Abstinenční příspěvek: Mrtvý Vesmír

Požadujeme Vesmír vypočitatelný, mechanický a mrtvý, stejně tak jako jsme mechaničtí, mrtví a vypočitatelní my sami. Kdo se trochu zajímá o vědecký výzkum Vesmíru, nemůže si nepovšimnout jeho podivného chování, které vědce vždy tak překvapuje, rozčiluje a udivuje.

Již se zase zdá, že vědci konečně přišli na podstatu Vesmíru, když on se, potvora jedna, opět změní, a odborníky přepečlivě sestavený domeček z karet se znovu sesype. Pamatuji se na jistý výklad Vesmíru, který nás učili ve škole.

Byla to tenkrát úplně hotová a jasná věc. Učili nás ten kosmologický výklad se samozřejmostí hlupáků sobě vlastní jako konečnou pravdu o nekonečném Vesmíru, ačkoliv to byla nekonečná hloupost. Vědecky bigotní učitelky řádily před tabulí jako středověká inkvizice, a jediný rozumný a příčetný byl profesor matematiky, který propadl notorickému alkoholizmu.

Pár let po škole se ukázalo, že ona samozřejmá vědecká pravda byla pouze hypotézou opředenou spoustou dohadů, nedostatků, chyb a nepravd. Avšak nikomu z těch, které duševně deformovala, to nijak nevadilo, a tak v mojí generaci zůstala hluboce v podvědomí vrytá fixní představa, která ovlivňuje celý náš život. Činí z nás rukojmí ekonomického systému, který nás potměšile vysává.

Generace před námi na tom nebyly nijak lépe. A můžete si být zcela jisti, že generace po nás na tom rovněž nijak lépe nebudou. Spíše hůře. Hypotetická konstrukce Vesmíru je základem masového ovládání veřejného mínění, myšlení a jednání. Mentální konstrukt Vesmíru je odjakživa základem exploatace člověka a přírody, jinak řečeno, trvale udržitelného pozitivního růstu až do konečného negativního krachu.

Iluze o Vesmíru se stále vyvíjejí. Stávají se tak složitými, že jsou pochopitelné pouze pro pár vědecky nadmíru vzdělaných a intelektuálně fundovaných jedinců. Tito ojedinělí odborníci v podstatě tvoří rukojmí, pomocí kterého je pod záminkou vědeckého výzkumu a poznání vydíráno bezkrevné, chřadnoucí a skomírající lidstvo.

Přitom všem vyvíjení iluzí o Vesmíru se zapomíná, že již před tisíci lety lidé mnohem geniálnější, než jsme my, prohlásili Vesmír za iluzi. Nepotřebovali k tomu žádná technická vybavení, žádné přístroje, žádné miliardové investice, ani žádné vysoce sofistikované vědní obory, které by ždímaly a cedily krev společnosti.

Abychom to shrnuli, vyvíjíme iluze o iluzi. A jediným výsledkem takového zkoumání vždy je a bude pouze deziluze. Nic jiného to být nemůže, neboť postup onoho koloběhu zkoumání a rozčarování je totiž od základu chybný, a k ničemu kloudnému než k vysílení a vystřízlivění vést nemůže. Někomu možná připadá toto tvrzení příliš odvážné, ale jenom proto, že je v zajetí iluze.

Nedávno zase v televizi jásali nad nějakým mohutným teleskopem. Stál spoustu miliard. Vědci se pomocí něj snaží co nejblíže přiblížit Velkému třesku, aby zjistili vznik Vesmíru. A přitom vůbec nevadí, že druhá polovina vědců hypotézu Velkého třesku popírá. Ve skutečnosti jde pouze o byznys, který zakrývá třeštění několika fanatiků.

Zmíněným teleskopem chtějí zkoumat světlo dávno zaniklých galaxií. Zřejmě to přivodí mladým maminkám s vysychajícími prsy zlevnění Sunaru, který je dnes dražší než alkohol.

Jediný pozitivní význam vědeckého výzkumu spočívá ve zničení přírody a jejího nejagresivnějšího škůdce, kterým je člověk. Pokud by se sám nepojmenoval moudrým, nikoho jiného by to ani nenapadlo. Celá planeta se již těší, až vyhyne. Myriády jím zahubených živých tvorů dychtivě čekají v záhrobí, aby si na něm smlsli. Černá hmota (záhrobí) prý tvoří více jak 90 až 95 % hmoty Vesmíru. K potvrzení stačí například zhodnotit podíl vlastního vědomí vůči tělu (podvědomí).

Nic člověku nepomohou jeho vynálezy, jako jsou věda, technika, ekonomika, politika, náboženství, filozofie, vzdělání a jiná kouzla a čáry. A neposlední řadě mu nepomůže ani jeho zmanipulované abstraktní vědomí. Čím více se bude jeho skon oddalovat, tím bude pro něj horší a trapnější. Při  postupném zmírání v ubohé agonii a rozkladném kómatu si přijde na své. Již se tak přece dávno děje.

Stavy trpících a bezmocných posuzujeme ze svého subjektivního hlediska, nikoliv z jejich. Vzájemnou konvencí dohodnutý nesmysl nazýváme objektivní pravdou.

Populace velice rychle stárne. Zatím se ještě úlisně vydělává na nemocných a bezmocných, ale zdroje, které to umožňují, již postupně vysychají. Všichni, ať mladí nebo staří, dbají na co nejrychlejším dospívání a stárnutí dětí, a na zrychlování jejich tělesného a duševního mrzačení.

Svět dětí před půl stoletím byl úplně jiný než dnes, a přitom již tehdy nestál za nic. Mnoho nových věcí a opatření přibylo, jenom objemné brašny na zádech školního žactva zůstaly stejně velké a těžké. Kromě šlí to tenkrát byly jediné popruhy, které jim režim nasazoval.

Zatímco dříve byli k sedačkám připoutáni pouze letci a kosmonauté, dnes je popruhy svázáno každé dítě již od nejútlejšího věku. Všichni jsme dnes vším možným připoutáni, a to nejenom pásy v autech a letadlech. Helmy na hlavách jsou obvyklé. Pečlivě chrání mrtvou hlavu a její duševní deformace.

Abychom zažili falešný pocit chvilkového uvolnění, potřebujeme silné dávky peněz, alkoholu, narkotik, věcí, informačních jedů a mnohých jiných obezliček. Všichni se chystáme na cestu do Vesmíru. Jistě nás tam čeká nečekané překvapení. Bude to cesta do pekla. Skutečnost je utkána ze skutků, které se posléze vyrovnávají.

Těm, které Černá díra vyplivla, nevěřte. Jsou to pouze duševně nevyrovnaní egoisté, hlupáci, negativisté, pesimisté, škarohlídové a paranoikové, kteří nevědí jak výtečně chutná dobře udělaná roštěnka.

A Vesmír, potvora jedna, vzdor našim rozsáhlým a nákladným vědeckým výzkumům a výkladům, nechce být mrtvý tak, jako jsme již dávno my. Žere nás a užírá jedna báseň.

Poznámka: Naprostou deziluzi, úplné vystřízlivění, nazývá buddhismus „mír-vanou“. Není jeho chybou, že závislí lidé mají střízlivění spojené s negativními abstinenčními příznaky („koco-vinou“).