Jak se pozná blahobyt

Co si pořád stěžujete, nevidíte ty plné vozíky u pokladen v super/hyper marketech?

Takto a podobně někteří lidé na různých diskusních fórech odbývají kritiku současných poměrů v Čechách.

Tato argumentace je zřejmě hrubou vulgarizací velmi subtilní látky. Kolikrát už jsem chtěl si něco přečíst, zapřemýšlet a formulovat si sám pro sebe, jak chápat pojmy jako životní úroveň, blahobyt, kvalita života a podobně, ale cítil jsem obavu, že to nedokáži promyslet a zpracovat. To téma je náročné, protože tam se setkávají skalární veličiny i vektory s pocity, osudy a názory ryze individuálními a pro mě je těžké dvojnásob, protože jsem v této oblasti naprostý laik. Nevyznám se v sociologii, zapomněl jsem počet pravděpodobnosti a jiné nástroje statistiků, psychologům se vyhýbám a psychiatrů se bojím, ti jsou nebezpeční. Ale nemohu to nechat jen tak.

Takže jsou mezi námi lidé, kteří posuzují stav společnosti podle obsahu vozíků v marketech. Největší vozíky jsem viděl v centru Napoleon, blízko průsečíku, v němž se setkávají hranice Německa, Švýcarska a Francie, u dálnice na Paříž. Vozíky dokazují, že Francouzi jsou na tom nejlíp, neboť jejich vozíky jsou velké jako dědův žebřiňák. Francie příští rok překročí rozpočtové výdaje o 3 % HDP plus 50 miliard Euro. Pohled na droboučkou Francouzku, jak před sebou tlačí takový kolos, naložený, že přes něj téměř nevidí, je komický a smutný současně. Bože můj, co jsi to dopustil!

Tohle zvolání nepomáhá: buď není, nebo je mu to jedno, nebo to tak chtěl.

Jinde boží děti umírají hladem.

Plný vozík je někdy obyčejný nákup ale také symbol. Symbol konzumní společnosti v její deviantní podstatě. Jak to je s těmi smrtelnými hříchy? Není tam něco o obžerství? Ale nejde jen o žrádlo. Jeden můj známý učí na univerzitě. Jednou mi vyprávěl, jak dopadl, když se studentů optal, co chtějí dosáhnout a co od života chtějí, a oni mu řekli: UŽÍT SI.

Obzor chovanců ústavu. Zvaného univerzita.

Prožil jsem mnohé, jak to přináší život, něco si pamatuji, něco zapomněl, ale nejde teď o události. Já vím, že se mi několikrát stalo něco zvláštního, uvědomil jsem si párkrát pocit ŽIVOTNÍ POHODY a pamatuji se i na situace, kdy se to stalo.

Tyto věci člověk normálně nevnímá, není-liž pravda? Říka se, že chvilku štěstí člověk rozezná, až když skončí. Možná je to tak i s pocitem pohody. No ale občas přijde výjimka, něco jako malé dejavú, jste současně objektem dění i jeho subjektem.

No a co vím, ten prchavý závan v mysli nikdy nesouvisel s vozíkem superhyper, ani se značkou auta dole v garáži. Nebojte, nepůjdu do podrobností.

Natrefil jsem na jednom reklamním letáku v čekárně u zubaře na slib: nějaký lektvar mi měl bleskem zlepšit kvalitu života. Ten pojem, kvalita života, se mi zalíbil; je zřetelně obsažnější než míra životní úrovně. Míra životní úrovně je výpočet poměru příjmů a výdajů domácnosti/individua , kupní síly a složení spotřebního koše, výše úspor a dluhů a tak. Její výhodou je, že se dá stanovit, nevýhodou, že je vám nanic. Za prvé je to údaj abstraktní, průměr z množiny domácností. A za druhé, je vám na draka mít 6 televizorů, když třeba dcera/syn je na detoxe.

