Ne tedy jen do Druhé republiky (1. 10. 1938 – 14. 3. 1939), která školní učebnice dějepisu a literární výchovy z republiky první nepřepisovala, nezakazovala školám mluvit o národním obrození, o Čelakovském a jeho písní ruských, o panslavismu, nenutila ministerstvo školství přepisovat školní osnovy republiky první. Ne nic takového zrůdná vláda Beranova druhé republiky nečinila, všeho toho jsme se dočkali až v republice pohavlovské a to od naší oficiální zpravodajské organizace – Bezpečnostní informační služby (BIS). Ta, zosobněna svým ředitelem Koudelkou, vykonala v minulých dnech cosi jako demarši u současného ministra školství Plagy (ANO), aby jej ke shora uvedeným požadavkům dotlačila.
Ale pozor. Aktovka, s níž pan Koudelka do ministrovy pracovny vstoupil, neobsahovala jen požadavky shora uvedené, ale celou řadu požadavků dalších. Ředitel BIS, zcela určitě v tuto chvíli podoben Reinhardu Heydrichovi, českému ministrovi školství dále objasnil, že současné české učebnice a školní osnovy vykreslují německou kulturu a německý vliv v českých zemích neobjektivně a nepřátelsky, což je prý následek sovětského pohledu na věci. S tím je samozřejmě nutno co nejrychleji – a to už do začátku příštího školního roku – skoncovat.
Mnichov, pane ministře, řekl představitel kontrarozvědky ministru školství dále, se už nebude žákům předkládat jako zrada, ale jako diplomatická dohoda, a český vojenský odboj se v učebnicích i osnovách přesune z Východu na Západ, tzn. od Svobodovy armády v SSSR k českým letcům v Anglii. Boje u Dukly se napříště popíší jako úkladný masakr českých vojáků zosnovaný na příkaz sovětské vlády, a květen 1945 se vykreslí tak, že Prahu mohli už dávno a dávno před 9. květnem osvobodit Američané, ale Stalin jim to zakázal. (Že ve skutečnosti bylo osvobozovací území v zájmu zabránit chaosu při styku spojeneckých armád už dříve rozděleno dle plánu Eclipse do čtyř sektorů, z nichž každý sektor byl přístupný jen jedné ze čtyř spojeneckých armád, se v nových učebnicích pochopitelně zamlčí). No a Pražské jaro, pane ministře, nebude už napříště žádným svátkem komunistického reformního hnutí, ale lidovým hnutím za svobodu.
Tím pan Koudelka své expozé u ministra školství skončil, a ten jej, představte si to, z kanceláře nevykázal a nehnal ho svinským krokem z Malé strany až do Stodůlek, ale srazil paty a údajně prý prohlásil, že některé z požadavků BIS jsou oprávněné.
Myslete si o tom, co chcete. Ale já vím i cítím jen jedno. Říká se tomu déja vu. Ta sprostota, ta blbost, ta faleš, ty jsou mi přece povědomé. Ano, vždyť jsem to všechno už jednou prožil. Před necelými osmdesáti lety. Za Protektorátu.
Stanův komentář: Koluje na twitteru: Od nového školního roku prý bude předmět „dějepis“ přejmenován na „dějeBIS“.
11 komentáře
Jan Palach nesnesl ztrátu perspektivy, která zvolna vycházela najevo v činech politiků. Přitom ta ztráta byla v mnoha směrech přijatelnější, než dnešní vývoj , země již rozvojové.
Tiskovina Zprávy, resp. ,,Fltáfa“ byly propagandistické zmetky, které neměly být brány vážně. Ještě po létech jsme mezi spolužáky používali syntaktické chyby, odposlechnuté z rádia. Ale beznadějnost tehdejší atmosféry vnímali všichni od puberty výše. Oprávněně. Nastupovala generace ,,stvůr bez tváře“
– dnes známe jejich děti z řad podnikatelů- a ,,sto černých let svítilo hvězdou jedovatou“, alespoň tak jsme to vnímali. Od té doby , krom krátké naděje, se sto černých let změnilo na dobu neurčitou a hvězda svítí dál.
Lépe než já ukazuje neúčinnost sebeobětování plamenem ve svém článku na NR Jiří Jírovec. Upozorňuje též, že cenzura, jejíž zavedení bylo předmětem protestu, byla zavedena později (její šéf se jmenoval příslovečně Vohnout). Následovalo hledání podvodu v činu, kde vše bylo poctivé, včetně omylu, že příklad otřese společností. ,,Stvůry bez tváře “ poučovaly veřejnost o existenci studeného plamene, na nějž Jan Palach spoléhal.
