Články

Hornické vdovy

Stan2572 zhlédnutí

Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy životů tragicky poznamenaných „bojem o teplo našich domovů“ na pozadí historických proměn Československa a České republiky.

Pokud už jste dlouho nedrželi v ruce knihu, kterou si poté přečtete jedním dechem, mám pro vás, milí čtenáři, jedno doporučení. Jmenuje se „Hornické vdovy“ a přináší autentické příběhy s bohatě ilustrované dobovými fotografiemi a dokumenty.

Osm žen, osm tragédií, jeden region. Kamila Hladká, autorka knihy, vedla dlouhé rozhovory se ženami horníků, kteří zahynuli v práci. Nejstarší dvě, Olga a Květa, přišly o manžela při velkém důlním neštěstí na havířovském dole Dukla, k němuž došlo v červenci 1961 a zahynulo při něm 108 horníků. Nejmladší Ivana přišla o bývalého manžela v dubnu 2013. Přišel o život při náhodném úniku metanu na dole ČSM ve Stonavě.

Hovoří ženy různého věku, s rozdílným temperamentem a celkovým přístupem k životu, přesto je něco spojuje: přímočarost a upřímnost výpovědí, zemitost, pragmatismus, věcnost, absence sebelítosti. Hovoří Květa, 78 let:

Můj bratr dělal též na Dukle a jel na noční šichtu. Měl štěstí, měl mít taky odpolední, ale změnil si to. Přijel ke mně: „Květo, byl jsem se dívat v kolovně a Laďa tam má skútr. V dole hoří, on tam zůstal.“ To byla první zpráva. Mně by se krve nedořezal. Všichni sousedi, všichni lidi jsme byli celou noc venku na ulicích a čekali jsme. Někteří letěli k Dukle, ale já jsem nebyla schopná jen jsem říkala: „To není možné, to není možné. Musí je zachránit.“ V noci jsme ještě nic nevěděli. Bratr byl se mnou, další služba už nenastoupila. Potom k nám ráno přijeli a řekli, že tam zůstalo tolik chlapů a že manžel je dole taky. Bylo to hrozné, hrozné…

Zůstalo jich tam pře sto. Já jsem znala každého. Můj strýc dělal záchranáře – ti tam hned jeli a on říkal: „Květo, ti havíři tam jsou. Je to zaplynované, museli je zazdít, aby to nevybuchlo. Kdybys věděla, tam chlapi ještě žili, řvali, a oni to museli zavřít.“ Měla jsem strašnou zlost. A všecko ten dispečer. Chlapi volali zdola, že je tam smrad, že je tam plyn, ale on říkal: „Neblbněte, já tam sjedu.“ A taky tam zůstal. Z těch chlapů nezbylo nic. Ostatky identifikovali podle masky a lampy. V té rakvi není žádný Laďa, oni shořeli.

Ostravsko-karvinské doly vydaly své bohatství a dnes se postupně mění na muzea a památníky těžké a nebezpečné „roboty“. Je dobře, že kniha „Hornické ženy“ zachová památku na bezejmenné hrdiny „socialistické“ i „kapitalistické“ práce, i na ty, kteří na ně v dobrém vzpomínají.

Knihu vydalo nakladatelství Dcera sestry, kde si knihu můžete též objednat.

HLADKÁ, Kamila. Hornické vdovy. Želešice: Dcera sestry, 2019. ISBN 978-80-906559-3-5.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Napsáno pro e-republika.cz

Related posts

Faucigate: Od „Mr. Science“ k pátému dodatku

Teroristický útok v Monaku: Podezřelá nalezena mrtvá pod Kyjevem, případ odhaluje konflikt mezi bezpečnostními složkami

Začal ÚS s realizací „plánu B“?

