Igor Bezler: Mise v Novorusku

Na rozdíl od Ukrajiny v Gorlovce funguje všechno: šachty, závody, infrastruktura, školky, školy, lékárny, vyprávěl místní velitel „Národní domobrany Donbasu“

Rozhovor s Běsem se v obecně pojatém novinářském chápání v podstatě nekonal. Jak jsme ho mohli vyzpovídat, když jsme ani na sekundu nezůstali sami, protože se neustále řešily problémy s humanitárkou, problémy obyčejného městského života a nepřetržitě zvonil telefon. Tón hlasu Běsa se měnil od neutrálně zdvořilého ke kovově přísnému.

Potom následoval rychlý oběd na stojáka, přípitek za setkání, za vítězství a jak se to sluší i třetí za všechny, kteří zahynuli. My jsme to stvrdili koňakem a Běs s Andrejem minerálkou, protože alkohol vůbec nepijí a ze škodlivých návyků holdují pouze cigaretám. Bylo těžké donutit Běsa, aby si vyčlenil chvilku alespoň na svůj převaz. Povedlo se to, až když zdravotníci od proseb přešli k naléhavým požadavkům.

O nejnovějším boji (tak by se chtělo říci posledním, ale je jasné, že zdaleka nebyl posledním, tak podle tradic výsadkářů a speciálních jednotek píšu nejnovějším) Běs mluvit moc nechtěl. Více jsme se dozvěděli z jeho okolí. Teprve potom jsme si z množství jednotlivých útržků mohli dát dohromady obrázek boje, na který ani ti, co ho přežili, nevzpomínají rádi.

Několik podrobností: útvar Běsa narazil na pečlivě zamaskovanou brigádu „ukrů“. Ani bezpilotní letadlo neodhalilo dobře zakopanou obrněnou techniku, jejich úkryty a zákopy. Téměř pět hodin necelých šedesát bojovníků bojovalo s půl druhým tisícem „ukrů“. Vycházelo to tak, že proti jednomu stála celá četa. Ranění a pobití se vyrvali a dokázali sebou vzít i všechny své mrtvé. Fašisté přišli téměř o celou brigádu. Stovky mrtvých a raněných, spálená technika, panika a děs. Takový je Běs odvážný a troufalý, takoví jsou jeho hoši. Ať jej bůh ochraňuje, očividně ví, proč to dělá.

Igor Nikolajevič Bezler, s přezdívkou Běs se dávno zařadil mezi charizmatické osobnosti donbaské domobrany. Vypadá to, že jeho sláva není menší než ta Strelkovova a že ho Kyjev dokonce i víc nenávidí. Možná je to díky jeho omračujícím činům, možná je to strachem, který u fašistů vzbuzuje.

Možná je to i proto, že neutrpěl ani jednu porážku, že dokázal ve městě zlikvidovat zločinnost a místní oligarchové pracují – kopou zákopy, odminovávají a vůbec pracují pro blaho národa, že zůstala ve městě neporušená infrastruktura a nad Gorlovkou prakticky panuje bezletová zóna. Stíhačky a vrtulníky ji zdaleka oblétají, protož jinak mají stoprocentní jistotu, že tam v podobě úlomků přistanou.

Igora je z davu lehké vyčlenit. Postavu má vyšší, je štíhlý, svalnatý. Má pronikavé modré oči, nebeská modř se tomu říká. Pohled má tvrdý, ne každý ho vydrží, chování úsečné, ale je to spíše takový vypěstovaný způsob komunikace, přímo vyvolávající poslušnost. Na otázky odpovídá zpříma, bez přípravy, s trochu přimhouřenýma očima, které registrují i ten nejslabší šustot. Z jeho pohledu a v celého jeho držení těla přímo sálá klid a odolnost proti stresu, vlastnosti vypracované za roky služby.

Proč Běs?

To je přezdívka z dětství. Byl jsem asi rošťák.

Strelkov šel do Slavjanska, do města se symbolickým jménem, které mu dala Kateřina (Veliká), a vy do Gorlovky. Proč právě do Gorlovky?

Je to hezké město, které se mi zalíbilo.

