Mnoho ruských projektů z let 2014-2022 vyvolávalo otázky odborníků: Plynovody se zdály být položeny „odnikud nikam“, záchrana tureckého prezidenta před spiknutím CIA kde koho překvapila, akce s bankovními kartami vypadaly tajemně. Dnes jsou důvody těchto akcí jasné: Moskva se na agresivní akce Západu připravovala hodně dopředu. Co přesně a jak se to dělalo?
V roce 2021 bylo mnoho západních pozorovatelů zmateno: Rusko, které léta prodávalo plyn do EU dvěma kanály (dlouhodobé smlouvy a spotové trhy), najednou opustilo jeden z nich – spotový. Mnozí považovali tento krok za nedostatečně rozumný: V důsledku toho byl americký (nejen) zkapalněný plyn částečně přesměrován z Asie do Evropy. Vypadalo to, jakoby Gazprom sám přiživoval své konkurenty. Ano, Evropané přepsali dlouhodobé kontrakty tak, aby jejich cena byla navázána na spotový trh (mysleli si, že to bude levnější, ovšem zapomněli na ceny jinde a především v Asii – pozn. překl.). V důsledku toho se průměrná cena ruského plynu v roce 2021 zdvojnásobila, ale zdálo se to strategicky krátkozraké: Vysoké ceny vzniklé v důsledku ignorování spotu podnítily expanzi těžby plynu ve Spojených státech.
Teprve nyní se ukazuje, jak oprávněné bylo toto opatření. Vytvořením nulového přebytku plynu v Evropě Gazprom přivedl evropské zásobníky plynu do stavu, kdy jsou ze tří čtvrtin prázdné (Gazprom prostě využil typického chování tzv. „obchodníků“ a vytrestal je za to. Nás ale bohužel také – pozn. překl.). Vzhledem k tomu, že odběr plynu z nich z důvodu potřeby vytápění skončí až v dubnu, dochází k vyprazdňování zásobníků již nyní. Země EU mohou hned zítra uzavřít dovoz ruského plynu jen za cenu katastrofálních následků: Například v Německu nebude čím topit.
Ještě důležitější je, že Evropa nemůže v nadcházejících měsících ani částečně zasáhnout moskevské příjmy z vývozu plynu. Všechno je to o cenách – v roce 2021 bylo Gazpromu v průměru zaplaceno 273 dolarů za metr krychlový plynu a již v prosinci 2021 – 518 dolarů. Toto číslo by se mohlo v následujících měsících zdvojnásobit.
Pokud ale vyjdeme z ceny 518 dolarů, vyjde nám, že Rusko dostane z exportu plynu stejných 55,5 miliardy dolarů jako v roce 2021, i když vyveze jen něco málo přes sto miliard metrů krychlových. To znamená, že pokles objemu plynu fyzicky dodávaného do EU o 40 % nepovede pro Moskvu k „plynově-finančním“ ztrátám: dostane stejnou částku, jakou vydělala loni.
Plynová strategie
V Rusku se po desetiletí mluví o potřebě výstavby plynovodů do Číny: v roce 1997 Jelcin podepsal s Ťiang Ce-minem memorandum o záměru položit 3000 kilometrů potrubí do Šanghaje. Věci však nepřesáhly rámec záměrů. Bránilo tomu to, že Rusko rozvíjelo velká naleziště plynu pouze na západní Sibiři, odkud je to do Číny daleko.
K výrobě plynu na východě bylo potřeba plynovodu – a zahájení jeho stavby se zdálo nesmyslné před zahájením masové těžby plynu na východní Sibiři. Současné investice do nalezišť i plynovodu přitom vypadaly jako nákladný podnik s nejasnými cíli. Koneckonců, prodej plynu na Západ běžel i tak vysokým tempem.
Bludný kruh se roztrhl v druhé polovině května 2014, těsně po zahájení známých událostí na Ukrajině. Hlavy Číny a Ruska již nepodepsaly jen memorandum, ale rovnou smlouvu. Podle ní by mělo Rusko ve dvacátých letech zvýšit dodávky plynu do Číny na 38 miliard metrů krychlových ročně – dodávky půjdou z nového pole Chajandinskoje na jihu Jakutska. Plné kapacity těžební pole dosáhne již v letech 2023 až 2025, přičemž se v této oblasti očekává těžba v desítkách miliard metrů krychlových ročně.