Dnes víme,že efektivnější řešení , než zápalná oběť je emigrace, například kolem dnes již miniaturní Škodovky naleznete nabídky, kde Siemens hledá vývojáře. Pro národ je to sice tak trochu odchod z dějin, ale návrat je možný . Ve vlaku z Prahy do Chebu se podívejte do oddělení pro matky s dětmi , bude tam alespoň jedna , která jede do Německa. Bude mít u sebe bilinguální dítě, které s vámi bude hovořit německy, česky pouze s matkou. Z hlediska osvojení obou jazyků je to zcela správně.
http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/lide-v-plamenech-aneb-jen-vyvolene-je-potreba-oslavovat.html
Kult horicich lidskych pochodní …. nový odkaz sametové zrůdy.
Jednak ta poslední není asi poslední … a jednak ukázka , kam vede obskurní propaganda.
Orwell by nestačil žasnout. Vymyslet něco takového vyžaduje zvláštní myšlenkový rádius.
Česká TV kraksna = česky DEEP STATE.
S tím zmuzeme něco jen my lidi. Přestat to platit s požadavkem na celkovou generální revizi toho katastrofálního molochu navadejiciho k sebeupalovani.
https://aeronet.cz/news/videl-dokument-o-palachovi-na-ceske-televizi-a-tak-se-rozhodl-ze-se-jeho-cinem-inspiruje-anebo-se-upalil-na-protest-proti-migraci-prinesl-si-cedulky-s-arabskymi-napisy-a-krizi-a-pote-se-zapalil/
Včera se čtyřiapadesátiletý muž polil hořlavinou a zapálil před sochou svatého Václava.
Dnes – před Národním divadlem další…
Tohle se ve zdravé společnosti neděje.
A co na to slovenští čučkaři. Zavřou redaktory sputniku?
https://cz.sputniknews.com/slovensko/201901178959327-blaha-facebook-novinare-politici-diplomova-prace-nazor/
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Tereza-Spencerova-Rusove-maji-vystarano-sny-Mirka-Topolanka-jsou-pryc-BIS-Brany-blazince-se-oteviraji-stale-vic-567002
„Co se týče morálního rozkladu společnosti, nemyslím si, že je to tak zlé, jak nám vytrvale sugerují veřejnoprávní média a jejich apoštolové. Nedostatkem mravnosti a ztrátou zdravého rozumu zatím většina národa netrpí, což lze sledovat v debatách na internetu, které průběžně čtu.
Zmíněným rozkladem jsou postiženi spíš ti, co nadšeně tleskají při ničení státních symbolů. Nejspíš jim chybí i pud sebezáchovy a znalost historie, když nechápou, že dehonestací symbolů a veřejným napadáním politiků to vždy začíná, przněním národního jazyka a paměti pokračuje a porážením hraničních kamenů vrcholí. Fašismus je jako chameleon, dokáže svůj vzhled přetvářet podle svých úmyslů a potřeb. Na rozdíl od chameleona, který o svém jménu nerozhodl, má ještěr fašismu i další krytí a pokaždé se z hlubin vynoří pod jiným jménem.“
Jinými slovy je to vlastně to, co tvrději a adresněji tvrdím už od doby Kalouskovy hrůzovlády. Ti, co dnes se zalykají nad ohrožením demokracie, nad tím, že nám vládne oligarcha, si sami toho oligarchu stvořili tvorbou a participací systému, kterému nadšeně tleskali za neustálého pošlapávání historie, neustálého plivání na národ. A ti, kterým současný prezident a předseda vlády jsou nejvíce trnem v oku, jasně dokazují, že chameleon v jejich podání se neštítí ničeho (dehonestací to jen začíná) a tak to, co dnes spojuje celý tzv. Demokratický blok a jemu spřátelené myšlenkové proudy, je ryzí FAŠISMUS.
Jedno však mají obyčejní lidé, kteří politiku moc nesledují nebo ji sledují jen hodně na povrchu v odlesku korporátních médií, společné bez ohledu na to, zda věří víc papouškům cizích korporací či generálnímu štábu NATO nebo papouškům Agrofertu. Pokud zvítězí korporace nad občany, jistojistě dříve či později dojde k hlubokému zklamání všech dolních 10 milionů občanů.
