Babylónské zmatení jazyků aneb Postmoderní situace

Začněme od Marxe

Nejvhodnější bude začít Marxovým citátem: „Filosofové svět doposud pouze vykládali, je ale potřeba jej změnit (uskutečnit).“ S Marxovým názorem nelze nesouhlasit. Jeho přání se stalo skutečností – hlásané ideje filosofů se začaly realizovat. Před Marxem to jaksi nešlo uskutečňovat, filosofové sice na královských dvorech své myšlenky velkolepě recitovali, ale k realizaci nikdy nedošlo, neboť oni myslitelé byli králem a jeho dvorem bráni jako neškodní šašci a klauni a jejich návrhy jako zajímavé fantasmagorie.

Obyvatelstvo se tehdy, v době feudalismu, dělilo na pár procent bohem vyvolených velice moc bohatých nadlidí (šlechta a duchovenstvo) a na devadesát procent nemajetných, bohem asi zavržených (nevolníci, dělníci či proletáři). Procentuálně asi tak, jako je tomu dnes. Bůh to tak uspořádal, Bůh si to tak přeje, a změna je nemožná, neboť by to byla vzpoura proti Bohu. Případná revolta se taky tak trestala, tedy docela nelidsky drastickými způsoby a veřejně, aby jiné přešla chuť na změnu. Veškeré přebytky nad množství nezbytné k přežití se soustřeďovaly v rukou velmi majetných, neboť přece jenom oni mají ty božské schopnosti s tím vším nakládat. V bleděmodrém tuto teorii přejali liberálové, dnes neoliberálové, neb doba přece jenom pokročila o kousíček dál, kteří tvrdí, že pouze bankéři a velkopodnikatelé mají onen zázračný božský dar umět hospodařit s přebytky naloupenými od nemajetných. Ti nemajetní nemají nižádné schopnosti a ani trošičku umu jak s bohatstvím nakládat, akorát by to všechno prožrali a prochlastali, to v parlamentu tvrdil nejlepší ministr financí v Mléčné dráze a okolí – chemik Miroslav Kalousek.

Praxe ale kupodivu ukázala, že různá družstva apod. založená nemajetnými to dokáží mnohem lépe (a ku prospěchu všech), než ti božští neoliberálové. A fakta o hospodaření těchto socialistů (ďáblů a satanů) to jasně dokazují (viz třeba ekonomická pojednání Františka Nevařila, stáhnout lze na webu „nakladatelstvi T+Ť“). Proto politický systém zvaný liberalismus, dnes neoliberalismus, dokonce všelijakými zákony, předpisy a nařízeními družstevní, kooperativní a zaměstnanecké podniky zakazuje a všemožnými způsoby likviduje, někdy dokonce i bombardováním, zajisté že humanitárním.

Ještě v době Marxova života měl každý filosof svůj originální pohled na vysvětlení a nápravu světa, jeden to viděl černě, druhý bíle, třetí tak, čtvrtý onak, ale u každého bylo jasné, jaký má postoj ke světu a co si přesně myslí o tom, jak by se to mělo dělat. Zastánci monarchie měli své myslitele obhajující vládu krále a šlechty s poukazem na vůli Boha a na pověření od Boha, Bůh si to tak přeje, císař je povolán Bohem k vládnutí. Bylo to docela přesvědčivé a pěkně jištěné – vzpoura proti králi je vlastně vzpoura proti Bohu. To je přece překrásný a dokonalý argument – nikdo, a už vůbec ne nějaký plebs, si to nedovolil zpochybňovat. Závaznost tohoto argumentu přestala platit gilotinováním krále a královny při Velké francouzské revoluci.

