Hra vabank – Západ vsadil vše na porážku Ruska

Měl jsem pro vás původně naslechnutý kompletní rozhovor s předním ruským amerikanistou Sergejem Sudakovem, nicméně mi „odešel“ PC a tak jsem začal z cizího počítače, na němž šlo sice originál číst, ale nikoli stáhnout (tak, jak jsem zvyklý pracovat) – inu, a když jsem byl v cca půlce, došlo k logickýmu rozuzlení – soudruzi z YT, z důvodů o nichž se mohu jen domnívat…, video zablokovali a byl jsem nahrán… Protože jsem ani na tamních diskusích tip na jiný zdroj originálu nenalez, předkládám vám materiál kusý. Nicméně se domnívám, že i torzo bude pro čtenáře zajímavé, a proto se dělím aspoň o ně… (Pozn. překl.)

Západní politici jsou vychováni podle určitých kánonů. Absolvovali slušnou školu, učí je především – nikoli, jak vstoupit do určité situace, ale jak se z ní dostat. Ne jak začínat byznys, ale jak z něj odejít s nejmenšími ztrátami, anebo si alespoň zachovat tvář. Podíváme-li se na to, k čemu teď došlo, ta agrese vedla k tomu, že Evropané do jisté míry ztratili tvář, a musí to udělat tak, aby se jim lež, kterou předvedli, nevrátila jako bumerang příliš silně. Takže chtějí teď od těch cílů odejít a zaměnit je, přičemž spoléhají na naši velmi krátkou paměť, že jsme zapomněli na Dúmu, že jsme zapomněli, odkud vzešly všecky ty skandály. Stále stejná písnička: Monstrum Asad, kterého je nutné povolat k odpovědnosti, zničit ho, atd. Mnohokrát jsem upozorňoval, že pokud je Asad takové monstrum, je mu úplně jedno, jak bude lidi zabíjet, zda je trávit, věšet, střílet nebo bombardovat.

Takže můžete bombardovat denně. Ovšem bombardovat můžete i vaše přátele, jako třeba Saúdy. Jde o to, že pokud vám tak nedají spát lidská práva, že jste nositeli dobra a demokracie, tak najdete velmi mnoho důvodu, proč potrestat právě Rijád – ale to se vám z nějakého důvodu nechce. A tak chcete, aby za vás Rusko opět tahalo kaštany z ohně – to ovšem není naše věc. Vy jste zabředli do té situace, tak se z ní vyhrabejte, protože to vy jste přísahali svému Pánu – USA, a jestliže jste v nich našli vztah patrona a klienta, tak si uvědomte, že nejste patrony, ale klienty.

Na druhé straně víme, že 95 % obyvatel země je zvyklých se podřídit nějakému vůdci. Na druhé straně je tu problém, který nikdo nezrušil – otázka suverenity, jejíž samo pojetí se od Vestfálského míru změnilo. Ale, hlavně v Evropě, se začíná vkrádat pochybnost, zda vůbec suverenitu potřebuje… Zda ji nechceme znovu prodat Američanům.

Takže se mi zdá, že západní země došly k názoru, že mohou uzavřít dohodu, ale už s Trumpem, – přeprodat mu už jednou koupenou suverenitu. Tedy obecně vzato, chtějí vylovit jakési body, aniž mají vlastní hlas – ale domnívají se, že ho mají – a Trump, jako člověk velmi mazaný, s nimi do toho kšeftu přece musí jít. Trumpovi se to ovšem nechce, protože to nepotřebuje, protože to není jeho hra a oni nejspíš zapomněli, že je jejich majitelem. Že už mu jednou odpřisáhli víru i službu a teď se mu pokoušejí prodat hodinky, které mu předtím ukradli? Takže Evropané začínají přemýšlet, že pokud se rozhádali s Ruskem, zda bude nějaká síla, schopná ochránit všechny tzv. hráče.