Už víte, proč jsem psal o životní pohodě? Podle mne, je to projev, že kvalita života, který vedete, odpovídá v daném čase – a třeba jen v tom okamžiku – vašim potřebám. A není přítomen jed, zvaný strach.

Hovořím o stavu mysli, ne sporožíra. Naše skutečné potřeby jsou jedinečné, tak jako je jedinečný, nesdělitelný obraz světa, který vytváří náš mozek. Samozřejmě, mohou podléhat nátlaku reklamou, podprahovými informacemi, okolím… ale to znamená, že na nich člověk může pracovat. Možná žasneme, jak málo člověk skutečně potřebuje.

Navzdory tomuto statisticky neuchopitelnému pojmu „kvalita života“, zkoumají lidé možnost přece jen nějak rozšířit množství parametrů, jimiž by hlouběji popsali situaci průměrného reprezentanta určité skupiny lidí.

V USA zkusili změnit pohled na měření životní úrovně a definovat namísto toho parametry socioekonomického rozvoje (nazývají to Štěstí) takto:

  1. Ekonomická situace pomocí přímého zjišťování a měření ekonomických ukazatelů, jako jsou spotřebitelské úvěry, vztah průměrný příjem k indexu spotřebitelských cen, způsob rozdělení příjmů
  2. Životní prostředí pomocí přímého zjišťování a statistického měření environmentálních ukazatelů, jako je znečištění, hluk a doprava
  3. Fyzická situace pomocí statistického měření fyzických zdravotních ukazatelů, jako je výskyt závažných onemocnění
  4. Duševní situace pomocí přímého zjišťování a statistického měření ukazatelů v oblasti duševního zdraví, jako je používání antidepresiv a vzestup nebo pokles psychóz
  5. Pracovní situace pomocí přímého zjišťování a statistického měření práce a dále jsou to žádosti o podporu, změny zaměstnání, stížností a žaloby v pracovních sporech
  6. Sociální situace pomocí přímého zjišťování a statistického měření sociálních ukazatelů, jako je diskriminace, bezpečnost, rozvodovost, stížnosti, domácí konflikty a rodinné spory, veřejné žaloby, kriminalita
  7. Politická situace pomocí přímého zjišťování a statistického měření politických ukazatelů, jako je například kvalita místní demokracie (?), svobody jednotlivce.

No, řekl bych, že je to dost potrhlé. Ale já bych, když už, tam přidal míru ponížení člověka společensky pěstovanou lží.

Soudím, že kvalita života jednotlivce je záležitost společensky těžko uchopitelná, protože její tvorba a hodnocení jsou z principu individuální, subjektivní a v čase proměnlivé. Míra životní úrovně nevypovídá nic o životním pocitu jednotlivce. Nejmenší společní jmenovatelé – potrava, bydlení a oděv a societa – zdaleka nevystihují potenciál, poskytovaný schopnostmi člověka dosáhnout vlastním přičiněním životní rovnováhy, aby mohl nakonec říct: Vím, co je občas žít v pohodě.

3. 11. 2014

Převzato z ostrova Janiky

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
27 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
10. 11. 2014 16:13

Jak se pozná blahoBYT? JednoDUŠE! Podle toho , jak velkou a kvalitní kuličku si před sebou valí brouk HOVNIVÁL. Kuličku nejen materiální, ale i jaksi mentální, intelektovou, sexuální, mravní, filozofickou, komunální… a v neposlední řadě jde také o bobek konzumerismu. Křesťanské hodnoty jsou vepsí, netřeba jich zmiňovat. Jaká je měrná hodnota českého konzumerismu v době pokroČILE se rozkládajícího Sametu? Socík netřeba teď řešit, neb je přítomen v té či oné formě i v současné společnosti a jako takový pomáhá rozkládat nařvané Sametové lejno, které dneska už z nedostatku ochotných obludé musejí adorovat i tzv. pravičáci. Právě ti, co ho ale… Číst vice »

