A až tu frontu vystojí podepíší prohlášení o dobrovolnosti. Uvědomují si absurditu svého jednání?
Někteří z nich se už na základce přihlašovali do „dobrovolně-povinných“ předmětů a tak už jim to možná ani tak absurdní nepřijde.
Hmmm… Odmítám to – ale dobrovolně to udělám.
Svoboda, kterou si národ vycinkal klíčemi na náměstích.
Třicetileté praní mozků nese své plody.
Lze ještě vůbec očekávat že se lidé s takto zlomenou vůlí dokáží někdy postavit za nějaký národní zájem? Říká jim vůbec něco pojem: „Svobodná volba“?
Jak se asi cítí takto donucený taťka když mu děcka doma připomenou: „Hele a neříkal jsi že se tou šmakuládou nikdy opíchat nenecháš?“ Jak se vymluví, aby nevypadal jako ten co si „nevidí do huby“?
A co, stejně dobrovolně, podepíše příště?
Převzato z ostrova Janiky
51 komentáře