Jak se lži pomohlo na nohy

Řeknu vám, že mnohdy je lepší číst na internetu diskusní příspěvky k článkům, než ty články samy. Uvádím to s vědomím, že tím jdu sám proti sobě, protože víc píšu právě ty články, ale nešť. Třeba onehdy jsem nikoliv v článku o pravdivosti zpravodajství ČT, ale právě v diskuzi k němu, objevil tenhle postřeh. Tak poslouchejte: „Za socializmu se lhalo jen o tom socialismu a o všem, co se v socialistických zemích děje či dělo, ale o kapitalismu a o všem, co se v kapitalistických zemích děje či dělo, se říkala a psala jen a jen pravda (o čemž se naplno přesvědčujeme teprve teď, když v tom kapitalismu sami žijeme). To znamená, že lež fungovala dřív jen jaksi jednosměrně, kdežto teď se lže všesměrně a bez omezení – dá se zkrátka říct že se lže na plné koule a na celé zeměkouli.“

Tolik tedy k uvedenému postřehu, s kterým bych mohl i končit, ale mně se zdá, že je natolik cenný, že bych jej mohl pojednat i šířeji. Třeba takhle: Jestliže se u nás lhalo jen o socialismu, ale o kapitalismu se říkala a psala pravda, znamená to, že při poměru počtu obyvatel žijících v socialismu a v kapitalismu zhruba jedna ku pěti, se lhalo jen z jedné šestiny, ale pravda se říkala a psala ze šestin pěti. Vyjádřeno procentně, lhalo se zhruba jen ze šestnácti procent, ale pravda se říkala a psala z procent čtyřiaosmdesáti. Takže pravda měla – matematicky vyjádřeno – nesporné pré.

No ale pak, jak známo, socializmus i se svými 16 procenty lži o sobě samém odešel, kapitalizmus přišel, a s ním přišlo též cosi jako okamžik pravdy pro jedinou pravdu, jež nám v hlavách ještě zbyla, totiž pro onu pravdu o kapitalizmu. Protože jejím 84 procentům začalo být nyní pořádně horko. Kapitalizmus totiž hned po svém příchodu uzavřel pravdě oba její ventily – přívodní i odvodní – mezi ně začal pumpovat pravdu svoji, čili lež, a to lež co nejhustěji předenou – zkrátka a dobře se po českých nivách a hájích rozpoutala sukovitá řežba o zachování pravdy jako takové, projevující se tak, že nám náhle na hlavy začaly padat hotové hekatomby lži. Zkrátla se začalo lhát tak, až se hory zelenaly.

A teď to nejpodstatnější, co chci k přicházející lži říct. Totiž to, že dnes u nás naráží do – řekl bych – dvojích hlav. Do hlav starších, ve kterých jsou ještě usazeny informace o kapitalizmu z dřívějška, takže ty hlavy nejsou na příjem nové dotírající lži tak volné a bezosažné, jak by nová lež potřebovala. Ale nejen to. Ony jsou ty hlavy též někdejším soupeřením socialismu s kapitalizsmem vytrénovány ve zvažování síly argumentů těch a oněch, což je pro lež, která by vám nejraději vskočila do hlavy hladčeji než tuleň do vody, terén vrcholně nevýhodný.

Ale naštěstí pro nadcházející lež, a řekněme hned lež světovou, protože o ni zde vpravdě jde, máme i hlavy mladé, idejemi zatím neobsazené, takže všemu, co se na ně ze sdělovacích prostředků hrne, přítulně přístupné a zároveň i nekritické. A tak stačí nyní odstranit z jejich cest vše, co by je od už vykolíkovaného myšlenkového směru mohlo odvádět, což už bylo zhruba naplněno, i když – jak uvedla nedávno MF Dnes – zbývá ještě hodně prostoru a vlastně prostor celý – pro vymýcení nevhodných názorů také na internetu. Takže až zemře i ten opravdu a neodvolatelně poslední nevhodný a kritický vzdech i na tom internetu a mediální prostor se otevře výhradně už jen zvěstovatelům nové „pravdy“, čili lidem schopným i ochotným vést naše mladé lidi tam, kde je světová lež potřebuje mít, stane se už neodvolatelně lež pravdou, zlo dobrem a špatnost ctností.

Nu a teprve potom mohou pracovníci sdělovacích prostředků říct padla, protože úkol, se kterým přišli na tento svět, došel svého naplnění. Do ulic a na náměstí pak vyrazí davy, aby podle proroctví oslavily příchod Satanův, a budou to mít už o to jednodušší, že budou přesvědčeny, že oslavují příchod Mesiáše.