Jak už jsem psal výše, liberalismus to pouze modifikoval, vyměnil krále, šlechtu a duchovenstvo, a na jejich místo nastolil finančníky a velkopodnikatele, jinak měl argumenty naprosto stejné, vzpoura proti liberalismu se rovná vzpouře proti bohu, bohem se dnes ovšem myslí kapitál. No a taková vzpoura je prostě nemyslitelná, chápete to, vy nemajetní?! Změnit systém nelze, vždyť je nejdokonalejší a nejlepší ze všech možných systémů, tento systém je prostě ideální a není na něm potřeba cokoliv měnit. Mohl by se někdo pokusit o změnu, nějaký terorista škaredý, a uviděl by, co by následovalo. Taková situace je tedy v Evropě více než tisíciletí konstantní, neměnná, tedy jakoby naprosto přirozená, nač se snažit cosi měnit, no ne? I když někdy nějaká ta změna nastane (v době revolucí) stejně se v krátkém čase vše vrátí do svých bývalých kolejí a řečišť, nač a proč se tedy snažit o změnu. Liberalismus samozřejmě splývá s tzv. demokracií. A demokracie je ideální systém, nic lepšího není.

Taktéž fašismus měl své jasně a srozumitelně formulované myšlenky – Nietzsche, Rosenberg, Hitler, Goebbles… Na místo Boha dosadil rasu nadlidí. Sice kapitál a velkopodnikatelé mají nadále nejdůležitější roli, ale nemusí být tolik na očích, je nutné to upozadit, veřejnost to přece nemusí vědět, rasa to krásně zakryla. Dokonce proti velkokapitálu (cizímu) se hlásají hrubé výpady a ostré odsudky, což ovšem na jejich roli a významu nemá naprosto žádný vliv, nadále jsou nejdůležitější. Fašistický systém pro rasu nadlidí chtěl zajistit blahobytný život. Vždyť to je přece kouzelná myšlenka, neboť za člena rasy nadlidí se mohl považovat totiž i negramotný sedlák a hladový proletář, kterému se slíbilo, že na Ukrajině bude mít stohektarový statek s množstvím nevolníků, či bude vlastnit prosperující podnik s mnoha otroky apod. Však také většina oněch „nadlidí“ byla pro a s nadšením přijímala fašistický systém. Že to bude na úkor „podlidí“, to jim nepřipadalo nijak důležité a nijak nemorální.

Také socialismus se mohl opírat o jasně a srozumitelně formulované myšlenky Karla Marxe. Zajisté, že Marx nespadl z nebe jak nějaký meteorit, měl docela slušnou řadu předchůdců a spoustu následovníků – Lenin, Gramsci, Fidel, Chávez, Teng Siao-pching, Si Ťin-pching, Ho Či Min… Nemajetných pracujících je většina společnosti, hrstka nadměrně bohatých si uzurpovala násilím vládu nad nimi a nadále je neustále olupuje o plody jejich práce. Hrstky bohatých se přece snadno zbavíme a nastolíme konečně slušně prosperující společnost pro všechny. Nadměrně bohatí nejsou morálnější a moudřejší než pracující, spíše naopak.

Občas jsou slyšet hlasy, že čínští komunisté se prý odchýlili od marxismu. Kdepak! Právě oni se řídí Marxovým postulátem, že praxe je rozhodující, že teprve praxe ukáže, co je vhodné a co nikoliv. Má se mít dobře 90 % obyvatel a pouhých 10 % špatně, nebo se má mít dobře pouhých 10 % obyvatel a 90 % obyvatel špatně? Vedení Číny se rozhodlo pro první část věty, vedení EU se rozhodlo pro druhou část věty. Čína má třikrát více obyvatel než EU! A jejich poslední sjezd nastínil program na úplné vymýcení chudoby. Navíc toto jejich rozhodnutí je v naprostém souznění s Konfuciovým učením, ve kterém tvrdil onen myslitel před málem třemi tisíciletími, že taková vláda má přízeň Nebes. Vláda, která vládne ve prospěch pouhé desetiny obyvatelstva, přízeň Nebes nemá a lid ji má právo svrhnout. Škoda, že k nám do Evropy nezabloudily Konfuciovy myšlenky.