„Demokraticky cítící občan přijímá výsledky voleb jako fakt. Ví, že každé volební vítězství je časově omezené, že za čtyři roky budou další volby, a proto se snaží kriticky sledovat práci nejen těch, co jsou momentálně u kormidla, ale i těch, co zůstali v opozici, aby věděl, komu dát hlas příště. Pochopitelně však může nastat situace, kdy i v průběhu jednoho volebního období pokládají občané za svou povinnost vyjadřovat ostrý nesouhlas s některým chystaným zákonem – jako zmíněné církevní restituce – a vyjdou do ulic s transparenty nebo hromadně podepisují petice. Lidé, kteří demonstrují proti jednotlivým politikům a vyjadřují svůj odpor anglicky psanými jednotnými letáky nebo červenými kartičkami, jsou ale jenom nástrojem používaným k rozpoutání chaosu. Je ubohé, když jsou při takových akcích zneužívány i děti. Zatím je to neúspěšný nástroj, neboť zadavatelé těchto v uvozovkách demonstrací mají zřejmě univerzální metody pro vyvolávání státních převratů, a specifika české národní povahy jsou jim nepochopitelná. Asi nečetli ani naše dějiny, takže jim uniklo, že do vytipovaných obětí soucitný Čech, Moravan a Slezan ze zásady nekope.“
—
„Pokud se pan Farský cítí být Pýthií, pak zřejmě svou věšteckou trojnožku postavil ke špatným pramenům. Spíš si ale myslím, že jeho věštění je jen toužebným přáním. Premiér nepadne, dokud bude mít podporu svých voličů. A těm je jeho minulost lhostejná, momentálně v něm vidí Jánošíka. Samozřejmě, že se voliči Andreje Babiše mohou dočkat velikého zklamání a následného krutého prozření, pokud k nám začnou proudit takzvaní uprchlíci a stane se to zřetelným jevem i v menších městech než je Praha či Brno. V tom případě už ani nejfikanější mediální poradci, kterými premiér disponuje, nenajdou vhodná slova, jimiž by se to dalo okecat.“
Domnívám se, že v jedné věci má náš slavný tzv. Demokratický blok se všemi jeho ideovými příznivci, mezi které náš vrchní čučkař dokonale zapadá, pravdu. DEMOKRACIE JE OHROŽENA.
Ale zcela jinak můžeme chápat tohle ohrožení demokracie. Mohli bychom samozřejmě diskutovat o tom, zda tu nějaká demokracie vůbec je, zda již dávno nežijeme v korporátním fašismu, jak popisuje v desítkách článků pan Umlauf. Jsou názorové proudy, které tvrdí, že žijeme pod diktátem Bruselu. Včera jsem na om odkazoval pěkný článek docentky Švihlíkové, kde mimo jiné připodobnila to, že když se u nás mluví o demokracii, tak se tím vlastní myslí dobrovolné otroctví. A to může mít také víc rovin (lidé nevědomky dobrovolně po 89 roce přijali model, kdy jsou nuceni pracovat s nízkým ohodnocením jejich práce a aby vůbec nějakou měli, přistoupili kolikrát až na otrocké podmínky – a druhá rovina, kterou jsem nastínil ve veršovánkách necelé 3 roky zpět, že jsme v roli dobrovolných otroků při tzv. plnění spojeneckých závazků zde: http://outsidermedia.cz/castusky/)
Dlouhodobě se co se týče demokracie shoduju s názorem, který vyjádřila paní Procházková v pondělí na parlamentních listech. Budu citovat dvě kratší pasáže z delšího velice zajímavého rozhovoru, které komentují, jak se projevuje a v čem spočívá fašizace. V dalších komentářích uvedu odpovědi na otázky :
Stále znovu a znovu se objevují výzvy k odporu proti současné vládě. Jak se Češi umí smířit s výsledkem demokratických voleb?
—
Poslanec Jan Farský věští konec hnutí ANO. V souvislosti s Andrejem Babišem mluví o jeho pádu, o „shnilých základech“ a temné minulosti. Jenže i poté, co Babiš skončí, po něm podle Farského zůstane morální rozklad společnosti a škody za desítky miliard. Padne Babiš?
Nastává opět etapa,kdy světový názor bude tvořen v rodinném kruhu. Samozřejmě pouze v rodině kde sebevědomost a svobodný přístup k informacím je samozřejmostí. Schopnost kritického myšlení a nezatížený pohled na svět kolem nás není sice dán každému,ale snad není tak pozdě.