Vlad
Vlad
10. 11. 2014 16:15

Perfektně vystiženo.
Ale aby jsme prohlédli a věděli co je to „žít v pohodě“, vyjde na Novinkách.cz poučný článek: Můžeme si dnes koupit o 13 košil více než před rokem 1989. A naši spolubčané jásají nad Velkou sametovou. To se máme…uf

fajt
fajt
10. 11. 2014 17:03

tak měřit blahobyt podle homo kauflandus je trochu schíza, ale proč ne, když skoro každý náčelník evropského kmene i se svým fraucimorem je v podstatě nenažraný prase…a jako dobou kovaný hédonistický fatalista s heslem – užít si – taky nemám problém – já jenom nechci a nebudu nic platit( o budování ani řeči) , páč na nápravu je sakra pozdě :-)

zajoch
10. 11. 2014 17:12

Kvalita života a životní pohoda je snad u různých lidí různá. Záleží to na jejich povaze, ale i prostředí v němž vyrůstali a výchově. Příklad: Diogenés snad považoval svůj život po vzoru života psů a v sudu (pokud tam opravdu žil), za pohodový a třeba i kvalitní. Nějaká uměle sestrojená kvalita života asi velký význam nemá, slouží jen určitým odborníkům, aby ji zkoumali a psali o ní pojednání a články.

Bety
Bety
10. 11. 2014 19:13

Možná bychom se mohli i zamyslet nad tím, jakou kvalitu si lidé v těch vozících odvážejí – sýr co se sýru jen podobá, o uzeninách raději nemluvit vůbec, jablka bez chuti a vůně a hadry, co vám vydrží možná půl roku. Ale ještě je dobře, až se budeme krmit těmi geneticky upravenými potravinami tak to se teprve budeme mít – možná, že po nich třeba obrosteme chlupama a na těch hadrech ušetříme, kdo ví.

koloděj
koloděj
10. 11. 2014 19:41

no když z ostrova janiky, tak z ostrova janiky .. tohle je starší, ale pokud se bavíme o pohodě, tak určitě vyzařuje … a lásku .. koukněte zde
http://www.adme.ru/tvorchestvo-fotografy/leto-v-derevne-737310/

Sio
Sio
10. 11. 2014 20:03

Bety napsal Možná bychom se mohli i zamyslet nad tím, jakou kvalitu si lidé v těch vozících odvážejí – sýrco se sýru jen podobá, o uzeninách raději nemluvit vůbec, jablka bez chuti a vůně a hadry, co vám vydrží možná půl roku. Ale ještě je dobře, až se budeme krmit těmi geneticky upravenými potravinami tak to se teprve budeme mít – možná, že po nich třeba obrosteme chlupama a na těch hadrech ušetříme, kdo ví. Podle mých zkušeností kvalita může být dost různá, ta vyšší je prostě obvykle dražší. Kuřecí čtvrtky jsou třeba za 70 Kč/kg, ale také 12o/Kč/kg. Rozdíl… Číst vice »

peter.
10. 11. 2014 21:11

Tento človek mi je celkom sympatický :
http://www.nadhlad.com/content/ringo-cech-dobre-nam-tak-smejdum

Irena
11. 11. 2014 6:33

peter. napsal
peter

A tohle jste viděl?
https://www.youtube.com/watch?v=XVxChom52Sc

peter.
11. 11. 2014 7:43

Irena napsal
A tohle jste viděl?
https://www.youtube.com/watch?v=XVxChom52Sc

Je dobrý!

Čen
Čen
11. 11. 2014 10:58

Také mívám plný vozík, když navštívím supermarket. A to z jediného prostého důvodu, supermarket navštěvují pouze jednou za čtrnáct dní, maso, občas i uzeniny, chleba, podobné věci ukládám na mrazák. nemohu denně zaběhnout do krámu pro běžné potraviny, musím takhle křečkovat, běžné krámy vymizely, ty, které zůstaly, jsou pro mne daleko, jsou drahé, nelze v nich použít kartu, tak jednomu nic jiného nezbyde. A pokud by se to týkalo jen mně, možná, že by mi stačilo to, co nakoupím i na dýl, ale mám i kočičky a pejska a ty nezajímá, že došlo krmení. Ale pokud si pamatuji, když jsem… Číst vice »

fajt
fajt
11. 11. 2014 11:46

peter. napsal

Tento človek mi je celkom sympatický :
http://www.nadhlad.com/content/ringo-cech-dobre-nam-tak-smejdum

mi ne, ale pospal to dobře, i ten závěr tesat do kamene. ..)

