Tiskový komentář spolku OIŽP ze dne 22. prosince 2021
Nový premiér Petr Fiala (ODS) již médiím avizoval, že jeho nová vláda nebude marnit čas a jakmile se provede bezpečnostní prověrka tři uchazečů o stavbu nového bloku v Dukovanech, neprodleně zahájí tendr na výběr dodavatele tohoto nového jaderného bloku.
České vlády poněkud scestně obrací svůj pohled k dalšímu rozvoji jaderné energetiky pro zajištění dodávek elektřiny v naší zemi a zároveň v ní vidí prostředek, jak dostát závazkům ČR vůči Evropské unii v oblasti boje s klimatickými změnami.
Chtěla bych podotknout, že jaderná cesta není v tomto ohledu vhodnou volbou. Stavba jaderných elektráren je velmi komplikovaná a nákladná. Projekty rozestavěných elektráren v Evropě ukazují, jak se stavba nových jaderných bloků protahuje (Flamanville ve Francii, Olkiluoto ve Finsku, Hinkley Ponit C ve Velké Británii, Mochovce na Slovensku). Ruku v ruce s tímto prodlužováním staveb jde i jejich prodražování, přičemž se skutečné náklady šplhají často na dvoj- nebo trojnásobek původně očekávaných stavebních nákladů. Proto není možné věřit pohádkám z úst nyní již bývalého ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka o očekávaných stavebních nákladech na stavbu nového dukovanského bloku,
realita bude totiž zcela jiná, což se ukáže v průběhu následujících let, pokud ke stavbě skutečně dojde.
Dále bychom si měli uvědomit, že ke spuštění tohoto nového jaderného bloku v Dukovanech nedojde dříve než v roce 2040. Je tak zcela jisté, že tento jaderný blok nestihne nahradit odstavované uhelné bloky. K ukončení jejich provozu totiž dojde již ve třicátých letech tohoto století a řešení nahrazení jejich výkonu budeme tedy muset hledat jinde.
Kde? Stačí se podívat k našim jižním nebo západním sousedům – v obnovitelných zdrojích energie, v ukládání elektřiny, v technologiích na úsporu energetické spotřeby, snižování energetické náročnosti našeho průmyslu i našich domácností, v budování inteligentních sítí atd. Zde leží budoucnost, nikoli v jádru – které je oproti jiným zdrojům energie drahé, u kterého je nutno řešit nedozírné ekologické dopady (od těžby uranu až po ukládání nebezpečného vysoce radioaktivního odpadu na
statisíce let pod zem) a které je spojeno s nezanedbatelným bezpečnostním rizikem (viz nehody v Černobylu a Fukušimě, které dodnes ovlivňují životy lidí v zasažených regionech).
Nedává smysl, aby Česká republika nadále trvala na této zastaralé technologii a šla proti proudu – nechme se inspirovat v ostatních zemích, které se již zeleným energetickým směrem již vydaly.
Gabriela Reitingerová, OIŽP, České Budějovice
16 komentáře