Někteří diskutující pod články mi navrhují, ať se teda odstěhuji na Kubu. Pokládám otázku: Kolik dětí má na Kubě hlad? Kolik je tam bezdomovců bytujících pod mosty? Kolik obyvatel si nemůže dovolit lékařskou péči? Kolik je tam negramotných? Kolik je tam takových Bakalů, Rittigů, Martinů Romanů, Pitrů, Bémů, Janoušků…?

Bohužel, po sedmdesáti letech pokus o vybudování takové jakž takž spravedlivé společnosti v Evropě skončil vítězstvím neoliberalismu. Skončil v Evropě, mimo Evropu už začíná zase prosperovat.

Zmatení pojmů

Ještě donedávna byl tedy svět docela srozumitelný, každý věděl, ať monarchista, fašista, liberál (demokrat), socialista, na čem zakládat. Našly se samozřejmě i výjimky, ostatně jako vždycky, třeba už takový šašek, paňáca a klaun Hegel a jeho příznivci jako Fichte, bratři Scheglové, Schelling, Schopenhauer… sepisovali svá díla zmatenými, dadaisticko-surrealistickými mlhavými bláboly, ale v podstatě je nikdo nebral vážně, mimo superintelektuály, samozřejmě ti byli přímo v extázi a jejich nadšení neznalo mezí. Dodnes se tyto bláboly vážně vyučují a vyžadují při studiu na vysokých školách. Důslednými pokračovateli Hegela jsou Huserl a Heidegger. Na há začíná také Hitler, Himler, Heydrich. Místo Boha, který řídí svět, přišel Hegel na to, že svět řídí „světový duch“, někdy také „světová duše“ a jindy ještě „světový rozum“. A tento světový Rozum či světovou Duši či světového Ducha úplně nejdokonaleji ztělesňuje germánská rasa. Němci se prostě přesně řídí dle příkazů onoho světového Rozumu (Duše či Ducha); co chce světový Rozum (Duše či Duch) vykonat, to vykoná prostřednictvím Němců. A Slované? Hnůj dějin! To je škoda řeči, to jsou podlidé naprosto vzdálení světovému Rozumu. Jediní Němci dokonale ztělesňují světový Rozum a řídí se jím. No a toto společenství někdo musí vést, a to je německý císař, takže německý císař je přímo ztělesněný světový Rozum. Světový Rozum je jenom jiné slovo pro německého císaře. Tolik říká Hegel! Rosenberg a Goebbels měli od koho opisovat, měli od koho přebírat „geniální“ myšlenky, co?

Nástup postmoderny

Protože dříve bylo vše jasné a srozumitelné, každý věděl, co je co a o čem to je a o čem se mluví, proto musela přijít tzv. postmoderna, která všechno překrásně zašmodrchala, zatemnila a znesrozumitelnila. Až do barevných revolucí v zásadě platilo, že černá je černá a bílá je bílá, potom se to postmoderně zamíchalo, takže když si dnes člověk přečte nějaký článek pravičáka, najde tam levicové myšlenky a u levicového najde pravicové myšlenky. Většinou vůbec nevíte, co autor svým textem myslí, můžete si tudíž myslet to i ono, ba cokoliv. No a totéž se děje i v politice, státníci pronášejí projevy o ničem, z parlamentních lavic lze blábolit hodiny a hodiny všelijaké ptákoviny. V televizi vidíme a slyšíme, jak se politici z kterýchkoliv stran vytáčejí, jak se vykrucují z jasných a přesných odpovědí, jak mlží, jak mluví neurčitě, mlhavě, nesrozumitelně, prostě plácají naučené nesmyslné nicneříkající fráze. Kdyby to byli pouze politici, tak by člověk mávl rukou a řekl si, že není divu, jako vždycky pouze žvaní, ale u novinářů a v televizi a rádiu by přece žvanit ale neměli, měli by podávat jasné a srozumitelné informace. Nedělají to! Asi se řídí slovy Talleyranda, který prý pronesl, že řeč nám byla dána proto, abychom jí zakryli své myšlenky. Nebo: Proto jsem tak dlouho mluvil, abych nic neřekl!