Ve skutečnosti je to těžké – problémem je Tchaj-wan, kde velmi roste napětí. Podíváte-li se do tamních médií, uvidíte, že je Tchaj-wan na jedné straně a na druhé Čína – a ta se nalézá ve zranitelné pozici, protože vede obchodní válku se Spojenými státy, takže Tchaj-wan má skvělou šanci. Bolton, který prohlašuje, že
je potřeba podporovat všechny prodemokratické síly, odjíždí na Tchaj-wan.

Rozehrává se hra s mnoha faktory – na jedné straně je Sýrie, na druhé Británie a třetí je Čína. Takže budou bombardovat Tchaj-wan jako teď Asada? Myslím si, že jim není do smíchu. Tchaj-wan na jedné straně ví, že Američané mu garantují, že bude vše v pořádku, ale na druhé straně musí být tyto garance něčím podepřeny, a já zatím nevidím, čím by mohly. Při vší jestřábí politice USA nevidím, jak jsou
schopny se z té situace správně vyhrabat.

To, co teď vidíme, je obchodní válka s Čínou rozpoutaná Američany, velká obchodní válka rozpoutaná s EU, to ostřelování, ke kterému teď došlo – velmi silně rozštěpilo elity. Ne lidi, kteří hlasovali pro Trumpa, ale tu washingtonskou bažinu, která teď neví – Trump na druhé období není špatná myšlenka, ale Trump jako nepřijatelný prezident není taky nic špatného. A co takhle vsadit na někoho dalšího (třeba Marka Rubia). A teď ve Státech začínají zvedat hlavu mladí politici a začínají přetahovat přikrývku na sebe a říkají: Podívejte se, období chyb = Trump, politika demagogie = Trump, politika jíž se stavíte na hranici obrovské války = Trump. To vše škrtá jeho imanentní úspěchy (v daňové, migrační politice, atd.). Takže navenek úspěšný prezident, který dělá vše, aby se udržel na trůnu, je ve skutečnosti sám…

Existuje příčina a důsledek. Podíváme-li se například na „případ Skripalových“, tak ten byl rozehrán výlučně v zájmu snížení ceny za Brexit. Žádného silného jednatele kromě USA si Británie k jednání přivést nemůže. Takže na otázku, kdo za ni bude jednat, odpoví, že USA – a to posiluje její vyjednávací pozici – aby USA přitlačily na její partnery v EU a cenu odchodu optimalizovaly. Proto rozehrála případ Skripalů se subjektivními křečky a kocoury. Koukáme, co se kolem toho vlastně děje a vidíme obrovské problémy Theresy May s krajně nízkým ratingem, že její partaj není tak stabilní a její slova, že se stala druhou Margaret Thatcherovou – to jsou jen slova. Společnost je velmi rozrůzněná, neexistuje jednota ani sociální projekty, které by mohly zlepšit život. Takže klasická britská koncepce – good live – neexistuje a kvalita života klesá. Mnozí u nás se mohou ušklíbnout a říci – nojo, to je sranda, v Británii klesá životní úroveň… Ale, dovolíte-li, každý má svou pravdu. Ta jejich jasně říká, že jejich životní úroveň klesá.

Teď se podívejme na ostatní země: Ve Francii odborový skandál, který vede k tomu, že odbory mají v Francii obrovskou sílu – klasická francouzská historie, podobná odborové historii v Británii. Je třeba ale vidět, že Francie je dnes v zajetí problémů, mj. s migrací a my chápeme, že s tím klubkem problémů, které se teď svalilo na pana Macrona, si on nemůže poradit, neumí je vyřešit. Potřebuje jakýsi blitzkrieg a vítězství, potřebuje sklidit ovace – ale za co? Jestliže se totiž pokusíme spočítat alespoň 5 dobrých věcí, které udělal pro řadového Francouze, nenajdeme je. Protože pokaždé zpozorujeme jistou faleš v jeho skutcích. Aby odůvodnil tuto faleš, musí nějak složit účty. A to, že se teď semkli, je jen snaha o řešení jejich vnitřních problémů…

*) Sergej Sudakov (1970) – politolog, přední ruský amerikanista, vedoucí katedry globálních informačních procesů a zdrojů MGIMO, člen koresp. Akademie válečných věd.

(Video zablokováno YT)

Překlad: st.hroch 180428