25 komentáře

Hudryperman 8. 6. 2021 - 18:38
Děkuji pt.Gatto /česky p.Kočko) za písničku,kterou jsem neznal.Na vojně jsem jako absolvent také prožil jeden kalendářní rok,pravda už to nebylo tak frustrující,jako když se tam ocitl 19-ti letý bažant. Na rozdíl od nicka Mirek bych si to v michálkovské fleci zopakovat opravdu nechtěl,i kdybych měl přitom omládnout jako Jan Werich ve svém Pekařově císaři. Mám silný dojem,že většina lidí,kteří to nikdy nezažili,by bez své osobní zkušenosti nikdy neuvěřili,že člověk leží 8 hodin na kouscích uhlí a kamene v prostoru, kde se tak práší,že se dá vzduch kousat,kde nevidí dál než maximálně 1 metr a přitom MUSÍ vleže pod stropem 1000m pod povrchem Země vykopat blok uhlí 8 metrů na délku a 2,40 metru do hloubky a narubané uhlí i s často upadlým kamením ze stropu přemístit na běžící pás.To vše s odřenými koleny a lokty často do krve. Šlo o jedno z nejkvalitnějších uhlí,které se posléze koksovalo a tím koksem vytápěly úřady a byty těch, kteří rádi pronášeli slogany typu : "Já jsem horník,kdo je víc ?" Odpověď : 2 horníci
idiotronic 8. 6. 2021 - 20:17
Společnost zapomněla, že v sedmdesátkách se regulovala teplota v panelácích otevíráním oken a pokud někdo otevíral a zavíral kohouty u topení, řekl mu ,,odborník" , povolaný k výměně kapajícího ventilu, že si závadu způsobil on sám, právě tím věčným ,,otevřel, zavřel". Ale na dostatku energie byla československá společnost postavena , včetně Silvestra ´78, kdy sice zavedla zimní čas, ale v Evropském kontextu na tom nebyla zdaleka nejhůř. Na nějakou dobu jsem byl převeden z konstrukční kanceláře k vykládce vagonů na elektrárně, ale myslím, že základy pro skutečný blackout budujeme teprve v současné době.
prozaik 9. 6. 2021 - 4:52
Společnost si také dodnes "nevšimla", že České dráhy, 31 let po kapitalistickém převratu, topí v mnoha vlacích od září do května a regulace tam také nefunguje jinak, než otvíráním oken. Zejména u starých "pantografů", ale i u novějších souprav. A nejde jen o větrání, to už je krok zoufalství. Jde o demenci s jakou je to topení vůbec zapínáno, když k tomu teplotně není žádný důvod. Za ty roky to jsou miliardy protopené úplně zbytečně. Plus zbytečné emise, zbytečně vyrobená energie, zbytečně vytěžené a zbytečně spálené uhlí...
Mirek 8. 6. 2021 - 18:16
Pro Gatta. Píšeš, že by by si nikdo vojnu nepřál zopakovat. Já ano. Jsem už blíže 80 jak 70 ale rád bych si to v 19 zopakoval. Na šachtě jsem jsem také rok pracoval a i rubání s jedním východem a když bylo pořeba se obrátit, tak bylo nutné vylézt ven.Nikdy jsem si neztěžoval. Bylo to na Vrbici patřilo to pod důl Stachanov. Klidně bych si to ve 22 zopakoval. Přeji všem optimizmus a dobrou náladu.
Gatta 8. 6. 2021 - 18:24
Byste mohl po šichtě honit kočky, co? :-) Nic ve zlým - věřím - ono v civilu to není lehké.
orinoko 8. 6. 2021 - 18:05
Z pražského Bredovského dvora vás zdraví S a O.
Irena 7. 6. 2021 - 18:53
Jako celek to neprošlo a jeden stále čeká na schválení...
Irena 7. 6. 2021 - 18:51