Zároveň je plánován další plynovod, „Síla Sibiře – 2“, již přes Mongolsko. Bude navržen na 50 miliard metrů krychlových a bude napájen z Kovykt, dalšího nového pole s ještě většími objemy. Zdá se, že tato událost je příliš daleko na to, aby ovlivnila probíhající „vlnu sankcí“. Ale ve skutečnosti se jedná o kroky ze stejné série – jen propočítané na delší perspektivu.
Německo již oznámilo naléhavou výstavbu dvou terminálů pro příjem zkapalněného zemního plynu ze Spojených států (v nejlepším případě to bude Američany překoupený ruský – pozn. překl.). V případě dostavby jde právě o tu kapacitu, která Němcům umožní zcela nahradit ruský plyn. A německé politické vedení přímo říká, že takto plánuje využívat nové terminály. Jenom je postavit zabere zhruba stejnou dobu, jako bude trvat Rusku, aby zvýšilo čerpání plynu do „Síly Sibiře“ z deseti na desítky miliard kubíků ročně. Ukazuje se, že stejně tolik, jako ztratí na německém trhu, získá na čínském.
Proč Rusko podpořilo Erdogana?
V roce 2016 došlo k podivnému incidentu: Kreml pomohl zachránit moc a zdá se, že i život tureckého prezidenta Erdogana. Turecká armáda za účasti CIA proti němu naplánovala spiknutí, o němž Erdogana na poslední chvíli informovaly ruské zpravodajské služby. Odešel z hotelu, kde ho chtěli spiklenci zajmout, a v důsledku toho se puč nezdařil.
Co je zde neobvyklého? V roce 2015 Turecko sestřelilo letadlo a jeden z pilotů nakonec zemřel. Ruské vedení přitom jasně prohlásilo, že Ankara za to zaplatí a v žádném případě ne rajčaty. Proč vlastně Kreml zachránil toho, komu slíbil odplatu?
Důvod je takový. Turecká armáda sestřelila ruské letadlo. A mezi viníky, jak se později ukázalo, byli i ti, kteří se podíleli na budoucím spiknutí. Jinými slovy, narušit to nějakým způsobem byl onen slibovaný odvetný úder Moskvy. V listopadu 2015, po smrti ruského pilota, byl projekt „Turecký proud“ pozastaven a 26. července 2016, ihned po zmaření puče s ruskou pomocí, se o projekt Ankara znovu začala zajímat. Turecký proud je přitom dimenzován na 63 miliard metrů krychlových plynu – a to je více, než teče ukrajinskými plynovody na Západ.
Zvláštností situace je, že to není Gazprom, kdo formálně obchoduje prostřednictvím tohoto potrubí. Dodávky provádí Turecko, ačkoli plyn je ruský. Sami Turci nemohou tolik spotřebovat – ale mohou tento plyn dodávat až k řecké hranici, tedy do EU.
Turecký proud, který byl nakonec spuštěn v roce 2020, je tedy velmi silným tahem, který blokuje možné důsledky jakýchkoli událostí se systémem přepravy plynu na Ukrajině. A to znamená, že záchrana Erdogana Moskvou, která dříve nevypadala zcela jasně, se teď jeví rozumným krokem.
Ano, Ankara není spojencem Ruska v pravém slova smyslu. Ano, dodala bezpilotní letoun Bayraktar do Kyjeva. Ale to nezmění průběh a výsledek bojových akcí. Turecký proud ale mění situaci: Moskva je díky jeho realizaci pojištěna proti jakýmkoli plynovým překvapením na Ukrajině.
Co dalšího bylo učiněno na ochranu před sankcemi?
Přípravy na nové sankce se neomezovaly pouze na plyn. V roce 2014 byl v Rusku spuštěn projekt SPFS – (Služba transferu finančních informací), neboli ruská obdoba SWIFT. Začal pracovat v lednu 2015. Právě díky němu ani úplná blokáda všech tuzemských bank ze strany SWIFTu nezastaví bankovní operace ani uvnitř země, ani mezi nimi a Čínou.
Ze stejné série byly i další projekty: na severu se aktivně buduje u Tajmyru přístav „Přístav Sever“ («Бухта Север»), odkud se plánuje export až 25 milionů tun ropy (a od roku 2025 až 50 milionů tun). Takové dodávky jsou důležité, protože tradiční uralská ruská ropa je nasycená sírou, a proto je vhodná pro dodávky pouze do určitých rafinérií. Po 24. únoru 2022 západní rafinérie již začaly odmítat dodávky – a tankery s ruskou ropou musely být přesměrovány do Indie. Místní rafinerie ale nejsou na sirnatou ropu plně uzpůsobené, a tak jim ji musely prodávat s výraznou slevou.