orinoko
orinoko
11. 11. 2014 13:57

Ringo dost krafe, jakoby spadl z činelu naznak. Popisuje Samet v politice? Ano? Ale to někde začalo. Následující písnička je z doby reálného socíku, kdy už pukaly ledy pod tlakem glasnosti a nového myšlení. Velmi podařený popis tehdejšího života pod laskavým dohledem jedné partaje. A co se někdy naučíš … že … atd.

https://www.youtube.com/watch?v=q7I6mJfBgT0

To je sranda. Která ovšem docela mrazí. Ani u toho Eben nemusí nutit do údivu a smíchu.

Irena
11. 11. 2014 14:15

orinoko napsal
orinoko

No já bych to tak neviděla ani nesrovnávala. Nedostatky se najdou vždy a všude a podle mě se ty ze „socíku“ s dnešními jednoduše nedají srovnávat, protože by to bylo srovnání krtince a Čumulungmy. A že je v lidském charakteru hrabat pod sebe? To taky žádný systém nevyřeší, ovšem v některém je to snesitelné a v některém smrtelné. Navíc tehdy byla snaha problémy řešit. Například jsem slyšela, že komunisti uvažovali o znovuzavedení drobných živností.

orinoko
orinoko
11. 11. 2014 14:39

Ireno!! … komunisti je především nikdy neměli zakázat. My jsme byli papežštější než papež. Dokonce i v Sovětském svazu prý leccos fungovalo na takovém individuálním principu. DDR, Maďarsko mohly být aspoň nějakým osvědčeným vzorem. Jenže klasická česká – ode zdi ke zdi. Všechno státní, a teď zase privátní. A do toho se svými krafy Eben a Ringo Čech. – Divadýlka. Až bude v kurzu Změna , tak podle místních spikleneckých měřítek to samozřejmě bude ta samá vyžírka, jako cokoli jiné. Partaj nebo hnutí – my jsme jedno pnutí. Dneska je Jednota Coop považována za socialistický přežitek , a za socíku… Číst vice »

Irena
11. 11. 2014 14:55

Orinoko. Že je neměli zrušit se hezky zpětně radí. Prostě se tehdy tak rozhodli, a udělali to, potom zjistili, že to byla možná chyba. Možná taky ne. Chtěli to tedy zkusit jinak, už nedostali šanci. Proč říkám, že možná taky ne, protože mé zkušeností s živnostníky nejsou o nic lepší než byly zřejmě tenkrát ty s komunálkou. A na odběratelsko-dodavatelské vztahy, na které se prý tehdy tak zhusta vymlouvalo mám názor stejný. Soukromí dodavatelé, když mají máknout, tak s tím mají věčný problém, že by měli rozšířit výrobu? A co když zítra zakázky nebudou… Zatím to jede jak to jede,… Číst vice »

Alice
Alice
11. 11. 2014 15:10

Zeman zase „ulítl“. On si nedá pokoj, to zase budou mít mediáci nejmíň týden o čem psát a kecat:
„Lepší současný stav než teokracie s vylupováním očí, řekl Zeman o Tibetu“

Myslím že už Hemingway kdysi řekl: „Je třeba dvou let, aby se člověk naučil mluvit a celý život se pak učí mlčet… “ Myslím, že Zeman se tohle i přes jeho věk nenaučí nikdy.