To akorát ti, kteří chtějí skrýt své pravé úmysly, mluví mlhavě, nesrozumitelně, složitě a nejasně. Ten, kdo se nechce vyjádřit přesně, jasně a srozumitelně, ten kdo mlží, u toho je naprosto jasné, že má nějaké nekalé úmysly. Václav Havel nám radil, že máme jít od svobody ducha, svou vlastní cestou vnitřní svobody, svobody svého myšlení, kterou žádná moc na světě nemůže spoutat a máme dojít až ke svobodě kulturního projevu. Podobně tlachají Daniel Herman a Dominik Duka, kteří zase slavnostně pronášejí, že to, co dnes ve světě sledujeme, je další boj za svobodu. Když pronášel Havel ony vznešené plky a jeho kancléř žvanil o šlechtických ctnostech a křesťanských hodnotách, tak jejich právníci, nikým nerušeni, převáděli obrovské majetky do vlastnictví těmto žvanilům.

Ostatně první průkopník, který znemožnil a dokonale zesměšnil pojem lidských práv a pojem humanismu, byl Václav Havel. V tom má skutečně světové prvenství. Od jeho doby už nikdo nemůže používat tyto pojmy, aniž by se nezesměšnil.

Postžurnalismus čili Tlachání a lži

Nejdříve o lžích. Už někdy v raném středověku, kdy se u nás v Evropě teprve začínala rozvíjet diplomacie, si ministři stěžovali svému králi (králíčkovi), že jim velvyslanci z ciziny lžou. Vládce odpověděl: „Lžou vám? Lžete jim víc!“ Takže s tou lží to není nic nového pod sluncem, v podstatě je to běžná praxe. Dokonce lze tvrdit, že to je ta nejdůležitější a nejhlavnější západní demokratická liberální hodnota. Nepodivujme se tedy, že nám bezostyšně lžou a obracejí fakta v pravý opak, nedivme se, jak nespoutaně kradou a veřejně loupí v rámci „pro blaho společnosti“, vždyť to jsou ty pravé naše hodnoty.

Postmodernisté se poučili, už otevřeně nelžou, neboť na to se brzy přijde, ale zašmodrchají věty do nesrozumitelnosti, takže vůbec netušíme „co tím chtěl básník říci.“ Jenom se zaposlouchejme do projevů Obamy, ví někdo, o čem ten pán mluví? Ale vznešeně a slavnostně to fakt vypadá. No a jeho vykladači mají pré.

Typickým představitelem mlžení a neurčitostí je Karel Dolejší z Blistů (ještěže přesedlal na válečnictví), ale i takový Bělohradský i klaun a pozér Žižek, jehož texty, až na pár zdařilých výkřiků, jsou k ničemu, akorát snad jako zábava pro pár superintošů naprosto vzdálených normálnímu životu. Obama patří také do toho ranku postmoderních žvanilů. Píšou a mluví nesrozumitelně, mlhavě, ale hlavně intelektuálsky. Texty prošpikované cizími slovy a neobvyklými výrazy, občas musím sáhnout do slovníku cizích slov, abych se dověděl, co ten či onen pojem znamená, ovšem ani tam to častokrát nenajdu (leckdy jako zastaralé a knižní). Ale u postmodernistů, hlavně u postfilosofů, je docela běžné, že si nové pojmy přímo vymýšlejí, prý tradiční pojmy jsou nedostačující na vyjádření jejich geniálních myšlenek, proto jsou nuceni zkonstruovat nový doposud neznámý pojem, a tak vytvářejí pojmy nevyjadřující žádný smysl a nemající žádný význam. Jsou to pojmy postrádající jakékoliv sdělení, prý tomu rozumí pouze samotní autoři, jinému člověku je ten význam „nesdělitelný“ a starými srozumitelnými pojmy jejich myšlenky prý nelze vyjádřit, tak proto musí vymýšlet nové tvary a nové pojmy. Těchto tvůrců nových pojmů, a je jich mezi postmodernisty jak naseto, bývalo značné množství i v období scholastiky. Většina těchto novotvarů se ovšem neujala, a dnešní postmodernisté se také snaží vytvořit co nejvíce nesrozumitelných novotvarů a mají obdiv mezi svými souputníky, na ostatní to ovšem nemá žádný vliv. Častokrát používají staré klasické pojmy v opačném významu a nikdo si toho skoro ani nevšimne. O převracení smyslu a významu pojmů v pravý opak psal už Orwell jako o novořeči.