Od vítězství Lidové fronty uplynuly již téměř dva roky. Jak říkal Dessère, vše se usadilo. Viard se chlubil: „Už umím vládnout, proto si mě teď nikdo nevšimne.“ Všechno šlo jako po másle. Podniky byly zahrnuty objednávkami. Prodavačky v obchodech sotva stačily prodávat. Zmizely nadpisy „Pronajme se“; volné byty nebyly. Národohospodáři psali o konci krize a předpovídali dlouhé období blahobytu. Avšak pod pláštíkem uklidnění se skrývala obecná nespokojenost. Buržoové si dobře pamatovali červnové stávky; nemohli Lidové frontě odpustit, že se tehdy báli. Čtyřicetihodinový pracovní týden a placené dovolené – hle, kde je nutno hledat příčiny všech nesnází! To byl názor nejen návštěvníků Montignyho, ale i lidí méně zámožných, když si přečetli články v novinách. Hokynářka, která oznámila zákaznicím, že mýdlo znovu podražilo o čtyři sous, rozumovala: „Nedá se nic dělat. Páni dělníci si přece jezdi po lázních. Rolník, který vyplňoval přiznání k důchodové dani bručel: „Darmošlapové!“ Těmi „darmošlapy“ byli pro něho učitel, dva poštovní úředníci a dělníci v sousedním městečku. Ale dělníci byli také pobouřeni. Každým dnem bylo vše dražší a zvýšení mezd, jehož dosáhli před dvěma roky, bylo jim teď málo platné. Ustavičně propukaly stávky. Podnikatelé byli neústupní. Viard vyzýval k rozvážnosti. Fašisté organizovali před očima všech bojové útvary; dělníci se ptali: „Kdo bude chránit nás? Přece ne četníci, ti jen čekají na okamžik, aby se s námi vypořádali.“ Ve Španělsku se ještě bojovalo, ale fašisté odřízli Katalánsko od Madridu a dělníci hněvivě bručeli: „Zrada…“ Zrada rozežírala jako rez duši lidu. V novinách se psalo o nebezpečí války. Vídeňskou Ringstrasse projely německé divize. Všichni se dohadovali, kam se teď Hitler obrátí. Lidé se rozčilovali, hádali se večer co večer v kavárnách a potom klidně usínali. Neobyčejně studené jaro roku tisícího devítistého třicátého osmého zastihlo Paříž klidnou i zmatenou, sytou i nespokojenou. Ilja Erenburg – Pád Paříže Jojo, svět je plný hudryperů/manů. Jak v tom úryvku popsal svůj charakter, snad ani není co dodat…
Botičky od Diora 8. 6. 2021 - 8:05
Není to výjimka ani na OM - pamatujete na jiného ptáka, na "racka"? Jednovaječná dvojčata jak vyšitá - „Když to nemůžeš porazit, tak tomu snaživě podlézej a nikdy nebojuj“. Bohudík jsou i jiní. Český umělec Stanislav Sedláček daroval velvyslanectví Ruska v České republice svůj obraz „MADONNA OSVĚTIMI“: https://polk.press/storage/news/March2021/157562881_2696062553947774_5196124018261661940_o.jpg Včera, 07.06.2021, umřel poslední z osvoboditelů Osvětimi - David Dušman...Byl jedním z posledních, kdo o Osvětimi mohl hovořit z vlastní zkušenosti. Byl TAM. Z jednotky, ve které sloužil, přežilo Druhou světovou válku pouze 69 z 12.000 vojáků. https://ptel.cz/wp-content/uploads/2021/06/19_main.jpeg
Irena 7. 6. 2021 - 18:48
Tři úryvky: Začátkem července se zámožné čtvrti Paříže vyprázdnily. Dříve odkládali mnozí odjezd do lázní nebo k moři na konec měsíce z obavy, že silnice budou zataraseny a vlaky přeplněny. Ale události přinutily měšťáky, aby odjeli před obvyklou lhůtou. Odjížděli vesměs do vzdálenějších míst, na jih; tvrdili, že střed Francie bude přeplněn dělníky, kteří si vymohli placenou dovolenou. Možnost octnout se na pláž vedle topičů a zedníků docela vážně lekala ctihodné obchodníky. Noviny psaly, že lázně jsou „zašpiněny“. Kdo měl štěstí, dostal se do Švýcar nebo do Itálie. Nikdo nechtěl zůstat v Paříži; měli strach z velké manifestace, určené na čtrnáctý červenec. Kdysi ten den slavili všichni; nyní však připadla národní svátek buržoům jako triumf Lidové fronty, a Breteuilovi (fašista) přátelé, kteří uvízli v hlavním městě, kvapně stahovali z domů prapory, jen aby se neúčastnili všeobecných oslav.
