Zpráva o stavu současné vědy a její aplikace v životě není příliš povzbudivá.
Jedním z nejkřiklavějších příkladů je genderová teorie, která vznikla v západním světě a zabývá se otázkou pohlaví. Zatímco biologie člověka má v této otázce jasno – existují dvě pohlaví, mužské a ženské, která se výrazně liší nejen zevními pohlavními znaky, ale především vnitřní genetickou odlišností. Zatímco muži mají chromozom (nositel genů) XY, ženy chromozom XX. Rozdílnost pohlaví je tedy nepopiratelně biologicky dána.
Současný trend v podstatě tento vědecky prokázaný poznatek popírá. Teorie transgenderismu, který se zabývá jedinci, jejichž genderová identita není v souladu s pohlavím, jsou teorie „pavědecké“, po vzoru nechvalně známého sovětského vědce Trofima Lysenka, který odmítal existenci genů a zdůrazňoval, že dědičnost je založena na vzájemném ovlivňování mezi organismem a prostředím, které ho obklopuje.
Argumentace typu muž se cítí být ženou apod. postrádají jakoukoli logiku i pro každého laika. Jak se muž může cítit ženou, když jí nikdy nebyl? Tyto teorie jsou nicméně uplatňovány v praxi a z mužů se stávají pomocí hormonální léčby ženy a naopak, ale jen vnějšími pohlavními znaky. Vnitřní biologická výbava zůstává beze změny, transgender muži mají ve své genetické výbavě stále ženský chromozom XX a transgender ženy mužský chromozom XY. Jsou to jacísi nepovedení lidští kříženci, které historie a věda nepamatuje. (Existuje řada odborných studií o psychických problémech těchto jedinců, sklony k depresí etc.) Na své si však přijdou farmaceutické firmy a lékaři, kteří za léčbu a operace měnící pohlaví berou jistě nemalé částky. (Pozor: u nás změnu pohlaví ve výši cca 160 000 Kč hradí pojišťovny.)
A teď od genderové „pavědy“ k samotné vědě, především genetice. Můj otec, který pracoval v Ústavu fyziologie a genetiky hospodářských zvířat ČSAV, se celý život věnoval genetickému šlechtění zvířat, které bylo vždy motivováno prospěšností pro společnost, např. zlepšení odolnosti dobytka v horských oblastech, zvýšení dojivosti, plodnosti apod. Tedy pro lidskou populaci veskrze pozitivním a užitečným záměrem, o což se věda v pozitivistickém vnímání vždy snažila.
Dnes dělají někteří vědci pokusy pro „pokusy“. Američtí vědci spolu s čínskými například implantovali makakům lidský gen. Ptám se proč? Jaký přínos to pro současnou společnost má? Týmy vědců po celém světě se věnují výzkumu a vývoji umělé inteligence. Stejná otázka. Proč se naopak daleko více nevěnují výzkumům demence (především Alzheimerovy choroby, kterou jen u nás podle odhadů trpí 150 tisíc lidí (Neurolog z motolské nemocnice mi dokonce řekl, že takový nárůst, jaký zaznamenal v posledním desetiletí, nepamatuje, a hovořil o epidemii.). V celosvětovém měřítku jsou to miliony nemocných a jejich počet stále stoupá. Pro společnost představují obrovskou ekonomickou a sociální zátěž a prognózy do roku 2050 jsou hrozivé.
A teď zpátky k umělé inteligenci. Jaký je její společenský „přínos“? Převažují pozitiva nebo negativa? Evidentně to druhé, umělá inteligence připraví o práci miliony lidí, kteří budou závislí na sociálních dávkách, na něž nebudou ve státních rozpočtech peníze. Tito lidé budou s největší pravděpodobností také trpět různými psychickými poruchami (ztráta zaměstnání u mnohých lidí vyústí v deprese, poněvadž ztratí pocit užitečnosti a smyslu života vůbec). Nezbývá se než ptát, co se stalo s vědou, jakým cílům slouží, a proč se sami vědci proti podobným (často protispolečenským, nehumánním až zvráceným) experimentům nepostaví?
5 komentáře