Islamismus a Kaddáfí

„Neboť všechny lidské zákony jsou živeny jedním božským; ten vládne, kam až chce, všechno zmůže a má převahu.“
Herakleitos

Je třeba vědět, že je boj (všem) společný, že právo je svárem a že se vše děje ve sváru a podle nutnosti.“
Herakleitos

To, co říkal starověký mudrc, tvrdil i Muammar Kaddáfí. Právní řád společnosti by měl být podle něho založen na tradicích (zvycích), nebo na náboženství. Takové právo je přirozené, spravedlivé. Vše ostatní slouží jen jako nástroj člověka proti člověku.

„Náboženství zahrnuje tradici, která je výrazem přirozeného života národů. Proto náboženství, zahrnující tradici, je potvrzením přirozeného práva. Nenáboženské, netradiční zákony byly vynalezeny člověkem pro použití proti jinému člověku.“
Zelená kniha

***

V počátcích své vlády se Kaddáfí opíral o spolupráci s islámskými duchovními, ulamá. Ulamá získali dominantní úlohu v právní a vzdělávací oblasti, a dle islámského vzorce navrhli reformu právního systému.

Roku 1971 byl zakázán a trestně stíhán prodej a import alkoholu, stejně jako hazardní hry, noční podniky a prostituce. Byly zavedeny některé islámské tresty, z nichž nejspornější je amputace ruky za ozbrojenou loupež (zdroj). Ne tedy za krádež, jak bývá uváděno. Právní předpisy obsahovaly doložky, které činily vykonání tohoto trestu nepravděpodobným. Další zákon ukládal bičování za nedodržení půstu v Ramadánu, jiný trestal osmdesáti ranami za smilstvo muže i ženy.

***

V roce 1973 vyhlásil plukovník Kaddáfí Třetí univerzální teorii, která byla součástí Zelené knihy. Název teorie je odvozen od jejího odmítavého postoje jak ke kapitalismu, tak ke komunismu (toho především kvůli jeho ateismu). Základním kamenem teorie jsou islámské hodnoty, názory a postoje. Dle Kaddáfího byla náprava všech společenských špatností možná díky návratu k původním islámským zásadám. Třetí univerzální teorie označila rovnost, socialismus, arabismus a antiimperialismus za základ nové Libye.

Kromě myšlenek Islámu se v Zelené knize objevují i vlivy jiné. Kaddáfí vyrostl v beduínském kmeni, kde vládlo kmenové zřízení, v němž se podílí všichni členové daného kmene na řešení veřejných záležitostí. Tomu je blízká libyjská forma přímé demokracie.

Princip nezastupitelnosti se možná projevil i v jeho deklarování víry ve schopnost každého muslima nejen číst, ale i interpretovat Korán. Měl i další neortodoxní názory, zpochybnil pravost hadísů, usiloval o přizpůsobení výkladu islámu modernímu životu.

Tyto skutečnosti byly příčinou toho, že ulamá Zelenou knihu nepřijali. V nemalé míře se na tom podepsal také Kaddáfího socialistický postoj, neschvalující obchod a soukromé vlastnictví (přitom nic takového se v islámu nenachází, obchod je povolen, zakázána je lichva). Kaddáfí reagoval rázně. Islámští duchovní neuznali jeho teorii, on neuznal je. Zpochybnil jejich náboženskou autoritu, omezil jejich vliv a moc, zestátnil náboženskou oblast včetně mešit. Prohlásil, že v islámu neexistuje kněžská vrstva a mezi Bohem a člověkem není zapotřebí zprostředkovatele.

***

Ženy měly v Libyi rovnoprávné postavení s muži. Mohly volit, mohly vlastnit majetek a nakládat s ním nezávisle na vůli svých manželů. Mnohoženství bylo zakázáno, s pozdějšími výjimkami. Vždy však žena musela s další manželkou souhlasit.

Křesťanství je spojené s kolonizací Afriky a plukovník Kaddáfí chtěl Afriku od něho osvobodit, stejně tak jako od kolonialismu.

Trest smrti chtěl Kaddáfí zrušit, marně to však prosazoval.

Obydlí vlastnil ten, kdo v něm bydlel. Svého domu nemohl být nikdo zbaven, ani v případě, že měl dluhy.

***

Zdroje m.j.:
http://www.loc.gov/item/88600480/
http://is.muni.cz/th/350759/ff_b/bakalarska_prace_kselikova_aneta.pdf
Zelená kniha

Převzato z ostrova Janiky