Jsem si jistý, že i ten Dolejší se musí umět vyjadřovat srozumitelně a jasně, jinak by se třeba s maminkou mlhavými nejasnými a neurčitými a těžko pochopitelnými větami vůbec nedomluvil o tom, co bude k večeři, ale v Britských listech se předvádí, je to přece pro nadřazené intelektuály.

Měl by přece říci přímo a otevřeně: Obamo, Barosso, Rompuy, Ashtonová, v rámci humanity a lidských práv – tož tam vlítněte, třetinu obyvatel povražděte, třetinu zmrzačte, no a ta zbývající třetina u trosek svých domovů s radostí a elánem přijme naše hodnoty, naši humanitu a naše lidská práva.

Chtít, aby se to změnilo, aby zase bílá byla bílá a černá černou, to už prostě nejde. Musíme se smířit s tím a naučit se žít ve světě postmoderním, kde to nikdy nevíme a ani nebudeme vědět (pokud se nebudeme pídit po faktech).

Postcokoli aneb Něco, bez čeho se obejdeme

Co je to postmoderna? Post umění, na které se nedá dívat a které se nedá číst, post hudba, která drásá uši, post filosofie jsou dadaisticko-surrealistické bláboly, post věda je pseudověda, esoterika, Neubauer Zdeněk apod. Někdo pronesl: „Myslím, že kdyby se umění posledních 20 let kompletně hodilo do stoupy, spálilo a nikde nezůstaly po něm žádné památky, lidstvo tím neutrpí žádnou kulturní škodu.“ Má můj souhlas.

Co ještě může být postmoderní? Třeba postválečnictví, to je ovšem pouhý návrat do dob feudalismu, kdy každý feudál měl placené lancknechty, takže to vlastně ani postmoderní není. Nebo i postpolitika a postekonomie, která si myslí, že když peníze dělají další peníze, že tím se vytvářejí nějaké hodnoty. Prý už neplatí, že pouze živá práce tvoří hodnoty, tož to by bylo nejlepší každému obyvateli státu dát několik miliónů eur, které by sedě doma na gauči rozmnožoval, to by vzniklo gigantické množství hodnot, co? Finance jsou pro fungování ekonomiky velice důležité, nepostradatelné, mají ovšem sloužit, nikoliv panovat, dokud a pokud budou panovat, tak bude hůř a hůř.

Pokud ovšem vynecháme ono post, tak si snadno ujasníme, o co jde. Vynikající výsledky má obyčejná běžná věda – nanotechnika, genetika, robotizace… Kupodivu taková současná architektura (bez post) se mně tuze moc líbí – Astana, Peking, Brazílie… Taktéž klasický pojem ekonomie, sociologie, filosofie (bez post) je nadále srozumitelný a jasný. Takže bez předpony post se klidně můžeme obejít a nestaneme se obětí postmoderního matení pojmů a reality.

Něco o Stalinovi a SSSR

No a teď něco málo o Sovětském svazu a Stalinovi.

