Svět ruskýma očima 142

Červenec 06, 2012

Japonská parlamentní komise ve svém dokumentu napsala, že havárie "byla ohromnou katastrofou vyvolanou chybou učiněnou přesto, že takovou katastrofu bylo možno předvídat a vyhnout se jí". Toto je už třetí zpráva o příčinách katastrofy. V první viní majitel elektrárny z neštěstí stoprocentně tsunami. Ve druhé viní členové parlamentu majitele a ve třetí hovoří Greenpeace o spiknutí japonské vlády a kontrolních orgánů jaderného průmyslu.

Dokument zveřejněný 5. července je velmi kritický k bývalému předsedovi vlády Kanovi. Praví se v něm, že katastrofa byla vyvolána lidským faktorem. Předchozí i současná vláda, dozorčí orgány, ani operátor TEPCO neplnily svou povinnost. Podle autorů dokumentu byly hlavní příčiny v systémech organizace a regulace, které vycházely z chybné logiky a došly k nesprávnému jednání. Nebylo to věcí konkretního jednotlivce. Dozorčí orgány nezavedly mezinárodní standardy bezpečnosti.

Dokument také uvádí, že mnoho chyb bylo uděláno v samotné elektrárně nedbalostí její správy. Společnost TEPCO oznámila, že elektrárna je schopna ustát silné seismické otřesy, protože reaktory vydržely nárazy devátého stupně Richterovy stupnice. První reaktor však utrpěl škody už při zemětřesení a byl poškozen po tsunami.

Pod zprávu se podepsalo deset specialistů soukromých výzkumných institucí. Vyslechli 1167 osob. Experty překvapilo, že japonské jaderné elektrárny nemají ochranu před lidskými chybami ani před přírodními okolnostmi. Podtrhli, že zástupci jaderné energetiky prosazovali svoje zájmy ve vládě, protože byli přesvědčeni o její bezpečnosti.

Převzato z Pravda.ru

Červenec 09, 2012

Údajná pomoc Saúdské Arábie (SA) Sýrii v "nalezení demokracie" má banální důvod: udeřit na klíčového spojence Íránu a potažmo na pozici šiítů na Blízkém východě (BV) a tak zabrzdit stále zřetelnější výbuch nespokojenosti u sebe doma. The Guardian napsal, že jsou dány všechny předpoklady pro nástup arabského jara v SA, a to rozsáhlé vládní represe, korupce a masové věznění obyvatel se stále větším podílem věznění z politických příčin. Dynastie Saúdů už ztratila podporu Washingtonu a bojí se opozice.

Saúdové mohou být důsledky své politiky na BV nemile překvapeni. V Bahrajnu přísluší 75 % obyvatel k šiítům. Ti jsou saúdskoarabskou okupací poníženi. Jejich mírumilovné manifestace byly utopeny v krvi za tichého souhlasu USA. Rijád dávno plánuje přičlenění Bahrajnu k SA. Nad bahrajnskými úřady vlají i saúdskoarabské vlajky a je přítomno na dva tisíce saúdskoarabských vojáků. Dost to připomíná okupaci Iráku v roce 1991. Tehdy byl Irák spojencem USA, ale následně byl Spojenými státy "potrestán". Saddám byl Spojenými státy zpovzdálí podněcován k agresi. Prohrával dlouhou a vysilující válku s Íránem, měl hospodářské těžkosti a potřeboval morální revanš. Vojensky slabému Kuvajtu dlužil peníze a ten byl pro něj ideálním objektem. Nyní se opakuje historie. Saúdové vsadili na zničení Sýrie, ale vývoj se přerušil. Berou tedy útokem Bahrajn.

Arabské jaro už se dotýká i SA. Vládní kruhy předpokládaly, že zničením Sýrie způsobí i porážku Íránu, a SA by tak mohla mít vedoucí postavení v regionu. Jenže Obamova administrativa se distancuje. Současný rezervovaný vztah Washingtonu k SA je dostatečně výmluvný. USA nebude Rijád podporovat v případě masových protestů, přejí si "demokratizaci" na BV. S tím je spojeno překreslování hranic. Není zájem, aby SA byla celistvým královstvím.

V článku "Hranice v písku" uveřejněném v časopise Vanity Fair popsali čtyři Američané (diplomat, historik a dva politologové) budoucí vizi BV. SA a Irák budou rozděleny. Irák to už má ve skutečnosti za sebou, SA to čeká. Další Američané navrhli rozčlenit tuto zemi na několik států. Prý to umožní "skončit s wahábismem a islámským extremismem". Rozdělením se zruší "saúdský monopol na dodávky ropy".

