K mikrofonu se dostavil i Kalouskův bývalý nadřízený Cyril Svoboda. I jeho zajímalo, co dělá TOP 09 ve Sněmovně a hlasitě se ptal ochranky, jak se tam dostali. Ta už ale podle tichých pokynů spícího knížete Schwarzenberga nenápadně tahala Kalouska za nohy směrem k domovu, za skromného pobrukování jeho oblíbené písničky Jednou budem dál. Svoboda poté plynule přešel k hodnocení Fischerovy vlády. „Tato vláda by měla být statečná a udělat všechny nepopulární, ale potřebné kroky. Ona nemá odpovědnost politickou. Má pouze odpovědnost hmotnou, takže je můžeme na konci jejího volebního období akorát tak všechny pozavírat,“ dodával odvahu vládě Svoboda.
A vládu pochválil i poslanec za ČSSD Bohuslav Sobotka. Neopomenul její správné rozhodnutí pozastavit privatizaci ČSA. „Chápu, že vidina miliardových všimných zakalí člověku zdravý úsudek, já to znám, ale tohle byla prostě hloupost Topolánkovy vlády a hlavně tedy Kalouskova,“ označil hlavního viníka Sobotka, aby vzápětí zbaběle utekl od pultíku zrovna ve chvíli, kdy k němu dorazil Kalousek s krví podlitýma očima, kterému se podařilo někde u bufetu vytrhnout ochrance a vrátit se zpět do sálu. „Domníval jsem se, že se vystříháme dohola. A vzájemného napadání. Tak já vám něco řeknu. Za to, v jakém stavu je dnes Luftjarda, může zrovna ČSA!“ Jaroslav Tvrdík, který nepochopil zcela přesně souvislosti, potvrdil, že je opravdu ve vážném psychickém stavu, způsobeného stresem z toho, jak se v ČSA točí miliardy a on u toho není. To už ale vzpouzejícího se Kalouska opět táhli domů a nebyl by to ani on, kdyby neměl poslední slovo: „A přece se točí!“