Říjen 28, 2012
Před časem jsem zveřejnil článek, který informoval o způsobu vyjadřování antikomunistických agitátorů a o tom, jak se nad ním nikdo nepozastavuje. Myslím, že nastal čas toto téma opět otevřít.
Celou kauzu ohledně údajného nenávistného výroku, jejž se měl dopustit Jaromír Petelík, asistent Jiřího Dolejše, pokládám za cosi na způsob testu inteligence: Kdo se nad tím byť i jen na chvíli zamyslel a přesto tomu uvěřil, je… je… no, řekněme, že je VELMI HLOUPÝ a to buď v důsledku vrozené indispozice nebo v důsledku dodatečného zhloupnutí způsobeného ideologickou propagandou. V této souvislosti mne potěšilo, že i lidé, které rozhodně nelze podezírat ze sympatií ke KSČM, na nesmyslnost celé kauzy poukázali či ji umně zkarikovali.
To, nač bych v této souvislosti rád poukázal, je však něco jiného, než evidentní fakt, že se jednalo o zjevnou a navíc dosti neumělou mystifikaci. To, co mě v této souvislosti opakovaně znepokojuje, je skutečnost, že pokud se extrémního výroku dopustí ať už údajně nebo doopravdy člověk spjatý s levicí, najmě komunistickou či jinak radikální, jsou toho plná média a vytrubuje se na poplach, zatímco pokud někdo volá po násilné perzekuci levicově smýšlejících lidí, je to bráno jako normální chování. Takže se celkem běžně setkáváme například s tímto (výstřižky jsou vybrány z povolebních reakcí, které jejich autoři vložili na veřejné FB stránce KSČM):
(Už podle fotek autorů jedna “oběť komunistického teroru” vedle druhé!)
Připomíná mi to onen známý smutný vtip z období Třetí říše:
Na tvrzení, že válku zavinili Židé se tenkrát odpovídalo: a cyklisti. Když se někdo zeptal: A proč cyklisti?, tak se odpovídalo: A proč Židi?
Média se snaží lidem vnutit představu, že je jaksi samozřejmé, když někdo chce věšet člena komunistické strany, ale že je veřejným pohoršením byť i jen pomyšlení na to, že by to mohlo být obráceně. Pro významnou část naší společnosti jsou aktuálními obětními beránky Romové, muslimové a komunisté. Romové mají tu výhodu, že média nemohou vyjít hýkajícímu davu anticikanistů až tolik vstříc, neboť jsou limitována legislativou (přesto si však dovolují často obludně nehorázná zkreslení informací či dokonce šíření naprostých fám), muslimové jsou, aspoň hypoteticky, rovněž legislativně chráněni v rámci práva na svobodu vyznání, komunisté sice nepožívají jako skupina této formy legislativní ochrany, mají však zase výhodu v tom, že rostoucí část populace už médiím ten hysterický antikomunismus s prominutím „přestává žrát“.
Pravda je taková, že i mezi členy KSČM skutečně lze najít lidi s extrémními názory, to je nevyhnutelné, protože KSČM je až extrémně demokratická strana zakládající si na co nejširší názorové pluralitě svých členů, nicméně skuteční stalinističtí radikálové se sdružují povětšinou jinde (zejména v KSČ a SMKČ) a kritizují KSČM za její umírněnost a „kolaboraci s buržoasním režimem“.
Můj osobní názor je, že svoboda slova by měla být co největší a že by mělo být legální hlásání čehokoli, pakliže nezazní přímá výzva ke spáchání trestného činu, neboť s pomýlenou myšlenkou je třeba bojovat rovněž myšlenkou, nikoli prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. Už proto, že se tak zbytečně pěstuje ono pověstně chutné „zakázané ovoce“. Takže pokud si někdo myslí, že genocida je vhodným nástrojem k zlepšení poměrů ve společnosti, ať si to myslí a ať si to svobodně hlásá – aspoň to bude jasné a nezastřené a občanská společnost se proti tomu bude moci smysluplně a zřetelně vymezit. Vskutku si myslím, že takové snížení obmyslnosti různých nenávistných výroků by omezení extrémismu jedině prospělo.
Navíc současné pojetí “antiextremistické” legislativy zbytečně ohrožuje i ty, kdo mají zájem pohybovat se na hraně parodie, respektive parodovat tak, že to “příslušné orgány” nepochopí, případně je třeba jim to složitě vysvětlovat.
Na rozdíl od hystericky vystupující Miroslavy Němcové, jež dala najevo, že nemá sice daleko od slov k činům, zato však, jak už to v takových případech (obvyklých spíše u hospodských bijců než u dam) bývá, postrádá soudnost, v žádném případě nevolám po trestním stíhání lidí, kteří by mě a mé soudruhy chtěli věšet, střílet, zavírat do lágrů či deportovat – bylo by to proti mému přesvědčení. Jen pokládám řečnickou otázku, zda je se společností všechno v pořádku, pokládá-li se něco takového za cosi normálního ba dokonce slušného? Vskutku by mě zajímalo, co by na to řekl kupříkladu Karel Čapek, na nějž se antikomunisté tak často (a tak hloupě!) odvolávají.
EDIT: Objevil jsem jedno ostré a nenávistné vyjádření k volbám z klávesnice (zřejmě) příznivce DSSS (na FB stránce DSSS), které už zřejmě dokonce přímo obsahuje i onu mnou zmíněnou konkrétní výzvu ke spáchání trestného činu! Co dodat?
Převzato z Amor Vacui