Na Ukrajině na vás bylo vyhlášeno pátrání jako na diverzanta GRU. Ukrajinská „bezpeka“ vás považuje za jednoho z nejnebezpečnějších zločinců. Připisují vám nejenom odzbrojení vojenských útvarů na Krymu, SBU a policie, ale i vytvoření sítě agentů. Co je na tom pravdy?

V Krymu jsem byl vyznamenán medailí a křížem (krymskými, ne ruskými). Ty útvary jsem neodzbrojoval, sami měli plné zuby žlutoblankytné „samostijnosti“ a přesněji oligarchicko-zločinecké zvůle. Sami nám otevírali vrata. My jsme se díky své dobré výchově chovali velice zdvořile. Ostatní bez komentáře.

Humanitárka se k vám dostává?

Dříve ne vždy, stejně jako zbraně. Teď je to lepší.

Jak se připravujete na zimu? Jenom s humanitárkou přezimovat nebude možné.

Věštit nebudu, jsem realista. Ukrajina čeká na almužny ze Západu. Neosévalo se, tak také není co sklízet. Donbas, který krmil Ukrajinu, Kyjev rozbombardoval, pole nechal spálit, pozabíjel obyvatelstvo nebo ho z odvěké ruské země vyhnal jenom proto, že šlo o ruské lidi, kteří nechtěli vyznávat ukrajinská dogmata a stát se nevolníky Poláků a Němců, prostě měli jinou mentalitu. Vždyť my se na sakrální úrovni na rozdíl od zápaďáků necítíme být lokaji.

Vybavení charkovských a záporožských závodů je odváženo do západních oblastí a výroba tak stojí. Jsou to idioti, když se na strojích nepracuje, tak je to prostě jenom kovový šrot! Válku nikdo nezastavil a všechny ty americké rohožky, které uchvátily moc, nejsou pokrevními Ukrajinci. Mají v úmyslu bojovat do posledního Ukrajince!

U nás ve městě pracuje všechno: šachty, závody, infrastruktura, školky, školy, všechny lékárny kromě těch, kde se vyráběl amfetamin. S narkotiky jsme zde také skoncovali, stejně jako s kriminalitou a korupcí. Gorlovka však není celý Donbas. Bude to ještě těžké, ale my, ruští lidé, to ustojíme a zbytku Ukrajiny se sladce nepovede, to je jednou jisté.

Vy jste voják, což znamená, že vaše myšlení je systémové. Ale jeden člověk nemůže řídit celé velké město, když navíc musí řešit čistě vojenské záležitosti. Potřebujete odborné pracovníky.

Ty tu máme. My jsme si staré kádry ponechali. Jenom jsme je odnaučili brát úplatky a krást. Ukázalo se, že jsou to schopní žáčci. Pan Klep zůstal ve funkci starosty s razítkem a podpisovým právem. Já ho chráním a starám se o něho (nachází se ve vazbě – pozn. autora) – je pěkně oholený, v duchu naší doby oblečený do uniformy, ráno zpívá hymnu Sovětského Svazu, vstává v šest ráno a spát chodí ve 22:30 hod. Prochází morální očistou, nekrade, nebere úplatky, vrací národu to, co nahrabal a staví cesty. (Ten Igor se mi fakt začíná líbit :) – pozn. překl.)

Bude sedět do té doby, dokud se nepřevychová. Ať teď pěkně zakusí sám na sobě, jaké to je žít “po občejnsku“. Stal se z něho patriot, rozkázal po celém městě vyvěsit ruské vlajky, všechny daně ponechávat městu, platit domobrancům výplatu ve fabrikách, kde dříve pracovali. Máme starostlivého starostu.

Jak hodnotíte současnou kyjevskou vládu?

Jak je možné hodnotit zrádce? Budou mít svůj vlastní norimberský soud. Lituji jenom toho, že jsem Petru Porošenkovi vlepil pouze dvě facky, když jsem ho v Simferopolu hnal od budovy Nejvyšší rady k nádraží. Oni dokážou jenom brát a dělit si lup, taková je jejich banditská výchova. Učili je tomu od dětství, jenom se podívejte na jejich životopisy. Nenormální, zakomplexovaní a s povahou drobných vexláků se nikdy nemohou stát státníky, tím je řečeno vše.