Omlouvám se, že píši mimo téma v článku.

orinoko
orinoko
11. 11. 2014 15:11

Ale oni to zkusili. Šedesátá léta minulého století byla ve znamení postupného uvolňování zapovězených metod v organizaci společnosti. A skončilo to placatým mozkem jakéhosi Bilaka. A v Sovětském svazu totéž nezačalo Gorbačovem. Začalo to kágébákem Andropovem, kterému bohužel nebyl dopřán čas. Je možné, že Andropov by daleko lépe ohlídal existence typu Jelcin. Pamatuji naše debaty tehdy, kdy jsme se shodli na tom, že kdo jiný tam tím může pohnout, než KGB jakožto příjemce faktů a nikoli ideologie. Sovětský svaz by patrně tak jako tak dříve či později ve své klasické podobě skončil, ale pochybuji, že by Andropov Západu tak skákal… Číst vice »

Irena
11. 11. 2014 17:24

orinoko napsal
A Bilaci s placatými mozky v Československu nebyli schopni ničeho. Proto je STB odstavila.

A čím je tedy nahradila, smím-li se zeptat?

peter.
11. 11. 2014 17:57

Irena napsal
A čím je tedy nahradila, smím-li se zeptat?

p.Irena
ani sa nepýtajte.Veď ja si nemôžem spomenúť na jediného slušného človeka,ktorý bol v politike po r.1989.(Tých výnimiek je tak málo,že ani nestojí za to spomenúť ich mená).Slávnemu prejavu V.Havla vtedy tlieskali státisíce ľudí,aj tí budúci politici,neskorší tunelári, privatizéri,zlodeji…banda jedna všivavá,hnusná.

orinoko
orinoko
11. 11. 2014 18:04

Ne čím, ale kým! Bývalými kariérními soudruhy, kteří NATO čekali. Dále pak zpolitizovanou produkcí, těch, o nichž zpívá HOP TROP. V bubnu Sametu se ocitli i mnozí disidenti, jejichž představy byly dětinské, mnohdy utopické, a občas se někdo i povedl.

hudryper
hudryper
11. 11. 2014 18:05

Irena napsal
A čím je tedy nahradila, smím-li se zeptat?

Přece sebou je nahradila, sebou a svými potomky. Neslyšela jste nic o rodině Nečase v Rožnově ?
nebo o Topolánkových kořenech ? A bylo by možné pokračovat hodně dlouho.

Alice
Alice
11. 11. 2014 18:20

Dobrý článek, Peter. Asi nejlepší shrnutí, na jaké jsem zatím narazila. Mě u toho napadl vtípek, který jsem kdesi četla – Hnusné, agresivní Rusko! Drze se rozložilo kolem USA základen.

Alena
Alena
11. 11. 2014 19:55

Sio napsal Podle mých zkušeností kvalita může být dost různá, ta vyšší je prostě obvykle dražší. Kuřecí čtvrtky jsou třeba za 70 Kč/kg, ale také 12o/Kč/kg. Rozdíl je poznat. Biokuře stojí přes 200 Kč/kg. Taky se dá v některých supermarketech koupit třeba holandský, italský nebo francouzský značkový sýr – cena bohužel 700 Kč/kg i více. stejně tak je to s paštikami, není jen Májka. Je to o určitých znalostech, schopnosti vybrat si a – v peněžence. výborně, Sio, takže naše střety ohledně životní úrovně mezi 19. a 20. stoletím račte prosím posuzovat i Vaší nyní naznačenou optikou. Nebyly náhražky potravin,… Číst vice »

Alena
Alena
11. 11. 2014 20:10

jak se pozná blahobyt? a co to je? autor článku to pěkně popisuje. Vzácné okamžiky člověka, těžko popsatelné, kdy je v rovnováze, šťastný a spokojený. V měřítku národa pak víra v budoucnost, nadšení z budování republiky, spokojenost s politiky země,opak blbé nálady .Nesouvisí s životní úrovní, i když těžko tyto okamžiky může prožívat tvrdě dlouho do večera pracující člověk s mizernou mzdou. Troufnu posoudit, jak se stupeň blahobytu dá vypozorovat pro celý národ. A to nastává tehdy, když národ nevymírá . Jak je na tom naše republika, si dosaďte sami