Po přečtení odkazovaného článku Karla Dolejšího a po přečtení vyjádření pracovníka jedné z agentur (PPM Factum) Františka Bartoše jsem upadl jako učitel statistiky do hluboké deprese. Karel Dolejší totiž např. obhajuje volební modely amerických prezidentských voleb, které se od sebe lišily o 12 procentních bodů a došly k naprosto opačným výsledkům, František Bartoš v nich tvrdí, že volební modely jsou tajné „know how” jednotlivých agentur, a že tedy není nic divného, když po dosazení stejných statistických údajů od voličů dospějí k jiným závěrům. Prý až volby ukážou, které „know how” bylo to lepší.
Po přečtení takových příspěvků pak musí zvídavého člověka napadnout: Jaký je rozdíl mezi používáním takových modelů a předpovídáním volebních výsledků z ovčích vnitřností nebo z ptačího letu?
Shrňme si základní fakta:
1) Veřejnoprávní média najala za peníze koncesionárů agentury, jež se v minulých volbách u vítěze sekly o pětinásobek přípustné chyby.
2) Mezi Michalem Škopem a Štěpánem Kotrbou zmiňovanými průzkumy pro ČT a ČRo (zatím lze porovnat jen údaje z Pardubického a Královéhradeckého kraje) jsou rozdíly v násobcích přípustné chyby. Jde to až tak daleko, že v jednom z průzkumů je ODS třetí za ČSSD a KSČM, v paralelním vychází jako vítěz. Poměr opozičních a vládních stran vychází v průzkumu pro ČT 42:28, v průzkumu pro ČRo 28:33.
3) Agentura PPM Factum pracující pro ČRo zahrnula do svého volebního modelu celý výběrový soubor, včetně těch, kteří se jasně vyjádřili, že volit nepůjdou.
Nabízím možná vysvětlení, aniž bych se v tuto chvíli k některému z nich přikláněl:
a) Agentury jsou neprofesionální a jejich volební modely nefungují
b) Jedna z agentur (možná obě) je zmanipulovaná či podplacená
c) Čeští voliči jsou tak nevyzpytatelní a jejich volební nálady jsou tak variabilní, že prostě nelze udělat spolehlivý odhad volebního výsledku
Jako statistik jsem zděšen. Jako koncesionář ČT a ČRo jsem pobouřen, že veřejnoprávní média používají mé peníze na předvolební manipulaci s voliči. Volební modely jistě mohou používat různou metodiku na základě minulých výsledků voleb, ale jejich výsledek se nemůže lišit v násobcích přípustné chyby a ukazovat naprosto opačný výsledek voleb. Jak máme potom věřit i tomu, že strany jsou zvány do předvolebních debat na základě skutečnosti, a ne na základě toho, jaké jsou volební preference majitelů agentury, či toho, která z politických stran si u příslušné agentury svoji účast v příslušné debatě zaplatí.
Závěr: Nemá smysl dělat takové volební modely a už vůbec ne podle nich vybírat a zvát strany do předvolebních besed. Než toto, bylo by čestnější zvát strany podle prostého průzkumu volebních preferencí …nebo je nezvat vůbec.