V lednu 2006 podepsaly Čína a SA dohodu o spolupráci v ropném a plynovém odvětví. Tehdy se stala SA hlavním obchodním partnerem Číny na BV a v Severní Africe. Poté se dohodly na výstavbě ohromného ropného zpracovatelského závodu v přístavu Janbu u Rudého moře, jehož dokončení je plánováno na rok 2014. Čína dováží ze SA více ropy než USA. Pro USA je BV až na pátém místě v dodávkách ropy. Naproti tomu vzrůstají odběry z Venezuely, Kanady, ze zemí Západní Afriky, Nigérie a Mexika. Spojené státy začaly také více využívat vlastní zdroje. Ropa z Perského zálivu jde především do Číny a do Evropy. Vzhledem k tomu by rozdělení SA dovolilo lépe kontrolovat strategické konkurenty.

Naskýtá se otázka, zda bude SA nadále prodávat Číně ropu za dolary, anebo přejde na jüany či eura. K prodeji ropy za dolary přistoupily USA s SA v roce 1973 s ujednáním, že Washington za to bude chránit SA před sousedy a že jí bude prodávat zbraně. V roce 1975 následovaly v záležitosti plateb v dolarech všechny země OPEC saúdskoarabského příkladu.

Situace, která se ve 20. století vyvinula kolem ropy, způsobila celosvětově umělou potřebu dolarů. Tok petrodolarů šel přes Federální rezervní systém a vytvářel mezinárodní poptávku po americké měně. Tehdy dostávaly Spojené státy ropu z celého světa prakticky zadarmo. FED tiskl své ničím nepodložené papírky podle potřeby v libovolném množství. Kdyby se Saúdové a další státy rozhodli neprodávat ropu za dolary, byla by to pro USA katastrofa, a ty by rozhodně podnikly veškeré možné kroky, aby tomu zabránily.

Informační základ k americkému útoku na SA je už hotov. Dva bývalí američtí senátoři se u soudu v březnu 2012 zmínili o možné přímé účasti SA v událostech 11. září 2001. Údajně mělo být patnáct z devatenácti teroristů občany SA, nehledě na to, že "hlavní viník bin Ládin" byl saúdskoarabského původu. Důkazem terorismu ze strany SA má být i to, že saúdští princové poskytovali významné obnosy teroristickým organizacím.

K oslabování role SA na BV může napomoci Katar. Na arabském internetu se prý už objevil audiozáznam, na němž se katarský emir nepříznivě vyjadřuje o saúdské královské rodině a prohlašuje, že "saúdský režim nevyhnutelně padne a to pod katarskou rukou". Způsob rozkladu přitom popsal. Emír prý ubezpečoval, že vlády USA a Velké Britanie požádaly Katar o podrobné zprávy o saúdském království a vyjádřily zájem na svržení tamějšího režimu. Proto má dnes Katar větší privilegia než SA. Americké základny se překládají na jeho území. Emírova slova jsou srozumitelná: "Postupně jsme dosáhli přerušení saúdského monopolu a zavedení svého hospodaření v arabském světě. Pracujeme na hospodářském a politickém pádu Rijádu. Národní revoluce je tam blízko tak jako nikdy."

Možná, že k takovému telefonátu nedošlo. Může to být účelová dezinformace. Ovšem dezinformace není to, že Katar je stále jedním z nejstálejších sponzorů arabského jara.

Vypadá to, že další jednání dramatu Velký Blízký východ s překreslováním hranic v zájmu Anglosasů může být spuštěno v Rijádu. Neopatrná politika Rijádu takový konec usnadňuje.

Převzato z Fondsk.ru

Červenec 11, 2012

V Haagském tribunálu obnovili proces ve věci generála Mladiče, jehož obvinili z genocidy muslimů ve Srebrenici v červenci 1995. Proces v tyto dny začal neočekávaně.

Dnes je problém Srebrenice předmětem politické spekulace, do níž zatahují Srby, přestože se stále více ukazuje, že Srebrenica byla naplánovaná a dobře zrealizovaná operace muslimských zpravodajských služeb. Údajně byla genocida muslimského obyvatelstva provedena srbskou armádou. Už v době, kdy k ní došlo, se objevily manipulace v mediích. Počet obětí byl udáván mezi osmi tisíci až dvaceti sedmi tisíci. Evropský parlament prohlásil 11. červenec za "den památky genocidy v Srebrenici, kde síly bosenských Srbů v roce 1995 zabily osm tisíc civilistů". Přitom tyto počty byly vždy jen předpokládané, neboť chyběly důkazy. Muslimské údaje nikdo neprověřoval, jednoduše se přijaly za axiom.

