Článek o prvním pogromu v 21. století v Evropě spojeném s plánovaným masakrem se snažil den poté zjistit stav věcí podle tehdy dostupných znalostí (Po masakru v Oděse již není cesty zpět). Reakce českých médií nás zarazila od samého počátku, proto jsme jí věnovali další článek Embargo českých médií na masakr v Oděse. Na Západě sice běží mediální studená válka stejně jako u nás, ale část médií se obtěžovala jet do proruských regionů, aby se na vlastní oči podívala, co se tam vlastně děje (viz K čemu došli reportéři New York Times na Ukrajině). Mezitím uplynulo trochu vody, pogrom byl z kolektivní paměti médií tak jako tak vypuštěn, vyšetřování vražd na Majdanu také. Zbyl holý fakt studené války proti Rusku a ekonomické plundrování Ukrajiny. Ani Oficiální závěr z Kyjeva: Na Majdanu nezabíjel Berkut už dnes, zdá se, západní masmédia nezajímá. Podívejme se znovu na českou mediální scénu. Jak se vyrovnala s fakty, která jsme průběžně komentovali?


Lety a pády České televize a rozhlasu

Televize se hodně zabývala otázkou referend, protože v mediální válce jsou mnohem důležitější než nějaký masakr. Rusové zabrali Krym bez obětí a s přičleněním souhlasilo 83 % obyvatel. Legalita tohoto kroku je velmi sporná a hodně závisí na tom, zda v okamžiku vyjadřování vůle lidu byla Ukrajina "failed state" s pučistickou vládou nebo nikoliv. Podle mezinárodního práva, které chápalo Ukrajinu jako suverénní stát, byl zábor nelegální. Obrazu Ukrajiny jako "rozpadlého státu" ovšem odpovídají pogromy a masakry civilního obyvatelstva armádou, která dělá trestné výpravy do vzbouřených měst, kde na potkání střílí civilní obyvatele. Ti se pomocí domobrany a zbraní od armády, která k nim přeběhla, brání proti tzv. "kyjevským fašistům". Po pogromu v Oděse již sáhli po místních referendech a chtějí se po vzoru Rusy odtrženého Krymu také odtrhnout od pučistické vlády v Kyjevě. Výsledky referend v regionech byly drtivě pro odtržení, účast byla přes střelbu na ulicích a kolem hlasovacích místností asi 75 % a pro odtržení hlasovalo 90 % obyvatel. Rusko další eskalaci nechce a tuto výzvu neakceptovalo. Česká média tedy musela minimalizovat význam referend a popřít jejich legalitu. Příklad manipulace v podání Bohdana Kopčáka máte zde: "Výsledek je předem znám. Ukrajinské složky zadržely už v noci velkou část vyplněných lístků s odpovědí ano. Referendum bude mít váhu jen pro místní vzbouřence, kteří pak budou tvrdit, že mají podporu místních obyvatel."


Je to příklad nekritického přebrání zpráv pučistické TV z Kyjeva, která o situaci na východě země zcela nepokrytě lže. Manipulace hlasování zatím nikdo ze seriózních agentur nezpochybnil. Případné provokace by se tak jako tak musely vyšetřit, protože by na nich měla eminentní zájem kyjevská loutková vláda.


Redaktor Českého rozhlasu David Štáhlavský zaplevelil svými komentáři veřejno-právní éter. Těch spolehlivých duší je po nových odhaleních čím dál méně, proto se jim musí poskytnout více prostoru pro rozvíjení hlubokomyslných úvah. Například je třeba vysvětlit, proč CIA již přímo v Kyjevě řídí Jaceňukovu loutkovou vládu. Mediální expert se tohoto nemilého úkolu zhostil v českém rozhlase následovně: "S přesností na měsíc potvrdil John O. Brennan, že byl tajně v Kyjevě. Což ovšem všichni už měsíc vědí. Ředitel CIA, je ostatně odborník na boj s terorismem; byl prvním ředitelem Národního protiteroristického centra (NCTC), které vzniklo nedlouho po útoku na N.Y. dvojčata. V televizním rozhovoru s měsíční prodlevou vyprávěl tedy o své procházce po Kyjevě. (…) To, co zásadně Ukrajině chybí, je skutečně zkušenost s bojem s teroristy. Sovětské dědictví je sice bohaté na represivní složky, ale potlačení demonstrantů, často spíše intelektuálně, než bojovně zaměřených, nebo umravnění disidentů, to je docela něco jiného, než boj s terorismem. Ostatně sousední Rusko, jako nositel dědičné tradice, by o tom mohlo vyprávět."


