V dnešní době nás obklopují chytré věci.
Chytré hodinky, chytré telefony, chytré televize, chytré lednice. Existují dokonce chytré žárovky, které přesně vědí, kdy se mají rozsvítit. Zkrátka – všechno je chytré. A chytrých věcí stále přibývá: Řídí domácnost, plánují den, hlídají zdraví… a pomalu i život.
Před třiceti lety jsme žádné chytré věci neměli. A přesto, světe, div se – fungovali jsme.
Existovali a existují chytří lidé. Učitelé, lékaři, vědci… a občas i student, který nepotřeboval aplikaci, aby věděl, kolik je sedm krát osm.
Tehdy byly chytré hlavy. Dnes jsou chytré věci. A nabízí se jednoduchá paralela: Když nebyly chytré věci, byli chytří lidé. Když jsou chytré věci, lidé už tolik chytří být nemusí. Možná jde o spojité nádoby.
Pomalu, nenápadně… ale jistě
Každý nový „smart“ přístroj nám vezme malý kousek přemýšlení. Ne naráz. Pomalu a nenápadně. Nejprve si nepamatujeme telefonní čísla. Pak už ani cestu domů. Dnes bez navigace netrefíme ani k babičce. Zítra si možná bez asistenta nevzpomeneme ani na to, co jsme si vlastně mysleli.
Když věci začnou rozhodovat za nás
Chytré hodinky nám řeknou, kdy máme vstát. Telefon nám řekne skoro všechno a s AI úplně všechno. Algoritmus nám řekne, co si máme myslet. A chytrá lednice nám připomene, že jsme tlustí. Až se jednou aplikace rozhodnou, že vybočuješ – že necvičíš, že jíš špatně, že se chováš divně… Možná ti neotevřou ani tu ledničku. Pro ně to bude akt zodpovědnosti. Pro tebe začátek digitálního vězení.
Konec spontánnosti.
Konec chyb.
Konec svobody.
Umělá inteligence nepřišla s fanfárami. Přišla tiše. Nejprve pomáhala vyhledávat informace. Pak začala psát texty. Pak kreslit obrazy. Pak skládat hudbu.
Dnes radí politikům, marketérům i studentům, co mají odevzdat jako vlastní práci. AI dnes dokáže generovat odpovědi rychleji, než si člověk stihne položit otázku. A to je možná ten problém. Ne že by byla příliš chytrá. Ale je to příliš pohodlné.
Stačí položit správnou otázku…a přemýšlení můžeš vynechat.
Pohodlí jako zabiják myšlení
Pohodlí není jen výhoda. Je to konkurence myšlení. Nemám strach z umělé inteligence. Ta alespoň ví, že je umělá. Mám strach z lidí, kteří se jí bezvýhradně svěří.
Z těch, kteří přestanou pochybovat, protože „to přece spočítá algoritmus“.
Z těch, kteří přestanou hledat, protože „to přece vygooglí“.
Z těch, kteří přestanou tvořit, protože „to přece vygeneruje“.
Nástroj, nebo berle?
Umělá inteligence může být nástroj. Ale také berle. A rozdíl je jednoduchý: Nástroj používáš, o berli se opíráš.
Dříve jsme se báli, že stroje získají vědomí, dnes to spíš vypadá, že ho lidé ztrácí.
Největší revoluce AI možná nebude technologická, ale antropologická. Nezmění jen způsob práce. Změní vztah člověka k vlastnímu myšlení, kreativitě i svobodě.
- Článek vyšel původně na https://degener.cz/