Hudryperman 7. 6. 2021 - 7:07
Bylo to v létech 1958-60 v reakci tehdejšího vedení ČSR na maďarskou revoluci. Polovina studentů maturitního ročníku gymnázia ( v té době tzv.11-tileté střední školy s rozšířeným vyučováním jazyka ruského) nedostala pár měsíců před maturitou tzv, doporučení ke studiu na vysokých školách.Za rok po matuře hrozily každému studentovi dva roky vojny,která tenkrát byla běžně prodlužována na dva a půl roku,Někteří z nás se dokázali vyhnout této vojně tak,že se nechali "nalejt" na vojenská učiliště,aby se z nich stali důstojníci Čsl.Armády.Většina se ale vojně nevyhla,což v praxi znamenalo,že s nějakým studiem poté byl konec.Já jsem zvolil cestu jinou. Pokud byl tehdy odvedenec zaměstnancem OKD a pracoval pod zemí,nástup vojny se mu automaticky odkládal. Šel jsem tedy po maturitě kopat uhlí na šachtě Petr Cingr v Ostravě Michálkovicích. Ručně, vzduchovou sbíječkou těžené uhlí v tamních nízkých slojích (50 cm) v neuvěřitelných podmínkách bylo něco,co se dalo srovnat s dřinou veslařů na galérách s tím rozdílem,že zatímco galejník seděl,zde horník celou šichtu pracoval vleže a krátkou lopatou házel narubané uhlí na 100 metrů dlouhý spodní pás,který ho dopravoval na konec rubání do důlních vozíků. Při domácí a vydatné stravě jsem v prvním měsíci této hrůzy shodil z mých původních 73kg tělesné váhy 9 kg ! Nakonec jsem si musel zvyknout a vydržet to do přijímacích zkoušek na VŠB,kam jsem se přihlásil.Získal jsem totiž "důvěru dělnické třídy"a když se mi podařilo najít učitele matematiky a deskriptivy,který mne za 15 kčs/h připravil /to byly tenkrát velké peníze!/,mohl jsem úspěšně absolvovat přijímačky. Bylo to na odpolední šichtě.Vyfárali jsme z 18.poschodí jako poslední a měli jsme co dělat,abychom chytili poslední noční trolejbus.Celá naše zpožděná parta vyšla branou před šachtu a nestačili jsme se divit.Na náměstí před šachtou stálo několik policejních motorek se sajdkarem s kulomety a jednotkou po zuby ozbrojených policajtů. Nestřílelo se,ale coby člen "vládnoucí dělnické třídy" jsem se zrovna dobře necítil. Důvod ? Na šachtě Hlubina došlo k výbuchu metanu a zařvala tam úplně celá osádka i obsluha rubání.Stávalo se tak velmi často hlavně proto,že se ve snaze překračovat plán těžby a dosahovat rekordů nedodržovaly bezpečnostní principy a předpisy. Postižené rodiny a zatím ještě žijící horníci projevovali pochopitelnou nespokojenost s tím,jak se s nimi zachází a občas to dávali i vehementně najevo.Proto ta preventívní "opatrnost" policie ! Dva studenti ve stejné pozici,jako jsem byl já, pracovali právě na tom rubání,kde došlo k výbuchu.Než ten den nastoupili na šichtu,něco oslavovali,a to tak důkladně,že si toho všimnul vrátný.Prostě je na šichtu jako opilé nepustil. Druhý den mu oba šťastlivci přinesli po láhvi rumu a dlouze ho objímali. Tolik má příležitostná vzpomínka na šťastné mládí v mnohými lidmi opěvované době budování socialismu. Až po ukončení mého martyria na šachtě došlo k přejmenování ČSR na ČSSR.Asi jsem k tomu nějak přispěl...