Vláda v Kyjevě pořád Ukrajincům vtlouká do hlav, že se jedná o vlasteneckou válku ukrajinského národa, že bojují proti ruské agresi. S kým bojujete vy?

My bojujeme s fašisty. Bojujeme se světovým finančně-průmyslovým oligarchátem, pro který je Ukrajina pouze prostředkem k dosažení hlavní cíle, kterým je zničení Ruska, Rusů, Slovanů. To je má odpověď. Chtějí proti sobě poštvat Slovany, aby sami sebe zlikvidovali. Když padneme my, tak budou na kolenou všechny národy, protože se jim nikdo nedokáže postavit, ani jeden národ kromě ruského si s nimi neporadí.

Při převratu dav za zvuků hymny fašistického Německa zabíjel a mrzačil berkutovce, stejné Ukrajince, kteří jenom zůstali věrní své přísaze. Kdo se dostal k moci? Kumpáni Janukoviče, kteří se podíleli na rozkrádání země, která se nikdy nestala státem.

Kumpáni Kravčuka, Kučmy a Juščenka. Liší se mezi sebou jenom měřítkem svých krádeží. Otupělý národ přizvukuje tomuto svému panstvu: „Rusko útočí!“ Kdyby Rusko vstoupilo jenom s jednou divizí, tak by už byla ve Lvově. Přesněji v dřívějším Lembergu. Dnešní banderovci by si to měli uvědomit.

A také by neměli zapomínat, že si dobře pamatujeme na volyňský masakr Poláků, střílení Židů, na plynové vozy, Chatyň a všechno ostatní, čím si zakrvavili své ruce jejich otcové a dědové a ještě stačili otrávit nenávistí ke všemu nebanderovskému celá pokolení.

Bojují proti nám žoldnéř – Američané, Anglosasové, Arabové, Švédové, co se tam všechno nenajde za sběř. Chtějí naši zemi? Tak je tedy na ní přijmeme a pochováme. Jinak to nebude.

Máte ve vašich útvarech Ukrajince?

Téměř všichni jsou místní a já je nedělím na Ukrajince, Rusy, Čečence, Armény, Židy apod. Jsou mi drazí všichni stejně, bojují s potomky nedobitých fašistů. My jsme nepřišli do Rovna nebo Žitomiru, abychom je tam zabíjeli, okrádali a znásilňovali, abychom bořili jejich domy, pálili jejich pole, vyhazovali do vzduchu jejich fabriky. Svojí krutostí předčili dokonce i fašisty z období německé okupace Donbasu. Jen tak mimochodem, ani tehdy se největšími zvěrstvy nevyznačovali Němci, ale ukrajinští nacionalisté, kteří sloužili u policie a ve speciálních komandech.

Jsou tu v domobraně i cizinci?

Samozřejmě, že jsou. Bojují s námi bok po boku. Jsou tu Srbové, Španělé, Francouzi a Němci, kteří upřímně nenávidí fašismus a současnou hegemonii USA. Jsou to lidé svědomí, toho svědomí, které ještě v Evropě zbylo.

Jednou na stanovišti zadrželi nějakého Němce. Přivedli ho ke mně, zeptal jsem se ho: „Co jsi zač? Kam máš namířeno a proč?“ Odpověděl, že přijel za ženou, kterou má v Luhansku a za svou oblíbenou kočkou. Bylo to jasné, měl tady milou kočičku, tak přišupačil. Uviděl u mě samopal a chtěl ho koupit. Z kapsy vyhrabal čtyřicet tisíc euro. Říkal, že to je všechno, co má a dá mi to za ten můj samopal, že chce vlastně bojovat s fašisty.

V té chvíli zatelefonovali z kanceláře Merkelové. Nějaký její poradce šílel a řval, že jsme zajali německého občana, a že požaduje jeho okamžité osvobození. Já jsem mu řekl, že proti tomu nic nemám, že jediný problém je, že on sám nechce. „A co tedy chce?“, zeptal se ten poradce. „Vstoupit do domobrany“, odpověděl jsem mu. Na druhé straně bylo celou věčnost ticho, a potom se tiše ozvalo: „A můžu s ním mluvit?“ „Žádný problém“, odpověděl jsem a předal telefon tomu Němci. Ten řekl, že je tankista, seržant wehrmachtu, velitel tanku Leopard-2. Chtěl, aby mu poslali jenom tři tanky, že s nimi bude za dva dny v Kyjevě. Byla slyšet nějaká odpověď, a víckrát již nikdo nezavolal.