Průběh byl takový, že 6.července 1995 zahájili Srbové mohutný nástup na Srebrenici. Srbská armáda především chránila srbské obyvatelstvo usazené na tomto území. Cílem bylo vytlačit muslimské vojsko z venkovských oblastí do města a předejít dalším nájezdům na srbské oblasti. Ty muslimské vojsko dělalo už několik let pod záštitou sil OSN. Muslimské bojové oddíly zlikvidovaly ve Srebrenici 91 % Srbů.

Ve Slovanském institutu proběhla mezinárodní konference o Srebrenici za účasti více než třiceti vzdělanců z několika zemí (právníci, historici, patologové, demografové a další). Bylo prošetřeno mnoho skutečností, probrány nesrovnalosti v oficiální verzi a všechny události byly dány do historických souvislostí. Nakonec byl obecný obraz toho co se stalo, pozměněn. Začaly se totiž objevovat dokumenty a materiály, které odkryly jinou verzi příčin pádu Srebrenice a jiný počet obětí,

1. Ibram Mustafič, poslanec skupštiny BaH otevřeně řekl, že "scénář vydání Srebrenice byl promyšleně připraven, přitom zde bylo zapojeno bosenské předsednictvo a velení armády. Cílem bylo dát srbským silám příčinu k napadení demilitarizované zóny." Proč to? Dokument generálního tajemníka OSN o napadení Srebrenice (1999) uvádí, že někteří Bosňáci ze Srebrenice tvrdili, že jim prezident Izetbegovič jakoby řekl, že je možné, že se do událostí v Bosně a Hercegovině vloží NATO, ale jen pokud tam vtrhnou Srbové a pobijí alespoň pět tisíc civilistů. Potvrzuje to i bývalý náčelník srebrenické policie Meholič. Slova Izetbegoviče prý byla následující: "Vězte, že mi Clinton v dubnu 1993 navrhl, aby policejní síly vstoupily do Srebrenice, zmasakrovaly pět tisíc muslimů a potom dojde k vojenské intervenci."

2. V roce 2000 navrhl vysoký představitel BaH Petrič (nikoliv muslimská vláda) vybudovat Pamětní objekt a mohylu Srebrenice – Potočari. Rok co rok se zvyšuje počet pohřbených. Vozí sem muslimy, kteří zemřeli jinde a v jiné době. Dokonce jsou údajně mezi pochovanými v roce 1995 lidé, kteří se ještě v roce 1996 účastnili voleb. Mnozí pohřbení nebyli zastřeleni, ale zemřeli přirozenou smrtí.

3. Analýza soudních medicínských závěrů provedená experty Haagského tribunálu na ostatcích hromadně pohřbených ukázala, že u 3568 výsledků (1 výsledek není 1 tělo) nebyla příčina smrti oficiálně stanovena.

4. Mimořádně zajímavá je opatrná demografická analýza obyvatel Srebrenice před červencem 1995 a po něm. Podíl bojeschopných mužů, kteří byli registrováni jako živí měsíc po červencových událostech, celkově zaznamenaných běženců a vojáků 28. divize armády BaH je o něco vyšší než byl v červenci 1995.

5. V červenci 1995 nebyl v mírových silách v BaH mezi mnoha žurnalisty ani jeden svědek, který by na vlastní oči spatřil "genocidu" ve Srebrenici.

Srbové si pod tlakem EU pospíšili s přiznáním viny a v březnu 2010 vystoupila srbská skupština s omluvou za spáchané zločiny. Bylo to předčasné. Na Srbech to leží jako břemeno a těm z NATO to potvrzuje verzi o srbské vině za to všechno, co se na Balkáně v devadesátých letech událo a ospravedlňuje to bombardování v roce 1999.

Válku v BaH je třeba prošetřit, prověřit všechny dokumenty, odkrýt příčiny a předložit pravdivé informace o událostech v Srebrenici. Svědkové ještě žijí, své zkušenosti také uveřejňují příslušníci mírových sil z Holandska, své poznatky sdělují vědci, včetně západních. Není povinností Srbů nést odpovědnost za to, co neudělali. Vedení se nemá neustále omlouvat a ponižovat se věčným dokazováním své neviny.