orinoko 7. 6. 2021 - 13:38
Když jsem makal u Krátkého filmu Praha, tak jsme také mj. natáčeli v Sokolově v dole. Do díry bez výdřevy jsme měli vlézt 3. Kameraman nahlédl a vzhlédl a prohlásil - sem mě nikdo nedostane. Nicméně stalo se. Vlezli jsme tam dva - kameraman, osvětlovač ... a s námi horník. A natáčela se důlní práce proti hrdinům socialistické práce. V tom horník, který tam vlezl s námi, zařval - VEN! To byla rychlost!! Za námi sletěl celý strop uhlí a já už nevím, jestli mi rychlý výběh nenechal i druhotné následky. Následující večer jsem si s tím kameramanem rozuměl jako nikdy s žádným dalším na tomto světě. A to jsem si jinak jsem si docela rozuměl s režisérem Drhou. Zdravím.
Bety 7. 6. 2021 - 18:08
Každému studentu hrozily dva roky vojny! Jaká to hrůza! Ono ale bez vojáků těžko může existovat armáda. No vlastně může, jako ta naše dnešní, kde je na jednoho vojcla šest šarží a všech dohromady je jako do mariáše. Nebo to mělo být vyhrazeno pouze pro tu neinteligentní dělnickou třídu? Asi ano. Ona ta dělnická třída dřela ve stejných dolech celé generace, ale ti hrozní socialisté potřebovali bohužel to uhlí také. Že rubání je těžké i nebezpečné také není žádná novinka nikde na světě. Horníci za I. republiky by mohli povídat - vlastně ne. Ono pamětníků už téměř není, že? A to nejen na tohle. Za slavného návratu kapitalismu do českých zemí jsem mimochodem v práci u lisů za rok zhubla z 63 kg na 47 kg, a jak jsem se dozvěděla, tak během jedné předchozí směny pobíhal po dílně německý majitel, řval něco o českých kurvách, kterým ještě ukáže, jak se má makat. Dodnes lituji, že jsem u toho nebyla, na frńák by mu práce nepráce přistálo první, co by mi přišlo pod ruku.
idiotronic 7. 6. 2021 - 23:42
Ty kulomety byly připraveny i ve Škodovce (v oné době). Ale k jejich použití jinak, než omylem v Československu proti civilistům nedošlo (v Polsku to bylo horší). Ale buzerační kontroly, kdy přes den mi stát svěřil vedení úseku výroby a pak v půl třetí ráno kontroloval, zda u mne nepřebývá osoba jiného pohlaví (tenkrát za komunistů bylo všeho málo, i pohlaví bylo méně, než dnes), ty existovaly. Strejda Eduard utrpěl úraz (poškození ledvin) při sesunu horniny v dole ve Zbůchu. Po přechodném zlepšení stavu nakonec zemřel na selhání ledvin, ovšem souvislost s úrazem se z chorobopisu vytratila. Znovu se objevila až po insultaci pana primáře jistým příbuzným ovdovělé ženy. Majitel dolu (ČSSR) se nerad hlásil ke svým povinnostem. Podobně to bylo s vojenskou službou. I tam šlo o jistou újmu ve prospěch vlasti (která po roce 1968 získávala horší zvuk) a která byla organizována za viditelné korupce. Přitom se zacházelo s veličinou (loajalita), která se v případě ztráty nedá dovézt ze zahraničí. Na vojně jsem vedl výcvik nováčků. Jeden turnus povolanců z Prahy a pak turnus povolanců z Chebska. S určitým překvapením jsem zjistil, že (ti chebští) trénují radiotelegrafii (příjem značek z magnetofonu) ve volném čase. Chcete-li , rozeznáte tu projev vlasteneckého cítění (u těch pražských nebyl pozorován). A v čem jsem viděl korupci? Že si nějaký voják stěžuje na obtíže je normální a najdete