Fenomén Trump

Jako meteorit prorazil multimiliardář – oligarcha Donald Trump, jehož volební kampaň byla financována kromě jiných oligarchy bratry Kochovými, do nejvyšších pater americké politiky.

Jeho volební kampaň získala velkou podporu amerického voličstva především tím, že byla protestní, kritická vůči nejrůznějším dlouhodobým mediálně přehlíženým a tabuizovaným nešvarům v americké politice. Donald Trump vzbudil u velkého počtu lidí naději a očekávání (ostatně nebyl jediný tohoto druhu – poslední podobný předtrumpovský  prezident byl Barack Husajn Obama, který nastoupil na pomyslný trůn po katastrofálním prezidentském expozé George Bushe juniora.

Za základní nosné teze Trumpovy politiky, které mu získaly přízeň veřejnosti, by se daly považovat především – antimigrace, zlepšení vztahů s Ruskem, zejména v oblasti vzájemného obchodu a pokud jde o politiku – spolupráce při řešení globálních problémů s RF tam, kde se na tom obě strany dokáží vzájemně shodnout, nevměšování do vnitřních věcí jiných států a konec politického aktivismu v jiných zemích, snížení daní podnikatelům, návrat „ztracených synů“, t.j. velkých nadnárodních společností zpátky do USA, zrušení všeho z předešlé politiky co zavání levicovostí – především nedotažené zdravotní reformy známé jako Obamacare, která měla zpřístupnit zdravotní péči všem Američanům a současně uchovat privátní zisky soukromých farmaceutických firem a soukromých zdravotních pojišťoven, naplnění hesla  USA First a obecně zlepšení postavení amerických občanů v USA.

Dnes má Donald Trump za sebou přibližně týden v úřadu – mnoho toho již stihl provést a na základě jeho výroků jako aktivního politika s výkonnými pravomocemi lze již provést první hodnocení Trumpovy reálné politiky a dovodit, co lze od tohoto podnikatele – politika očekávat v budoucnosti.

Myslím, že v první řadě je potřeba si uvědomit, že Donald Trump nepředstavuje systémovou alternativu ke kapitalismu. Koneckonců sám je oligarchou a těžko lze od něj očekávat, že si bude řezat  pod zadkem tlustou šťavnatou větev, na které sedí. Za druhé bychom si měli uvědomit, že D. Trump představuje konzervativní pravicovou opozici vůči liberální pravicové politice přetřené lehkým sociálním nátěrem, podstrojující v jakémsi globálním internacionálním bratrství nadnárodnímu kapitálu. Jde o dvě různé systémové odrůdy pravice. D. Trump není ani v nejmenším žádným levičákem.

Jaké tedy byly Trumpovy první kroky v reálné politice?

• Schválil výnos o stavbě zdi (nahrazující plot) na hranici s Mexikem a o omezení vstupu občanům ze sedmi muslimských zemí do USA – prý z důvodu hrozící hrozby terorismu. Ze zemí, které USA pomohly rozvrátit (s výjimkou Íránu, na který má Trump kvůli íránské nezávislé politice  pifku). Občanům islámských zemí, které jsou přímo ideologickým semeništěm a hlavním podporovatelem islámské rozpínavosti a terorismu, jako je S. Arábie (která je mimo jiné v podezření, že by mohla mít něco společného s 11/9/2001), ve kterých má D.Trump podnikatelské aktivity, přístup do USA nijak neomezil.
• Zrušil zdravotnickou reformu známou jako Obamacare.
• Tvrdě vystoupil proti mediálním „Fake news“ (to je citace).
• Tvrdě  slovně vystoupil proti sorosovským politickým ZISKOVKÁM, které mezi jiným stály za organizováním protitrumpovských volebních aktivit.
• Prý připravil „dekret“ o narovnání vztahů s Ruskem – detaily ovšem nejsou veřejnosti známy – a srdečně prý telefonicky pobesedoval s ruským prezidentem. Taktéž prosáklo, že „neaktivistický“ Trump prý chystá pozemní vojenské angažmá v ruské zóně vlivu – t.j. v Sýrii. Kdoví jestli si vyžádal svolení syrské legitimní vlády, která se vojensky obrátila o pomoc v boji proti terorismu  právě na Rusko.
• „Neaktivistický“ prezident Trump prý prohlásil, že USA měly v Iráku vojensky zasáhnout, takže v podstatě souhlasí s násilným postupem Bushe juniora a jeho administrativy v Iráku, a že tam měly vojensky setrvat.

Z prohlášení Trumpa lze dále dovodit , že dojde k vyostření vzájemných vztahů USA s Čínou – jednak v ekonomické oblasti, ale i v politické oblasti (otázka Jihočínského moře, Spratleyho ostrovů, Tchajwanu atd.). Jakým způsobem chce Trump vrátit nadnárodní giganty z jejich zahraničních eldorád a co by způsobil americký izolacionismus a obchodní a celní embarga, kupř. vůči dovozům zboží z Číny, jaké by to mělo sociální dopady na nejchudší Američany, co by se odehrálo ve finanční oblasti zejména v oblasti zahraničního dluhu USA vůči Číně, to se můžeme pouze dohadovat

Trump také požaduje navýšení výdajů členských zemí NATO na vojenství na 2% ročně, což zavání dalším kolem studené války – nejde o žádné rozpuštění spolku NATO, není známo, že by Trump požadoval revizi vyloženě útočné vojenské doktríny této servisní organizace USA.

Osobně se domnívám, že to poslední, co by se prezident Trump chystal provést, je znovuotevření a transparentní vyšetření událostí z 11/9/2001. Významně by tím poškodil nejen svá podnikatelská angažmá v Saúdské Arábii a u jejich satelitů z řad sunnitských islámských zemí, ale významně by tím ohrozil i postavení dolaru (navázaného na prodej ropy) jako světové měny a šťavnaté americké zbrojní vývozy do sunnitských ropných monarchií. Znevěrohodnil by tím také veškerou zahraniční politiku USA navazující na události z 11. září 2001. Došlo by taktéž k otevření otázky odpovědnosti zpravodajské komunity a Pentagonu za 11. září.

Avizované snížení daní podnikatelům, s tím související omezení sociálních programů, které se dá od pravicového politika očekávat v podmínkách přicházející 4. technologické revoluce, zajisté přispějí k další majetkové polarizaci, k růstu bezdomovectví a ke zvýšené nezaměstnanosti.

Závěr

Fenoménu Trump a nástupu krajní konzervativní pravice otevřely cestu uměle vytvořená zástupná politická témata, ke kterým patří migrace a terorismus jako důsledek imperiální politiky Západu a uměle vytvořený ruský strašák. Tato zástupná témata dočasně zastínila hlavní antagonismy kapitalismu, které ovšem nikam nezmizely a v podmínkách setrvalé systémové krize kapitalismu se budou neustále navracet jak v éře Trumpa, tak i po ní. President Trump v žádném případě není řešením hlavních problémů v nynější situaci – koneckonců sám patří k příslovečnému jednomu procentu majetkových suprelit, které si postupně přivlastňují veškerou planetu. Jestliže jedny zástupné problémy svojí politikou umenšuje, jiné (kupř. s Čínou) současně prohlubuje anebo vytváří. Je to velice kontroverzní politik, kterému zdaleka nelze věřit všechno, co nasliboval. Koneckonců každého politika je potřeba hodnotit  nikoliv podle slovního květu, ale podle konkrétních politických plodů. Uvidíme, jak to bude dál.