Dánsko má alternativní, sociální, lacinou a demokratickou elektřinu

Článek Energetická soběstačnost a politická svoboda tvořil pozitivní odpověď na článek Proč nás Temelín zničí. Citujme klíčovou část článku o soběstačnosti a sociální energetice: „Je to rozhodnutí o bytí a nebytí občanské společnosti. Nejde o nic menšího než o naši svobodu a demokracii. K rychlému, časnému a spravedlivému přechodu na dostupnou obnovitelnou energii může dojít pouze s větší mírou demokracie, která vyžaduje, aby občané, komunity a široká veřejnost měly skutečný hlas v rozhodování.“

Jako pozitivní příklad jsme podali studii Ostrov El Hierro, budoucnost energie a demokracie, kde jsou další důležité odkazy na starší články e-republiky k tomuto tématu. Celosvětově klesla cena větrné energie ve světě za poslední 4 roky o 43 % a již nyní tvoří v mnoha zemích ekonomicky nejvýhodnější zdroj energie. Nyní se podívejme na zemi, která je půl století před Českem.

Dánsko, gigant alternativní energie

Na začátku června ministerstvo energetiky oznámilo, že země dosáhla 50 % podílu výroby elektřiny z alternativních zdrojů. A co je mnohem důležitější, zejména pro ČEZ: Energie vyprodukovaná ze zdrojů, které se nyní staví, bude v roce 2016 stát pouhou polovinu toho, kolik je cena za elektřinu produkovanou z fosilních paliv. Když průměrně fouká v Severním moři, kde jsou hlavní větrné parky, pak Dánsko s Německem má využití větrníků téměř 50 % z jejich plné kapacity. Dánsko bude 100% pokryté alternativními zdroji v roce 2050, zatímco v té době Německo plánuje pouze 60% pokrytí. K situaci v Německu viz článek Německo zapojuje největší větrné parky do sítě. Již nyní jsou celé dny, kdy celé Dánsko jede pouze na proud z alternativních zdrojů a energii z fosilních paliv pouze exportuje. Díky speciálně vytvořené přenosové síti se skandinávskými zeměmi a s Německem je celá distribuce stabilizovaná, čímž padl jeden z velkých mýtů fosilní lobby o nestabilitě proudu. Kliknutím na zde si můžete podívat na reálný stav produkce a směny energie v Dánsku se sousedními zeměmi. K datu napsání článku viz obrázek.

U nás bude Topolánkova J&T předělávat ztrátové teplárny na spalovny odpadu a místo třídění bude zemi zamořovat dioxinem s tím, že těmito „lokálními zdroji“ si budujeme soběstačnost. Inu „svěží vánek, Topolánek“, jak pravilo jeho volební heslo pro ODS a dnešní lobbistická realita. I tak lze lhát občanům a sobě do kapsy o decentralizaci energetické produkce.

Vznik nového průmyslu, export, boom firem

Nejprve se podívejme na graf nákladů na produkci elektřiny podle místa výhodnosti dané větrem. Graf je spočítán podle reálných výsledků dnes již technologicky zastaralé generace větrníků starých 10 let, které ovšem budou dalších 20 let v provozu. Ty dnešní mají mnohem vyšší účinnost, menší hlučnost a také delší životnost.

Pro nás je z hlediska demokratizace energie jako rozhodující ukazatel graf tzv. „sociálních nákladů“ na výrobu energie, který je v případě alternativní energie neporovnatelný s konvenčními zdroji.

V Dánsku to znamenalo rozvoj nového výrobního odvětví, které je stejně precizně propojené jako celá energetická síť. Podívejte se na podnikové a jiné vazby nezávislých výrobců turbín na dvě největší dánské firmy Siemens Wind Power a Vestas Wind Systems.

Černé tečky znamenají, že firmy kooperují pouze s centrálními institucemi, a jinak jsou ve své firemní politice zcela nezávislé. Modré zasíťování tedy ukazuje jak složitost vztahů, tak i vznik nového monopolu.

Poslední graf ukazuje, že jak investice do dánských firem, tak i vlastní dánské vlastnictví je vysoce ziskové, protože většina firem svou produkci exportuje v průměru z asi 20 %.

Politický boj za alternativní zdroje v Dánsku

Všechno začalo u místních aktivistů, především v Nordic Folkecentre for Renewable Energy založeném v roce 1983. Tyto feministky a demokratky se po katastrofě v Černobylu rozhodly, že budou bojovat za zrušení závislosti na jaderné energii dovážené především z Německa. Od roku 1980 začala místní družstva a záložny postupně budovat místní zdroje a od roku 1980 tehdejší sociální demokraté dali 30% podporu produkci z nezávislých zdrojů. Tyto tři proudy (aktivismus, družstva, podpora levicové vlády) začaly rozvoj dnes nejúspěšnějšího podnikání v Dánsku. Nová volba sociálních demokratů v letech 1993-2001 v různých koalicích byla zlatou dobou budování sítě. Produkce elektřiny stoupla 3x, z 1,200 na 4,100 GWh. Celých 85 % této produkce vlastnila družstva a družstevní záložny. Zdroje vyráběly už tehdy 12 % celé spotřeby pro celkem 1.2 miliónu domácností. Produkce ekologicky čisté, nezávislé a alternativní elektřiny se stala zdrojem komunitního bohatství obcí a spolků.

Nástup pravice od zlatých let světové neoliberální hrabivosti znamenal dvojí. Zpomalení investic do lokálních alternativních zdrojů na jedné straně a naopak vznik mohutného monopolu velkých větrných parků v Severním moří, které již nemohou financovat malá družstva. Ty tedy postupně ztrácejí podíl na výrobě, protože vyměňují staré turbíny za nové již ve spolupráci s velkými firmami a tvoří jen malou část investic do velkých větrných parků. V každém případě to byla občanská základna, které probojovala tuto změnu a za ní stála málo zkorumpovaná demokratická strana. U nás tyto podmínky naplněny nejsou: lidé ani nevědí, že jsou otroky energetických korporací a česká sociální demokracie je prozatím zkorumpovaná až na půdu.

Převzato z e-republika.cz