to i ve Švejkovi. Když jsem se ale zeptal doktora , ponořil se do papírů a prohlásil ,,Ty vole (byl to rovněž záklaďák, takže šlo o standardní oslovení), ten má v noze ještě šrouby, ten nemá na vojně co pohledávat!" Pak tam byl jeden, jenž si stěžoval, že nemůže dělat shyby. Ten měl po úrazu jednu ruku o nějaký ten centimetr kratší, takže toho pustili domů s tím, že až se zranění zhojí, nastoupí vojnu znovu. To rozhodli po pěti měsících vojny. Kdyby jej nechali dosloužit půl roku, dosluhoval by rok a půl, takhle jej později povolali na celé dva. Kdo se vrátil po vojně , mohl zjistit, že ti, kdož na ni z důvodu ,,chatrného zdraví" nešli, mezitím dostali byt a hrají závodně za Rudou hvězdu volejbal. Hudrypermanovy postoje se jeví jako lidsky pochopitelné.
Bety 8. 6. 2021 - 8:45
Lidsky pochopitelné to jistě. Zajímalo by mne, jak toto střetnutí s dělnickou profesí vtělil nejprve do svého budovatelského životopisu a posléze do životopisu pronásledovaného intelektuála. Ale v zájmu osobního prospěchu tomu nelze nic vytknout. A protože k této práci nepřilnul, jistě mu nevadilo, jak na pravdu a lásku doplatili ti, kteří ji vykonávali dlouhá léta, aby jim pak za odměnu byly ukradeny byty, práce i důstojnost.
Alva 8. 6. 2021 - 13:43
Navíc - "Většina se ale vojně nevyhla,což v praxi znamenalo,že s nějakým studiem poté byl konec" není pravda. Dostat se na studium po vojně bylo mnohem snazší, zrovna tak, jako jít na rok dva někam pracovat a potom se přihlásit ke studiu. Otázka je jen, v jakých sociálních podmínkách žil ten člověk (ženatý, už s dítětem, bez bytu apod.) a hlavně na jakou VŠ se hlásil. S technickými obory to bylo celkem velmi reálné, u některých (strojní obory) přijetí téměř zaručeno.
Hudryperman 8. 6. 2021 - 16:39
Šance stát se nechtěným otcem během let základní vojenské služby byla vzhledem k hormonům v kasárnách zavřených mladých mužů značná.Poznámka o malé naději na pokračování studia po vojně se týkala právě situací tohoto druhu. Navíc po roce 1960 se kádrování mladých postupně "rozvolňovalo",takže ano,Alva má pravdu,ale jen pro ty,co se dva,někdy i dva a půl roku spokojili s celibátem. Pilulky proti otěhotnění ještě v ČR v té době nebyly.
Hudryperman 8. 6. 2021 - 15:32
Třeskutá logika ženy s nickem Bety je ve zdejších diskusích pověstná. Protože z ryze podivných politických důvodů nebylo v roce 1958 dovoleno ani se pokusit vykonat přijímací zkoušku na VŠ polovině studentů maturitní třídy býv. gymnázia Matiční v Ostravě a jeden z nich nepřilnul k práci v nelidských podmínkách (šachta byla krátce poté zastavena,sloje byly tak nízké,že se tam horník neotočil z břicha na záda a naopak),může zato,že Sobotkova vláda darovala Rotschidovu bílému koni OKD i s byty tamních hornických rodin. Skvělé ! Musím dodat,že jsem na hloupé narážky té Bety neměl chuť reagovat,ale její duševní kotrmelec ozdobený navíc snahou o politické nálepkování,který proti mému příspěvku předvedla prostě nemohlo zůstat bez odezvy.Chci také upozornit admina na neseriozní plky té ženy ad hominum. Možná by ji mohl upozornit na to,že i na OM existují principy a zásady jak se chovat.
Bety 8. 6. 2021 - 20:38
Tak jsme se navzájem urazili a jsme si kvit. Ale nemyslíte, že vaše starost o blaho zdejších čtenářů ( ad hominum) je trochu přehnaná? Neodpovídejte, nemíním se hádat.