Pro Přístav Sever je geograficky stejně výhodné dodávat ropu jak do Asie, tak do Evropy. A ropa z místních nalezišť má nízký obsah síry – to znamená, že ji lze prodávat novým dodavatelům bez jakýchkoliv slev. Kromě toho je v blízkosti velké ložisko Tajmyrského uhlí (zatím je ve fázi přípravy těžby). Vzhledem k prudkému nárůstu cen uhlí, který je v době tvrdých protiruských sankcí nevyhnutelný, dává vývoz tohoto nosiče energie také velký smysl.
Ale není to jen o energii. Ve stejných letech Moskva aktivně prosazovala projekt letounu MS-21 a byla schopna nahradit dovoz plně uhlíkového křídla tohoto dopravního letadla.
Před MS-21 nikdo v celosvětovém leteckém průmyslu nevyráběl celé křídlo z tohoto lehkého materiálu a nejprve uvažovali o dovozu uhlíkových vláken z Rakouska. Problém byl však vyřešen a malovýroba MS-21 s ruskými motory začne v letech 2022-2023. A co je nejdůležitější, první let s nimi už proběhl. A to je vzhledem k okolnostem v podobě blokády dodávek nových západních dopravních letadel velmi aktuální.
Přípravy na ekonomickou válku vyhlášenou Washingtonem Moskvě samozřejmě nebyly zdaleka tak kvalitní. Například se to stalo s ruskými zlatými a devizovými rezervami. Ano, Moskva stáhla svá aktiva z amerických státních dluhopisů, ale ne z dolaru a eura. Drželi asi polovinu z 630 miliard dolarů v ruských rezervách a tyto prostředky jsou nyní zmrazeny.
Jak však již v roce 2017 řekl šéf ministerstva financí Anton Siluanov: „Pokud lze naše zlaté a devizové rezervy zmrazit (zablokovat), i když někdo má jen pouze takový nápad, je to skutečný finanční terorismus, což nemůže být řečeno jinak. Samozřejmě si nemyslím, že k tomu dojde.“ Jinými slovy, ruský ekonomický blok takový finanční terorismus ze strany Spojených států neočekával.
Nicméně zmrazení rezerv je dvousečný krok. To, co máme před sebou, je skutečné zničení vlastnických práv, která kdysi byla základem západních společností. Ještě v krymské válce nepřátelství Ruska a Anglie nezabránilo prvnímu v tom, aby zaplatil dluhy druhému – postoj k právu na vlastnictví byl tehdy neotřesitelný. Způsob, jakým je Západ nyní sám ignoruje, vážně podkopává jeho důvěryhodnost ze strany celého nezápadního světa.
Postoj Číny, Indie, Iráku a dalších arabských zemí – které odmítly zvýšit produkci ropy na žádost Spojených států nebo pomoci se sankcemi proti Rusku – jasně ukazuje, že ničení reputace Západu je v plném proudu. A jeho „finanční terorismus“ v tom nepochybně sehrál významnou roli.
Jaký je výsledek?
Zůstává vážná otázka, zda budou k udržení stability ekonomiky stačit kroky ruských úřadů, bez ohledu na sankce, ke kterým došlo po 24. únoru 2022? Do značné míry ano.
Oproti prognózám západních ekonomů u nás s největší pravděpodobností k 30% propadu HDP v důsledku sankcí nedojde. Pokles o 8–10 % (na úrovni blízké recesi roku 2009) v krizových čtvrtletích tohoto roku je docela možný. Kolaps ruské ekonomiky však nenastane. A v příštích 5 až 10 letech se komplexnost jeho průmyslové výroby znatelně zvýší, řada bude zahrnovat docela vyspělá dopravní letadla typu MS-21 a mnoho dalších produktů, které bude naše země nucena nahradit.
Výsledkem západních sankcí bude v konečném důsledku samotné „vytažení ze surovinové pasti“, které je u nás tak dlouho cílem. S tím Washington sotva počítal, ale je to určitě něco, čemu se nebude moci vyhnout.
Zdroj: Vzgljad
Překlad Bedřich Vinopalník
Komentáře jen na vlastní riziko, Stříž má zrak ostříží…
43 komentáře