Obyvatelstvu je předkládán obraz Stalina jako šíleného vraha a krutého diktátora. A vlivem našich pravdomluvných a historicky perfektně vzdělaných žurnalistů je spousta lidí přesvědčena, že onen krutovládce Stalin povraždil 100 miliónů vlastních lidí, tak to s vážnou tváří tvrdí erudovaní historikové dokonce i v televizi. Proč nenahlédnou do statistických dat? Tam by se dověděli, že v roce 1920 mělo bolševické impérium 131 miliónů obyvatel, o dvacet let později více než 170 miliónů. Tedy o čtyřicet miliónů více, nikoliv o sto miliónů méně!

Na to je pouze jedna stručná odpověď: To potom ale Stalin také nařídil, že každá sovětská žena musí rodit třikrát do roka a vždy porodit paterčata, aby počty obyvatel zůstaly stejné, či se dokonce zvýšily. Rozkaz je rozkaz, a sovětské ženy ho na 150 procent splnily.

Stalinovi se vyčítá, že uzavřel smlouvu o přátelství a neútočení s Hitlerem. Pakt Ribbentrop-Molotov podepsaný v Moskvě 23. srpna 1939. Ale už se neřekne, že sovětská diplomacie navrhovala, že smlouvu o přátelství a spolupráci uzavře jak s Francií, tak s Anglií, ovšem ani Francie ani Anglie neprojevily sebemenší zájem. Litvinov je upozorňoval, že Hitler silně zbrojí a že zanedlouho válka vypukne, tudíž je potřeba Hitlera nějak neutralizovat. Anglie a Francie ovšem neměly zájem uzavírat nějakou smlouvu se Stalinem a bolševiky. Odmítnutí komentoval Molotov: „Jestliže mají tito pánové takovou neodolatelnou touhu jít do války, ať tedy jdou do války sami, bez Sovětského svazu. (Smích a potlesk.) Uvidíme, jací z nich budou bojovníci. (Bouřlivý smích a potlesk.)“ Takže Stalinovi nezbylo nic jiného, než uzavřít smlouvu s Německem s cílem alespoň o pár let pozdržet začátek války, neboť Sovětský svaz se teprve vzpamatovával ze strašlivě ničivé občanské války a vojenské techniky bylo pomálu. Nebo s kým jiným měl uzavřít smlouvu o neútočení? Třeba se Švýcarskem či Monakem?

Chamberlain tehdy veřejně pronesl, že „raději podá demisi, než podepíše svazek se Sověty. Německo a Anglie jsou dva sloupy, jež udržují svět v pořádku proti ničivému útoku bolševismu. Aby žila Británie, musí Sovětský svaz zmizet.“ Až teprve po válce napsal Winston Churchill ve své knize Druhá světová válka: „Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“

Přesto i po porážce německého nacismu se v roce 1946 usnesla vláda prezidenta USA Harryho Trumana na tom, že „samotná existence SSSR není slučitelná se zájmy americké národní bezpečnosti.“ Jako perličku dodávám, že o tom, že „Rusko musí zmizet,“ byl v roce 1996 i slogan tehdejšího prezidenta USA Billa Clintona.

Západní politici mají nějakou utkvělou představu, že Rusko musí zmizet. Nemělo by se to léčit?

Vyčítá se jak Rusku, tak Sovětskému svazu, že je to imperiální mocnost a že neustále zabírá a okupuje cizí země (Polsko, NDR, ČSSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko), ale nedodá se, že to bylo důsledkem války, která byla Sovětům vnucena. Viděli a slyšeli jste nějaké vojáky ve válce, kteří by křičeli: „Za vlast, za Roosevelta?“, či „Za vlast, za Churchila?“ Ale ruští vojáci nadšeně křičeli: „Za vlast, za Stalina.“ A to je přece rozdíl, no ne?