Botičky od Diora 8. 6. 2021 - 7:50
Jsou holt CHLAPI a chlapi. Všude a vždy.
Gatta 8. 6. 2021 - 16:55
Neznám nikoho, komu se chtělo na vojnu - říkalo se "ztracené 2 roky". Pro VŠ určitě i ten pozdější jeden rok. Životní zkušenost ale k nezaplacení. Rádo se na to mezi chlapama vzpomíná, ale zopakovat by si to nikdo nechtěl. Jestli si pan Hudryperman pomohl nebo ne, to ví sám nejlépe. Každá šachta je jiná a každý mohl mít i velmi rozdílnou vojnu. Každopádně praxe v hlubiném dole ho patrně životně obohatila víc než ta vojna, které se vyhnul. A některá zdánlivě špatná rozhodnutí se mohou ukázat jako to bylo to nejlepší co člověka v životě potkalo (osobní zkušenost). pozn: By nebyla mýlka - já tuto universitetu absolvoval a dva roky bedlivě střežil i Váš klidný spánek u protiletadlové baterie. Říká si to o provokativní otázku: "A co na to neznámý vojín?" A napadá mě hned ještě několik dalších Krylovek ... Buďme ale milosrdní - pro Hudrypermana - Pavel Dobeš: https://www.youtube.com/watch?v=k2p_2_QnZos
 pozn 2: Dobeš mi připomněl, když jednou na PŠM (politické školení mužstva) nám velitel vykládal jak bychom vedli spravednivou válku i kdybychm zaútočili jako první, tak jsem se ho optal, jestli by to v Německu taky tak pochopili ... Velitel byl sice velmi svérázný blázen, ale naštěstí neměl povahu politruka - tak to jen přešel mlčením.
Gatta 8. 6. 2021 - 17:28
Ne, neodpustím si to - tedy toho Kryla. On viděl vše velmi ostře - i věci o těch "vojclech" ... https://www.youtube.com/watch?v=L4Fdt6Kohz0
 https://www.youtube.com/watch?v=W4D9_a3UTz8
idiotronic 8. 6. 2021 - 17:48
Pokud by naše informace signalizovaly, že konflikt je neodvratný, zaútočili bychom jako první ( to nám říkali v PŠM někdy v roce 1976 ale něco takového říká i jistý V.V.Putin dnes - nemůžeš-li se konfliktu vyhnout, udeř jako první). V rámci PŠM se brala jak Angola (UNITA, Jonas Savimbi), tak i Polsko. Propojili jsme zde na OM dvě témata - rizikové a namáhavé povolání horníka - a obranu státu vojenskou prezenční službou - ta se uvedené knihy netýká. Společné mají (měly) to, že na nich závisela hospodářská, resp. mezinárodně politická stabilita a tím i přežití Československa a to v celé jeho historii. Napadají mne dvě písničky na téma modrá knížka, obě budete znát. Jednak Karel Plíhal (to je ta , co má vypovídací schopnost o své době, ačkoli hrát se mohla až po zániku státu) a ,,modrá je dobrá" s Ondřejem Hejmou (bez komentáře).
Gatta 8. 6. 2021 - 18:06
RE: " ...to nám říkali v PŠM někdy v roce 1976 ale něco takového říká i jistý V.V.Putin dnes – nemůžeš-li se konfliktu vyhnout, udeř jako první." To je obecné pravidlo - platí už minimálně od antiky a i dnes stejným pravidlem zdůvodňují USA a Izrael své "preventivní údery". Otázka se týkala, zda by takový útok byla "spravedlivá válka" - a to už je na konkrétních okolnostech a nedá se říci že nějaká strana má apriori patent na spravedlivé války. Za reakci na vedlejší téma (mimo článek) se omlouvám, ale nechal jsem se vyprovokovat.
Gatta 8. 6. 2021 - 18:13
Tedy k tématu článku - bych se napravil - ještě jiného Pavla Dobeše: https://www.youtube.com/watch?v=oqcTuku-big
Add Comment