Alžběta s Jakubem stáli na cestičce a dívali se za okraj svého bungalowu. Na trávě před vchodem ležela mrtvolka malého munga, který zlikvidoval dvě kobry, ale při svém zápase utrpěl zranění, kterým nakonec podlehl.
Jejich malá Eliška seděla na bobku před bezmocně ležícím zviřátkem a usedavě plakala. Když se pak svým nářkem trochu unavila, rozhodla se být nějak činná.Začala proto hloubit svou malou lopatičkou pro munga hrobeček. Práce jí plně zaujala a tak se nářek poměrně rychle přeměnil už jen v občasné pofňukávání. Když byl hrobeček dost velký, Eliška do něj srdnaté zviřátko dala, zasypala hrobeček a jala se vyrábět ze dvou klacíků a provázku malý křížek, který by dala mungovi na hrob.
Co se stalo a dělo potom, je už obtížné popsat …
… a ještě těžší tomu bylo porozumět.
Alžbětě a Jakubovi zaclonila výhled postava v černé sutaně, která začala na Elišku křičet cosi o rouhání. Poté postava odcházela k pískovcové bráně jejich usedlosti …
Poničený křížek ležel na pískem sypané cestičce …
Eliščin nářek začal nanovo.
Ale to už byli u Elišky Alžběta s Jakubem.
Alžběta Elišku konejšila a hladila a Jakub jakožto „chlap-opravář“ se pustil do opravy poničeného křížku …
V Chrudimi dne 28. 2. 2015
4 komentáře