Němcovi jsem za tu jeho řeč daroval samopal a poslal ho do Luhanska. Teď výtečně bojuje v domobraně. Frau Merkel mu ale žádné tanky neposlala.

Máte hodně ztrát?

Pro mě každá „dvoustovka“ znamená ztrátu blízkého člověka, dokonce i v případě, že jsem ho neznal osobně. Je tu ale válka a v té dochází k lecčemus. Co se týče aritmetiky, tak máme v porovnání s „ukry“ desetinásobně nižší ztráty. Převálcovali jsme téměř veškeré letectvo a obrněnou techniku ukrajinské armády. Mají tisíce mrtvých a raněných, které úřady prohlašují za dezertéry, aby nemusely nic platit jejich příbuzným. Pouze náš speciální batalión ztrátami netrpí, neustále je doplňován.

Co je to za batalión?

Zajatci.

Je jich hodně? Co je s nimi?

Je jich až dost. Necháváme si hlavně důstojníky, na výměnu. Povolance a vůbec vojáky předáváme jejich příbuzným, pokud si pro ně přijedou, nebo je posíláme na oblast. Nacíky do zajetí neberu z principu. Jsou to ideová zvířata, a na jejich převýchovu není čas. S našimi ciráty nedělají, tak proč bychom si měli hrát na ušlechtilé? Přišli k nám s mečem, a proto s nimi naložíme podle odkazu Alexandra Něvského.

A jak probíhají výměny zajatců s kyjevskou vládou?

Kyjev své zajatce vůbec nepotřebuje. Pokaždé si přitom neuvěřitelně vymýšlejí. Domluvili jsme se vyměnit Olgu za důstojníky SBU, ale Kyjev si to v poslední chvíli rozmyslel. (Olga Ivanovna Kulygina, kandidátka biologických věd, kterou ukrajinské silové struktury zajaly jako diverzanta, záškodnici.) Takových plukovníků si nadělají, kolik budou chtít a Olga se jim zdála být cennější. Je příjemný pocit, že za jednoho našeho mění několik svých.

Olgu jsme nakonec také vyměnili. Jednu ženu za sedmnáct (!) důstojníků a jednoho gruzínského občana. Vždy mění naše za tři, čtyři a více svých. Cení si nás několikanásobně výše, na což jsme hrdí. Vůbec máme pocit, že Kyjev své vojáky chce vidět pouze mrtvé, s živými ještě může mít problémy, obzvláště při prvních mrazech.

Beseda je přerývaná, čas přímo letí a ještě nás čeká tolik práce! Stiskli jsme si ruce, objali se a rozloučili se s Igorem Nikolajevičem! O takových jako je Bezler se píšou legendy. A ještě o takových, jako je Lavina, Chmuryj, Jura, Olga a mnozí další, kdo na zavolání svého srdce začali bránit ruskou zem. Jsou to dobrovolníci, kteří hodili fašismu rukavici, neboť v jejich genetické paměti jsou uložena díla klasiků a hrdý titul vítězů, který před půl stoletím vybojovali jejich otcové a dědové.

Ještě nenastal čas pro odhalení jejich jmen a činů, takovou mají specifickou profesi. Ale již dnes se jejich operace stávají předmětem hluboké analýzy ve vojenských akademiích. Již dnes se z jejich jmen stávají jména světců, a za zdraví těchto pravoslavných bojovníků se lidé modlí. Již dnes si svým odříkáním, svým sebeobětováním se ve jménu života ruského státu zasloužili náš obdiv a naši úctu. Pokloníme se jim k zemi a pomodlíme se za ně. Oni jsou naše čest, naše sláva…. (Pozn. překl.: …a já dodávám …jsou hrdými syny svého národa.)

Zdroj: ukraina.ru

Překlad: Irena

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů