidané hodnoty. Tedy teoreticky. Teorie a zbožná přání jsou jedna věc, realita věc druhá. Tak se k 30. 6. 2012 vybralo mínus 2,6 % místo plánovaných plus 15,5 % oproti roku 2011. DPH 14 % dnes a další plánované zvýšení DPH na základní potřeby a jídlo v roce 2013 je za stávající narůstající bídy velké části českého obyvatelstva nehumánní zhovadilostí. Chemik v čele ministerstva financí není schopen pochopit prostá fakta. Díra ve státním rozpočtu se zvětšuje a náklady na obsluhu státního dluhu vzrostly proti loňskému roku skoro o 14 %.
My Češi, si umíme za normálních okolností poradit. Přežili jsme už ledacos. Horší bude, když okolnosti normální nebudou. Dnes platí ještě: "Kdo může, zachraň se !" Obchody za hranicemi kvetou. Půlka nenaporcovaného prasete se v Německu dá koupit za 35 korun za kilo. I zanedbané zahrádky ožívají a samozásobitelství zažívá renesanci. Jenom šéf agrární komory vidí všechno černě a bije na poplach. Má pravdu. Za rohem číhá hlad, a to si my ani naši politici nechceme připustit.
Co se týká klanění se bankám, stali jsme se pionýry Evropy. Náš příspěvek ve výši 500 miliard už bankéři dostali dávno, protože banky byly privatizovány na zlatém podnose. Španělé se od nás mohou učit. Ve srovnání s českým nadbíháním bankám mají ještě velké rezervy. Dokonce nezavedli ani sociální karty pro postižené a sociálně slabé občany. To je přece trestuhodné! Vždyť by to španělským bankám jenom pomohlo, Žebračenky jsou pro Českou spořitelnu, aneb pobočku rakouské Erste Bank, výdělkem prakticky zdarma. Navíc obchod s bídou nemá konce, to znají všichni lichváři. Také 4procentní daň na chleba je u nás už historický přežitek. Sociální darwinismus dostal zelenou. Opravdu mají přežít jen nejsilnější? A co s nimi pak bude? Přinejmenším první část scénáře si přejí američtí konzervativci a dost českých skalních katolíků se s nimi ztotožňuje. A z toho běhá mráz po zádech. Ti, kteří se narodili špatně, mají ve 21. století smůlu.
Převzato z Umlaufovin