Jestliže Česká televize vyrobí jakýkoli program týkající se naší historie, můžete si být jisti jen jediným: Že totiž ani v tom nejnepatrnějším nepůjde o program, jehož cílem by snad mělo být rozšíření vašich historických vědomostí a znalostí, ale jedině o indoktrinaci, čili nálev nového evropského pohledu do vaší hlavy ukuchtěného tak, aby se ve všech ohledech kryl s Usnesením o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, přijatém Evropským parlamentem loňského září, který jako hlavní svou tezi uvádí, že 2. světová válka nezačala útokem Německa na Polsko v r. 1939, ale paktem o neútočení, uzavřeném v témže roce mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. Takže viníkem politováníhodného a hrůzného válečného konflikt není dle této teze už jen nacistické Německo, ale i SSSR a potažmo tedy i současné Rusko. Nu a protože když jsou viníci jednoho provinění dva, jsou vlastně viníky jen polovičními, což je pro Němce novým benefitem, který je v novém historickém výkladu Evropy nutno brát v co největší možné míře do úvahy. To je tedy základní rámec pro výklad moderní evropské historie, dle něhož se mají a spíš i musí historie jednotlivých evropských zemí srovnat tak, aby tento rámec v žádném svém bodu nepřečuhovaly, ale byly s ním v co možná nejpřesnějším zákrytu.
Toto snaha byla zřejmě hlavním podnětem pro zrod šestidílného cyklu Generálové, jehož první díl nazvaný Kdo s koho? jsme měli možnost shlédnout ve středu večer na ČT 2. Nu a máme-li zhodnotit nakolik splnil požadovaný úkol EU mu daný, a nakolik byl v tomto směru proti až dosud platnému výkladu naší historie novátorský, pak všechna čest. Všechno, co jste se kdy učili a všechno, co jste kdy četli, obrátil už tento první díl vzhůru nohama. Prezident Beneš byl bezcharakterní člověk a tvůrcům cyklu k potvrzení tohoto odsudku stačil jediný údajný výrok Štefánikův. Že letadlo, převážející Štefánika z Itálie do vlasti, bylo zřejmě na Benešův rozkaz sestřeleno, se v pořadu sice přímo netvrdí, ale tvůrci tento výklad šikovně naznačují dvěma informacemi: Za prvé se prý ti dva přímo bytostně nenáviděli a za druhé se prý podle generála Podhajského ke Štefánikově smrti v troskách italského letadla vyjádřil jeden nejmenovaný český politik těmito výmluvnými slovy: „Štefánik zemřel v pravý čas“.
Tolik tedy k osobě Edvarda Beneše, který to od tvůrců pořadu schytal snad ještě víc, než jsme to z rádia slýchali za protektorátu. Zato Radola Gajda, druhá šířeji pojednávaná osoba, byl frajer, který hned po Říjnové revoluci pochopil, kde je právo a spravedlnost, a navzdory váhavému postoji T. G. Masaryka, aby se legie co nejvíce možno vyhýbaly účasti na bojích znepřátelených ruských frakcí, bil bolševiky hlava nehlava, kde se mu k tomu jen naskytla příležitost. A byl to právě on, který si ze všech v prvním dílu cyklu pojednávaných osob odnesl vavřínový věnec nejzelenější.
Že byl fašistou – to už dnes zřejmě oficiálnímu médiu nevadí. A možná se tímto veskrze kladným zobrazením Gajdy už otevírá cesta, aby to už v nejbližší budoucnosti nevadilo nikomu a ničemu, protože po liberální demokracii nám už ani žádný jiný výběr historie vlastně nenabízí.
Závěr? Zvykejme si – to je možná to nejpodstatnější, co nám cyklus Generálové vzkazuje.
Stanův komentář: Přiznám se, že po přečtení článku jsem se na ten pořad podíval a… na standard ČT to ještě ušlo. Povinné odsouzení bolševismu a kopanec do Beneše a do Masaryka už člověk u „naší“ televize ani nevnímá. U toho Gajdy to bylo složitější, tam mi chybělo hlubší vysvětlení jeho „aféry“ i poválečného soudu. A docela fajn je, že se lidé dozvědí, že 1. republika byla tak trochu francouzský protektorát…
9 komentáře