Takže pomoc CIA je zcela přirozená a "evropští politologové, jako například Jean-Sylvestre Mongrenier považují americkou pomoc Ukrajině v současné situaci za naprosto přirozenou." Typická manipulace za pomocí finty tzv. "nezávislého experta", který prý potvrdil to či ono. A pogromy jsou nejspíš také nutné, inu co se dá dělat, jsme ve válce, ale v té naší: "Vycházejme ale z toho, že Američani mají většinou podobné životní zájmy, jako další velmoci. Mají přitom tu výhodu, že je umějí prosazovat s větší noblesou." Podpora junty přímo spojené s vraždami a s nasazení armády proti civilnímu obyvatelstvu se tedy staly noblesním podnikem Západu. Komentář je morálně odporný v tom, že šikovnou manipulací přestal mluvit o mrtvých civilistech a všechny masakry rozpustil v rádoby objektivní mlze. Tento pán má opravdu budoucnost. Podobný styl manipulace je naprosto ideální pro tiskového mluvčího vyhlazovacího lágru v Osvětimi. Z plynových komor by udělal nepříjemný, leč nutný fakt ve velkém boji za zářivou budoucnost Demokracie.


Ve šlépějích Štáhlavského jde v ČRo nějaký Rostislav Matulík. Ten má zase nepříjemný úkol, jak vysvětlit mediální otočení Německa, které není tak hloupé jako česká média a na Ukrajinu opravdu vyjelo. Viz vyšetřování Majdanu a reportáž Das Erste v článku Na Majdanu stříleli zločinci a zabíjeli demonstranty zezadu. Němci mají bohužel zkušenosti s fašismem i se současnou americkou demokracií, kterou naplno odposlouchává NSA, včetně telefonu Merkelové. Na rozdíl od české žvanírny a manipulací nesmí Němci udělat v politice zásadní chybu, v sázce jsou jejich hospodářské zájmy a politické vztahy s Ruskem. Proto si začali dávat pozor jak na to, co se na Ukrajině skutečně děje, tak na svá mediální vyjádření. Putin je prozatím v krizi velmi zdrženlivý. Tradiční osa Berlín-Moskva proto bude mít velkou budoucnost v EU ovládané politickými hlupáky, jako je Barroso a spol.


Zběsilé piruety Respektu

Na závěr zmiňme kdysi slušný časopis Respekt, který dnes žije na jiné planetě. Jeho psavci ukazují smutný příklad ideologické zaslepenosti, hodné tak roku 1950 s poúnorovými procesy KSČ. Vrcholem jejich hlouposti je hlasitý údiv, že lidé vidí věci jinak než oni, dokonce i jinak než občané EU a USA.


Jan Macháček v Respektu napsal: "Chce to také politické lídry, kteří mluví jasnou řečí. Češi tradičně dají na svoji hlavu státu a můžeme si být jisti, že Václav Havel by jasnou řečí mluvil. Bývalý prezident Václav Klaus má názory na Putina a Ukrajinu přesně opačné, než by měl Havel." Měli-li bychom celý článek shrnout, tak Češi (a nejen oni) jsou zmateni, protože si neudělali ten názor, který jim vnucujeme. Je to nevděčné plémě, kterému se stýská po normalizačních plných hrncích a ruské nadvládě. Ještě že jsou v Evropě alespoň bojovní Poláci.


Ať žije ideologická paranoia placená českými oligarchy. Smutný je fakt, že podobné hlouposti matou hlavy spoustě jinak kritických lidí, kteří žijí z minulé slávy tohoto plátku.


Jeden odpíchnutý Klaus na závěr

Situace ve světě, potažmo na Ukrajině, je všechno možné, jen ne černo-bílá. Je třeba přesně sledovat jednotlivé kroky a celkovou linii všech aktérů, a to bez ideologických brýlí a nálepek. Nevinné oběti musí novináři a média hájit absolutně, protože to je naše morální povinnost k umučeným svědkům etnické či ideologické nenávisti. Příkladem tohoto diferencovaného postoje je amnestovatel jím instaurovaných tunelářů, důchodce Václav Klaus. Tento prozatím netrestaný český politik má dnes částečnou pravdu v tom, že Rusko hraje v konfliktu spíše pozitivní roli a že situace není tak jednostranná, jak to líčí česká média. Trapné na celé věci je fakt, že mu musíme dát za pravdu.

 

Převzato z e-republika.cz