Rusko má v tradici provádět zásadní politické světové změny bez jediného výstřelu, viz třeba Leninovu Velkou říjnovou revoluci z roku 1917, či Krym a BRICS, a že potom následně na jejich nekrvavou změnu reaguje Západ zbraněmi krvavě, je jiná věc. Od té doby se vlastně vůbec nic nezměnilo, odlišné tradice Ruska a USA se nezměnily.

Ostatně Polsko mělo s Hitlerovým Německem také uzavřený pakt o spolupráci a neútočení. Pakt Piłsudski-Hitler. Smlouva byla uzavřena 26. ledna 1934 v Berlíně. Poláci předpokládali, že se společně s Němci vrhnou na Rusko, to byl polský sen a je podnes – vrhnout se na Rusko, obsadit Moskvu a povraždit Moskaly.

Polský slavný disident Michnik, silný rusofob, nezapomene při jakékoliv příležitosti pronášet, že Stalin nechal postřílet 20 tisíc polských důstojníků v Katyni a že je to šílený masový vrah. Samozřejmě je pravdou, že těch 20 tisíc polských důstojníků bylo postříleno, to přece nikdo nezpochybňuje. Zpochybňovalo se to akorát v době socialismu, dnes už ovšem tento fakt nikdo nezpochybňuje, neb by se ztrapnil.

Michnik jako pravdoláskař by tedy měl říci i tato fakta o Katyni: Ale my, Poláci, v roce 1921, tedy dvacet let před masakrem v Katyni, jsme po porážce Tuchačevského armády nechali umořit hladem 60 tisíc rudoarmějců. Stalin byl milosrdnější, nechal naše důstojníky, právě ty, kteří před dvaceti lety umučili šedesát tisíc Rusů, jen postřílet, nikoliv umučit hladem, a bylo jich třikrát méně než těch, které jsme zavraždili my.

Tož to už Michnik a jemu podobní nedodávají, řeknou pouze polovinu pravdy.

Sám nevím, jak tento čin Stalina hodnotit, ono je to docela složité. Rudá armáda hnala polské jednotky z Kyjeva až do Varšavy, kde byla zastavena. Polským vojům se zjevila Panenka Maria s mečem v ruce, čímž dodala Polákům nesmírnou odvahu, říká se tomu Zázrak na Visle, a vojska Tuchačevského rozmetala na padrť. Fakt, že se Panenka Maria s mečem zjevila, potvrdilo místopřísežně více než padesát vojáků, čímž byl zázrak potvrzen i oficiálně. Je to prostě pravda pravdoucí. Polákům padlo do zajetí na 60 tisíc rudoarmějců, které v zajateckých táborech v nelidských podmínkách nechali umřít hlady. Když člověk čte zprávy Mezinárodního výboru Červeného kříže popisující situaci v táborech, je v šoku a ježí se mu vlasy hrůzou. To Treblinka a Březinka (Birkenau, Auschwitz) byly oproti těm táborů rekreační zařízení. No a Stalin, jako vrchní velitel, měl na porážce Tuchačevského určitý podíl, neposlal mu totiž ani proviant ani munici, prostě nezabezpečil týl. Lze to omluvit tím, že veškeré prostředky, které měl k dispozici, musel poslat na jižní frontu, která se hroutila. Samozřejmě Stalin nezapomněl na barbarství Poláků a v podstatě nechal popravit v Katyni pouze ty důstojníky, kteří byli odpovědní a podíleli se na nelidském amorálním likvidování šedesáti tisíc rudoarmějců. Pomsta či pouhá odplata? Ani se moc nedivím, když Molotov po rozdělení Polska mezi Německo a SSSR a po takových zkušenostech pronesl s uspokojením že „Polsko, ten vřed Evropy, byl konečně vymazán z mapy“.

Jistě, zlo se nemá oplácet zlem, ovšem Stalin nebyl žádný Chelčický ani Lev Tolstoj.